Vloženo: 03.03. 2010 | Autor: Nítěnka
Už je to tak, máme doma malého dveřníka. Mrňouskovi se včera podařil pěkný kousek.
On celkově má rád "svůj" pořádek. Neustále nás nutí mít obuté bačkory a zavřené dveře. Zatímco ještě nedávno za mnou lezl až na záchod, teď mě tam naopak zavírá. Ale misky v lince prostě uklizené nemůžou být, protože s těmi se mu dobře hází po kuchyni.
Včera tu chvíli řádili s babičkou, abych se mohla jako vyležet z nachlazení (no když je máma vedle v pokoji, o klidu se mi mohlo jen zdát, že). A po obědě, když babička řekla, že už se jde obout a půjde, co se nestalo.
Drobek za ní běžel až z kuchyně, u dveří z obýváku do předsíně jí zamával, řekl "pá-pá" a zavřel dveře jako "jdi už".
No nejsou ty děti úžasné?!
půjdu, jdeme , je pro vnučku slovo ,kdy začne uklízet hračky do kouta a stojí u dveří připravená odejít. Protože nemohla s odcházejícím odejít lítostivě pláče. 
Tak já mám známé, kteří bydlí v Praze na Hájích. Jejich syn jako malý moc rád chodil všechny vyprovázet na stanici metra. Takže kdykoli někdo odcházel z návštěvy, malý běžel ke dveřím a křičel: "Háje"
Nemusím vykládat, že to vyznělo úplně jinak, návštěvy si mohly myslet, kam že je to posílá 
Super! ![]()
Znám to taky. Babičky či kamarádky se většinou loučí dlouho. Řeknou sice "Už půjdu", ale ještě si řekneme tohle a támhleto, domluvíme se na příště, ... Půlhodinka je fuč, jen to hvízdne. Jenže to se naší cácorce zřejmě nelíbí - když někdo řekne, že jde, tak má jít. Malá proto automaticky běží do předsíně, bere batoh či tašku, nese ji návštěvě a se slovy tak ahoj otevírá dveře, chystá boty a bere papuče z noh, aby je mohla uklidit do skříně.
Návštěvy se už pomalu učí, že se u nás nesmí říkat "Už půjdu". 
Přeji brzké uzdravení!
Poslední komentáře
12 min 26 sek zpět
13 min 13 sek zpět
13 min 48 sek zpět
14 min 48 sek zpět
22 min 59 sek zpět
24 min 22 sek zpět
24 min 39 sek zpět
25 min 8 sek zpět
57 min 34 sek zpět
58 min 59 sek zpět