Hádky před dětmi?

Já si myslím, že je efektivní řešit různá stanoviska manželů až před většími dětmi, batole si z toho podle mě stejně nic nevezme a spíš jeho přítomnost v daný okamžik (tvrdě řečeno) obtěžuje. Ale jinak si taky myslím, že srovnávat stanoviska uvnitř rodiny není nic špatného, dítě se učí, že může být více správných názorů, ale je jedno rozhodnutí.

Tyto prázdniny jsem si osobně uvědomila, že člověk není nikdy dost připravený a vyučený v mezilidských vztazích, zejména se svou nejbližší osobou, tj. manželem. Přišlo mě, že už to zvládáme bravurně, vše si v klidu vyříkáváme, ale do toho přišlo stěhování, rekonstrukce domu, 5x týdně nám tu buší zedníci, žijeme doslova na stavbě... Na tuto situaci (ale i na další kritické situace) asi člověk není nikdy dost připravený, z toho pramení podrážděnost a to už je jen krůček od hádky (proč si člověk vždycky vylije zlost na tom nejjmilejším?). Ale pevně věřím, že právě tyto krize člověka nejdál posunutí...

já myslím, že se shodneme, tak nějak jsem to myslela, jak jsi to rozvedla ve svém komentáři

Samozřejmě článek je myšlený tak, že se manželé nehádají jak na běžícím pásu, páč pak by byly děti chudáci. Máš pravdu v tom, že něco - hodně ožehavého, ale nespěchajícího - lze rozhodně přeložit na dobu, kdy budete sami, neb budete mít i víc času, soukromí a především vlastní plné pozornosti. Něco ale prostě odložit nejde, navíc ani není dobré to v sobě dusit a jak jsem již napsala - je vhodné "naučit děti dobře se hádat". Byť to zní všelijak, má to svoje opodstatnění.

Tak tedy musím říct, že min. část hádek přesouváme na dobu, kdy děti budou spát. Už i proto, že nás vyrušují, pak i dost "otravují" (každou chvíli chtějí čůrat, jíst, pít, s něčím pomoct apod., ale při hádce nás to snadno rozčílí, což jistě není dobře). Tak je lepší na nějaký střet názorů si vyhradit místo, kdy budeme mít víc klidu. Ale to se jedná spíš o otázky, u kterých předpokládáme předem konflikt, nebo u kterých začne vznikat, tak si řekneme, že si o tom popovídáme večer. A jsme to schopni odložit i emotivně.

Na druhou stranu, někdy nám emoce přerostou přes hlavu, a pak ani odkládání na večer dost dobře nejde - stejně by byla až do večera napjatá atmosféra. Tak to řešíme hned a před dětmi. Ale stejně se obvykle ovládáme o něco víc, už kvůli dětem. A také se před nimi omlouváme navzájem. A posledně třeba Bekynka potřebovala vysvětlit, že se máme rádi, i když se hádáme (stejně jako ona má ráda Miušku, i když se s ní každou chvíli hádá).

Ale těch hádek před dětmi je určitě méně, většinou výměnu názorů odkládáme na později. A nemyslím si, že je na tom něco špatného.

před dětmi se také nehádáme. To oni nám takto "zpříjemňují" život.

Jo, když člověk bere ohled na děti, naučí se i víc se ovládat a přemýšlet o tom, jak působí na druhé... Doufám že mi to půjde v praxi

Jsem ráda, že Ti článek pomohl. Já jsem právě taky docela tápala a rovněž jsem si myslela, že je lepší hádat se někde o samotě, bez dětí. Ale praxe ukázala, že to ani není možné. Pídila jsem se po názorech odborníků, psychologů... a dozvěděla jsem se to, co je psáno v článku. Takže i když někdy s manželem oba vyletíme jako čertíci z krabičky, dbám na to, abychom se taky co nejdřív usmířili. Ale teda - je to někdy dřina, musím občas zapřít samu sebe, schovat hrdost a jít naproti s bílm šátečkem. Nakonec to pomáhá i našemu vztahu.

Díky za skvělý článek! Sama jsem si s touhle oblastí nevěděla rady...