Čtvrtý měsíc těhotenství

Začátek druhého trimestru nás nepříjemně překvapil. Strávila jsem skoro týden v nemocnici a i po propuštění mám doporučený klidový režim. Naštěstí vše dopadlo dobře, a aby nás Štěstíčko potěšilo a uklidnilo, tak se na konci měsíce začalo ozývat – bublinkami. Jsem šťastná a držím se v klidu.
 

Jsem ve druhém trimestru, ve 4. měsíci těhotenství.
Přibrala jsem 2 kg od původní váhy, mám 52 kg.
V bříšku se skrývá miminko, víc zatím nevíme.
Jména ještě jasná nejsou, nová přezdívka: Bublinka.
Tento měsíc nečekaná vyšetření v rámci hospitalizace.

U většiny těhotných ustaly (případné) nevolnosti a přicházejí na řadu chutě. Často se mění oblíbená jídla, někdy až extrémně. Miminko si prostě řekne, co by si dalo. Když jsem čekala Filipa, tak jsem se ládovala masem, které jsem dříve nijak extra nemusela – hovězí, vepřové. Také mi chutnaly jahody a ke konci pizza. Nyní mě maso (zatím..?) nijak neláká, zato ovoce  (hlavně nektarinky) a zelenina (nejvíc brambory na všechny způsoby).

CO SE DĚJE UVNITŘ?
Miminko v tomto měsíci vyzrává a roste, vyvíjí se množství svalů. Základy všech dvaceti zubů jsou připraveny. Játra a slinivka začínají fungovat. Dítě umí močit, polyká a dýchá plodovou vodu. Na hlavičce jsou vytvořeny vlásky, tělíčko pokrývá jemné ochlupení (lanugo). Začínají se vytvářet obočí a řasy. Miminko slyší první zvuky, na jazyku se objevily chuťové pohárky, na prstech u ruky má nehtíky. Plod si dokáže cucat palec, točí se v plodové vodě, umí si držet pupečník. Je to už pěkný divoch. Na konci 4. měsíce měří okolo 12 cm a váží okolo 100 gramů.

MÉ POCITY ZE 4. MĚSÍCE TĚHOTENSTVÍ
Dva dny poté, co jsem informovala okolí o radostné události – Štěstíčku v bříšku, jsem byla „sražena k zemi“ a s velkým strachem jsem se rozjela do nemocnice. Pomohlo mi hned úvodní vyšetření, kdy mi lékař řekl, že miminko je v pořádku a roste. To mě uklidnilo. Následující dny v porodnici byly sice o strach, ale neměla jsem špatný pocit. Cítila jsem, že to bude v pořádku. Jen už jsem si o to víc už přála cítit zevnitř uklidňující pohyby. A na konci 16.tt jsem se také dočkala! První „bublinky“ vyvolal Fífa pusou, kterou bříšku dal! A pak už se bublinkovalo každým dnem. Nádherný pocit!

Den po prvním bublinkování.

VYŠETŘENÍ, TESTY
Tak tato vyšetření a testy a hospitalizace celá opravdu nebyla v plánu. Naštěstí vše dopadlo dobře, takže to shrnu jen v krátkosti: šest dní v nemocnici, dvakrát ultrazvuk (při přijetí a před propuštěním), odebrána krev na spoustu testů (mimo jiné i na toxoplazmózu a listeriózu), léčba Kanavitem a Ascorutinem (proti krvácení a špinění). Z nemocnice jsem byla propuštěna s krásnými slovy: „prosperující těhotenství“, bez léků, s diagnózou posunuté placenty přes branku a s tím, že mám dodržovat klidový režim. Na těhotenské cvičení i plavání mám alespoň prozatím zapomenout. Stejně jako na vytírání, luxování, žehlení (po tom ani tolik nepláču). Po 10 dnech po propuštění kontrola u mého ženského lékaře dopadla také v pořádku, stejně jako všechny výsledky. A co dál? Je možné, že se mi placenta s růstem dělohy posune výše. V příští Poradně mě čeká tzv. Triple Test (vyšetření na riziko vývojových vad plodu).

JAK JSME (S)TRÁVILI ČTVRTÝ MĚSÍC
První týden strávený v nemocnici jsem už popsala. Oslava taťkových narozenin mě minula (chtěli ji zrušit, ale to jsem nepovolila). Poté mi nastal klidový režim. Což samozřejmě s malým dítětem není snadné, ale jde to. Zapojila se hodně babička a poupravili jsme naplánovaný program. Nezapsali jsme se na pokračování Krůčků k hudbě, ty jsou příliš akční. Místo toho jsme začali chodit (respektive jezdit) na klidnější, ale neméně zábavnou aktivitu – Výtvarný koutek. Filípek byl již na první hodině nadšen a budeme tak chodit každý týden. Netroufla jsem si ani na dva koncerty a lístky na vystoupení Dana Bárty i Čechomoru jsem předala blízkým. Užili jsme si ale přesto trochu kultury, a to Jarmark staročeských tradičních řemesel v nedaleké vesnici a ke konci třetího měsíce návštěvu pražské ZOO (lehkou chůzí s častým posedáváním).

Maminko, ty se loudáš.

FILIPOVY POSTŘEHY
Trochu jsme ošidili oslavu dvou a půl roku, ale toho si Filip jistě nevšiml. Měl radost z malých zvířátek z farmy, které jsem mu o den později dala. Čeho si však s nadšením všiml, je fakt, že teď dost často jezdíme autobusem! Jinak je sice nadšený turista a ujde s radostí i celkem dlouhé vzdálenosti, ale „autobus je autobus“. Stále také nevím, jestli to byla podvědomá empatie nebo mu někdo účinně promluvil do duše (tomu moc nevěřím, to totiž nijak dobře nefunguje), ale musím Fífu pochválit. Celou dobu mé nejnáročnější „rehabilitace“, v době, kdy jsem měla nejméně sil, byl neuvěřitelně hodný. Jako by zapomněl na svoje období vzdoru!

Fífa dočasně odložil svůj vzdor.

ZAJÍMAVOST MĚSÍCE
Tentokrát se jedná spíše o paradox, než o zajímavost. Měli jsme totiž se synkem v plánu poprvé navštívit dopolední aktivitu v klubu s názvem „Mateřská dovolená v pohodě.“ A místo toho jsem toto dopoledne a dny okolo trávila v nemocnici. Ale abych nebyla jen lítostivá, tak jsem tento měsíc byla i potěšena a pobavena v jednom: poprvé mi totiž bylo nabídnuto uvolnění místa k sezení, a to v zoo.

Konec 16.tt mi uvolňuje místa k sezení.

Bříško už je opravdu nepřehlédnutelné!