Fungujeme jako rodina

Asi za tři dny nás přišla navštívit lékařka. Provedla celkovou prohlídku, proběhlo vážení, měření a hlavně poslech, zda něco není na průduškách. Vše se zdálo v pořádku, nicméně v léčbě jsme pokračovali.

Zvlhčovali vzduch, podkládali pod hlavičku, chovali, prokapávali nosánek a dávali kapky na kašel. I kontrola proběhla u nás doma, abychom nemuseli do poradny - jednak kvůli nachlazení a hlavně venku byla velká zima.

Příchodem Mikuláška pro nás okamžitě končily jakékoliv přípravy na Vánoce a myšlenky jsme měli jen a jen na něj. Vždyť my už dostali ten nejkrásnější a nejvzácnější dáreček. A nejen my, ale určitě i celá naše rodina a naši blízcí.
Návštěvy jsme nezvali kvůli nachlazení, pouze rodiče se přijeli podívat na svého vnoučka.

Dva dny před Vánocemi jsme dali malého do kočárku k oknu a na Štědrý den jsme vyrazili na první procházku. Bylo to příjemné. Prcek ji celou prospinkal, my příjemně vymrzli a těšili se domů na teplý čaj, pohádky a přípravu na Štědrý večer. Celé odpoledne proběhlo opravdu velmi pohodově. Sotva jsme zasedli ke štědrovečernímu stolu, Mikulášek spustil. Zřejmě koledy. S manželem jsme se u jídla střídali, jeden jedl, druhý choval a opačně. I ke stromečku jsme šli s muzikou. Náš andílek měl opravdu výdrž. Pustili jsme koledy (naprosto zbytečně) a rozdali si dárky. Kolem půl deváté večer se unavil a usnul. My byli zničení též. Malý nám asi chtěl zpestřit prožitek z vánočních svátků. Pryč s nudou a stereotypem, rodičové! To bylo poprvé a naposledy, kdy si prcek takto vytrvale poplakal.

Zpočátku se budil na jídlo i v noci, ale to netrvalo dlouho. Už tři měsíce spinká celou noc. Ráno se probudí s úsměvem na rtech a hned je nám zase veseleji.
Po svátcích nás přišla navštívit pracovnice z odboru náhradní rodinné péče. Ze zákona jsou povinni provést "kontrolu" dvakrát během prvních šesti měsíců a jednu do doby, než proběhne soud, a dítě je "přiklepnuto" adoptivním rodičům.

Když paní či slečna přišla, Mikulášek ještě spinkal. Zatím jsme si popovídali, slečna se podívala do dětského pokoje, jak to má malý pěkně vybavené, a jakmile se probudil, asistovala nám u ranní hygieny, cvičení, oblékání a krmení. Musím podotknout, že jsme ji k tomuto aktu pozvali sami.
Mezi svátky šel manžel na úřad vyřídit porodné. Kupodivu vše proběhlo hladce. Odevzdal mnou vyplněný formulář, rodný list dítěte, Rozhodnutí o svěření dítěte a do měsíce bylo porodné na účtu. I v mém zaměstnání odevzdal rodný list a Rozhodnutí o svěření dítěte. PPM (peněžitá pomoc v mateřství) mi chodí pravidelně na účet.

Na doporučení z kojeňáku jsme v měsíci lednu podstoupili kontrolu na neurologii, protože se Mikulášek narodil předčasně. Také jsme byli na odběru krve kvůli anémii, kterou jsme rychle vyléčili. Nakonec jsme šli ještě na vstupní prohlídku na rehabilitaci, tu navštěvujeme v pravidelných intervalech dodnes. I kontrola kyčlí ve třech měsících dopadla dobře.

A jak je to se jménem? Kartička pojišťovny je samozřejmě psaná na jeho původní jméno, ovšem u lékařů je to dle domluvy. U pediatričky jsme problém neměli. Od počátku jej oslovuje Mikulášku a na recepty píše Mikuláš i s naším příjmením. Ve své kartě má samozřejmě napsaná obě jména. Pouze v dětské nemocnici a u kožní lékařky byl děsný problém. A to jsem jen žádala, aby nás volali do ordinace „naším“ jménem a ne původním. Doktorka v ordinaci nám do karty napsala „oslovovat Mikuláš a naše příjmení“, ovšem sestra na celou čekárnu zavolala opět původní jméno. Do jednoho roku věku dítěte nejsou adoptivní rodiče ani dítě nijak chráněni. Nikdy nevíte, kdo sedí v čekárně!

Na informacích v dopravním podniku jsem měla štěstí na velmi ochotnou paní, které jsem se zeptala, jak mám postupovat při vyřizování průkazky. Koukla na rodný list, na Rozhodnutí o svěření dítěte, vzala si ode mě 20 Kč a za deset minut přišla i s průkazkou na nové jméno.

Až nyní, v praxi, si uvědomuji, na kolik překážek člověk narazí. Nemůžeme nechat malého pokřtít a vakcínu proti pneumokokům jsem musela konzultovat na odboru NRP. Samozřejmě žádná dovolená v zahraničí bez souhlasu úřadu a na zařazení do baby programu u jedné nejmenované drogerie, která následně poskytuje na zboží pro miminka různé slevy, můžeme zapomenout. Místům, kde je nutné poskytnout informace z rodného listu dítěte, se raději vyhýbáme (pokud to není nezbytné).

A jde se úřadovat

Po třech měsících společného žití je možné podat k soudu žádost o zrušitelnou adopci. My tak učinili v polovině dubna 2010.

Na Magistrát jsme přinesli lékařskou zprávu od pediatra, naše rodné listy, posudek od zaměstnavatele včetně potvrzení příjmů, oddací list a Výpis z rejstříku trestů.

S pracovnicí jsme sepsali neutrální Protokol, ve kterém bylo popsáno naše společné žití, a na závěr, že žádáme pro malého nové jméno, adresu, atp. Pro nás to nyní znamená, že, proběhne-li soud do jednoho roku věku dítěte, a vše dobře dopadne, bude nám dítě svěřeno do zrušitelné adopce. Pokud ovšem soud proběhne až v roce dítěte, může být rozhodnuto o nezrušitelné adopci. V prvním případě by to pro nás sice znamenalo krok vpřed, nicméně v roce dítěte bychom museli opět podávat žádost k soudu se všemi výše uvedenými doklady a podstoupit další stání.

Při zrušitelné adopci by měl mít malý nový rodný list s novými údaji, nicméně toto osvojení lze ještě zrušit ze strany Magistrátu i adoptivních rodičů. Ovšem při nezrušitelném osvojení je už všemu úřadování konec, na adoptivní rodiče přecházejí veškerá práva i povinnosti rodičů, jakožto zákonných zástupců.
Jakmile se hnou ledy, budu vás zase informovat.

Jinak se nám daří velmi dobře, od poloviny dubna jsme mimo jiné začali s příkrmy, přetáčíme se ze zádíček na bříško, i když se nám moc nechce. Jsme spíše pohodlní, takže k tomuto úkonu musíme mít vážný důvod. Na půlroční prohlídce paní doktorka naměřila 69cm a 8,25kg. Mikulášek je téměř stejně starý jako Jonatánek od Hani M. a dovednosti našich chlapečků se shodují, proto je asi zbytečné vše podrobně rozepisovat.