Horolezec

Kluka mám jen jednoho,ale tři holky k němu.Můžu vám říct,že nebyl rozdíl mezi nimi.Lezli na ploty,stromy,skříně prostě kam se dalo.Strach jsem měla tak jako vy.Ale i kdyby jste je hlídala jako oko v hlavě tak neuhlídáte.Je vidět,že jste pečlivá a starostlivá,ale řeknu vám že horší starosti a obavy s přibývajícím věkem našich potomků budou přibývat i vám,tak se opravdu připravte.Myslela jsem si,že až budou dospělé,že už budu mít klid.Opak je pravdou.Jedou někam autem a mám strach,aby se vrátili v pořádku.A tak bych mohla v příkladech pokračovat.Každý má asi ten osud někde zapsaný a co se má stát se stane.Jsem,ale ráda,že nejsem sama,kdo se o děti bojí.Přeji vám pevné nervy a hlavně klid.

Nítěnko, kluci bývají takoví míň opatrní...já doslova šílela z prvního syna - ten neměl vůbec pud sebezáchovy...vlezl všude a dolů po hlavě...nevydržel ani chvíli v klidu, vypadl mi z kočárku...nevěděla jsem, jak ho připoutat ve fusaku...hrůza...Daneček se zase o sebe bál, nic takového se nekonalo...ale jednou mě taky překvapil...vylezl v době, kdy jsem nejspíš byla na záchodě nebo v kuchyni na schody (nic podobného do té doby nedělal)...schody vylezl celé a nahoře na půdě objevil kytky - trnovou korunu, která tam byla kvůli němu ukryta, píchnul se o ní a bulel...já vůbec nevěděla odkud se ozývá pláč...všechny místnosti jsme prohledala...až mi sevřel žaludek a vlezla na půdu....on tam u kytičky řval - v 11. ti měsících...museli jsme schody zajistit...dodnes bych si vyčítala, kdyby z nich spadnul