Těhulka on-line XIII. - Jdeme do finále

Milá Mařinko!
Venku je pršavo a na mě sedla ta pravá dopisová nálada. Výborná příležitost dát Ti vědět, jak prožíváme začátek 9. měsíce těhulkovství. Po fyzické stránce je to paráda. 10 kg nahoře, spím díky Bohu opravdu dobře a tvrdě. Poprvé v životě. I když miminko je hodně aktivní, kope celý den a nejvíc večer, to jsou rány až nepříjemné. Ale aspoň víme, že tam je.

Stále mám překvapivě dost energie, a tak si užívám různé menší výlety, nákupy, turnaje v minigolfu, návštěvy. Zvládla jsem se vydat i do kanceláře za kolegyněmi a ustát nálet naší maxi rodinky. Také už jsme za domem pouštěli draka. Podzim je mé oblíbené roční období, procházky ve sluníčkem zalité záplavě barevných listů jsou pohádkové, uklidňující, romantické.

Také mě teď hodně baví vařit. Asi proto, že mám čas a větší chuť k jídlu. A tak vařím, peču a zamrazuji zásoby na období kolem porodu. A mám u toho hřejivý pocit dobré hospodyňky

Kontroly s miminkem jsou už častější, chodíme každý týden. Je to pro nás svátek. Pan doktor i sestřička jsou milí, a my se vždycky těšíme, že zase uvidíme naše miminko. Manžel mě pravidelně doprovází. Většinou si pak dopřejeme společný oběd v levnější restauraci nebo posezení u kávy, užíváme si „rande“. Vnímám to jako důležitý čas pro naše manželství a jsem za tenhle čas vděčná. Martin je hodně pozorný manžel, chrání mě před každým nebezpečím, dává pozor, abych v tramvaji seděla, aby mě neporazilo auto, abych neomdlela ve frontě, abych nespadla ze schodů. A stále říká, jak mi to sluší. Jéje, lebedím si obklopená takovou něžností a láskou!

Žádné komplikace nemám, všechny testy z krve, moči, výtěrů dopadly zázračně dobře. Miminko je drobnější, ale přibývá pěkně a vypadá zdravě. Je to pro nás opravdu radostné čekání!

Občas mám takové 'pubertální' výkyvy nálad, ale celkově jsem stále klidnější, vyrovnanější a spokojenější. Čeká mě teď úplně jiný život. Mateřství-obrovský dar a zároveň velký úkol od Boha. Vím, že sama na to nemám, ale také vím, že On na to má. Ten, který stvořil mě, Martina, i naše mimi. Ten, který nás bezpodmínečně miluje a přijímá. Ten, kdo je naším jediným bezpečným útočištěm, spolehlivým rádcem, potěšitelem, Otcem. Náš Král.

Taška do porodnice čeká zabalená, oblečky vyžehlené a poskládané ve skříňkách, kočárek nastartovaný. Vyplnila jsem papíry na jméno dítěte, vyvařila dudlíky, přešila igelit na matraci v postýlce. Často ležím a nahmatávám miminku ručičky a nožičky, hladím ho a ono odpovídá, tiskne se k teplé ruce. Nějakým způsobem nás zná. Po vůni dělohy, po hlase. Doufám, že cítí, jak moc ho milujeme a těšíme se na něj!