Těhulka on-line IX. - Výbavička

Jako správná prvorodička jsem celá poblázněná do těch krásných dupaček, mikinek, svetříků, které jsou všude k vidění. Obdivuji je ve výkladních skříních, na cizích miminkách, v obchodech dražších i levnějších. Lákají mě. Nakupování oblečků mě moc baví. Je to o moc zábavnější, než vybírat parádu na sebe. 

Nejprve do výbavičky přibyl žlutý kabátek. Krásný, oboustranný. Přivezla ho maminka na začátku mého těhotenství. Natěšená budoucí babička. Já jsem byla první trimestr uvězněná doma v posteli, tak jsem nakupovat nemohla - 'naštěstí'. Ale po prvním úspěšném ultrazvuku a pominutí nebezpečí potratu jsem vyrazila s manželem okukovat do mimi-krámku a společně jsme vybrali tmavě zelené dupačky. Asi v očekávání chlapečka.

Stal se z toho oblíbený rituál. Po každé další kontrole vyrazit do obchodu a něco pro radost koupit. Neměla jsme v tom žádný systém. Prostě jsem šáhla po tom, co se mi líbilo a nebylo to moc drahé. Na radu maminky jsem kupovala raději větší věci, že těch nejmenších tolik nepotřebuji a nějaké asi dostanu od příbuzných. No jo, dostanu, ale kdy? Měsíc po porodu mi s radostí přinesou dupačky č. 50? Jemně na ně tlačím, že případné dárky bych uvítala dřív, abych vše stihla vyprat a dokoupit potřebné. Vím, že se to nedělá, obdarovávat nenarozené miminko, ale bylo by to tak praktické!

V 5. měsíci těhotenství jsme trávili týden u příbuzných. S nadšením nám chtěli půjčit všechny oblečky po třech dětech, byla toho plná půda! Snažila jsme se to v rychlosti přebrat a vzít si jen to zachovalé, nepoškozené, chlapečkovské. Odvezli jsme asi 5 krabic věciček pro dítě od 0 do 3 let. Včetně prostěradel, dek, prkna na vanu pod dětskou vaničku, stanu na hraní, gumových hraček a tašky plyšáků (ty dostal náš pejsek). Doma jsem to přebírala napůl s vděčností a napůl s hrůzou, kam to všechno uložím.

Má maminka byla rozumnější, vybrala mi to nejhezčí, co měla doma na vnouče schované. Ale stejně to byly další 2 krabice. A tak jsem se dala do velkého třídění, praní, sušení, žehlení a ukládání do skříní. Najít dostatek úložného prostoru v malém panelákovém bytě je trochu problém. Navíc když manžel je vášnivý sportovec, vlastní kolo horské a kolo silniční, několikery boty na různé sporty, na běh v terénu i na silnici, dresy na kolo, na fotbal, běh, lyže sjezdové a běžky, kolečkové brusle, pálku na tenis a kopací míč. Já jsem zase blázen do fotografií, a tak jedna velká skříň je zaplněná alby s fotkami. No, musela jsem to doma trochu přeorganizovat, ale stejně se nám stále všude kupí hromady věcí, chystám se na další generální zásah. 

Ale oblečky mě mooc baví. Každou věcičku ukládám s láskou a myšlenkou na naše miminko. Nebyla jsme si vůbec jistá, co vše budu potřebovat. Rady v knížkách typu „šestery dupačky, několik svetříků, šestery body, dva kabátky…“ mně moc nepomáhaly. Nakonec jsem to probrala s maminkou, vyptávala se co, jak a kdy oblékat, čeho potřebuji víc, co je praktické. Několikrát jsme byly v obchodě spolu a já si nechala poradit. Myslím, že už mám jasněji, ale to ukáže praxe. Martin to všechno sledoval zpovzdálí, schválil mi jakoukoli koupi, ale k mým radostným výkřikům zůstával netečný. Až teď, když se mé bříško pořádně zakulacuje, začíná i on šmejdit kolem oblečků a mluvit o tom, co bude miminku slušet. Užívám si to. Ale přeci jen myslím, že tahle oblečková radost patří výhradně ženám, maminkám.