Typy temperamentu: sangvinik

Ze všech typů temperamentu je snad jen sangvinik veskrze pozitivně vnímanou osobností – pro svou přátelskou povahu, pozitivní přístup k životu a věčně veselou náladu. Člověk tohoto ražení je totiž pro druhé sluníčkem a radostí, navíc s ním nikdy není nuda. Jen kdyby nebyl tak lehkovážný, aby se na něj dalo více spolehnout...

Povahové rysy, přednosti a nevýhody
Sangvinik je tvor veskrze společenský a optimisticky naladěný, díky čemuž bývá mezi lidmi velmi oblíben. V partě se stává přirozenou vůdčí osobností, ani ne tak pro organizační schopnosti, jako spíš pro bujaré veselí a působení pocitu domova, bezpečí a radosti. Snadno navazuje nová přátelství, ale nejen to. I pro své okolí se stává „katalyzátorem“ pro vytvoření vztahů mezi ostatními členy kolektivu. Ve společnosti se zkrátka cítí jako ryba ve vodě, zatímco samota a stereotyp ho ubíjí.

Kde to žije, tam si sangvinik dobíjí baterky. Rád soutěží pro zábavu ze hry, vyžívá se v pohybu a kolektivních sportech. Protože miluje dobrodružství, adrenalinové sporty ho dostanou přímo do varu. Je znám také svou neustálou upovídaností – jakmile se začne bavit o jednom tématu, vzpomene si na deset dalších, a o všech má potřebu mluvit. Občas se zapomene a řekne i něco, co říci raději neměl. Rád si dělá legraci ze všeho a ze všech, sebe nevyjímaje; často působí až ztřeštěně. Jeho život má prostě „šťávu“.

Uprostřed těžkostí se snad nejlépe prokáže povaha „holky / kluka do nepohody“. Stále si totiž uchovává životní nadhled, protkaný humorem v každé situaci; je-li třeba, okoření jej i drsným cynismem. I když ostatní zemdlévají pod tíhou okolností, on sám stále doufá a věří ve šťastný konec. Nezalekne se ani neočekávaných změn, je totiž schopen rychle se rozhodovat a operativně řešit, co je třeba. Na druhou stranu se občas dopustí neuvážených činů.
 

Na rozdíl od cholerika není zaměřen na jeden cíl, ale vzrušují ho stále nové podněty. Trochu na ně platí lidové rčení: „Nové koště dobře mete.“ V hlavě se mu rojí tisíce nápadů, ale pro jeden nestíhá dokončit druhý. Je většinou všestranně nadaný, což se mu vždycky hodí, ale zároveň to rozptyluje jeho pozornost. Má tak často pocit, že by potřeboval žít alespoň desetkrát déle, aby stihl v životě všechno, co by ho zajímalo. Jeho čas je však spravedlivě vymezen, a tak má většinou příliš mnoho zájmů a koníčků, příliš mnoho přátel; někdy si nabírá i příliš mnoho úkolů. Když nekrotí své prvotní nadšení, snadno se dostane do pasti přepracovanosti, nebo naopak své cíle opustí nedokončené. Jeho poličky jsou pak plné rozdělaných výrobků, rozečtených knížek, jeho diář či nástěnka přecpané poznámky s načatými úkoly. Co chvíli mu uzraje nějaký ten „kostlivec ve skříni“, a jen se s ním vypořádá, za chvíli mu tam straší další. Při jeho širokém záběru není divu, že častokrát sklouzává k nedochvilnosti, zapomnětlivosti a nespolehlivosti. Proto by měl zapracovat na větší důslednosti a disciplíně. Někdy také může působit až povrchně.
 

Sangvinik v lecčems může připomínat přerostlé dítě. Cítí se dobře, když je středem pozornosti, rád se nechá chválit. Na druhou stranu on sám také druhé často povzbuzuje a dodává jim sebedůvěru a naději. Dalo by se říct, že člověk s touto povahou je dítě štěstěny – se svou bezstarostností, chutí k životu, nakažlivým entuziasmem; ale i nezodpovědností, která mu oproti jiným lidem tak často prochází. Jenže, zkuste se na sangvinika zlobit, když je na vás vždycky tak milý a veselý!
 

Výchova
Rodiče malých sangviniků mají často poloviční starosti oproti ostatním – až do zahájení školní docházky. Co následuje pak, to se opakuje každým rokem. V září jsou sešity krásně upravené a doplněné obrázky, učitelé nešetří chválou. Během roku postupně úroveň školáka v mnohém upadá, a je více méně na rodičích, aby své dítě přiměli alespoň k dobrým výsledkům na vysvědčení (čert vem úpravu v sešitech). Ve všem ostatním běží vše jako na drátku – přátel mají dost, umí se prosadit, jsou aktivní, ledacos zvládnou lépe než jejich vrstevníci. To všechno ano. Ale jak je přimět, aby vyrostli z lajdáctví? Zvlášť když všichni ostatní jim to vlastně trpí a nezaslouženě odpouští? A to je výzva pro rodiče sangvinika. Naučit je dotahovat věci do konce. Nenabrat si toho příliš. Nemyslet si o sobě víc, než je zdrávo. A v neposlední řadě: ač mají opravdu hezký vztah ke svým kamarádům, musí se naučit vědomě jim dát víc prostoru; více naslouchat a méně hovořit.
 

Uplatnění
V zaměstnání by se měl sangvinik vyhnout rutinním zaměřením, ale spíš hledat uplatnění při kontaktu s lidmi. Svou schopnost nadchnout druhé pro věc může dobře uplatnit ve světě obchodu – když si k usměvavé prodavačce do butiku půjdete koupit punčocháče, může se vám stát, že odejdete i s novým kostýmem a kabelkou.
Dále se stává dobrým motorem pro jakoukoliv kolektivní spolupráci; velmi dobře se osvědčí také k rozjíždění nových projektů. Pro jeho veselou až potrhlou povahu jej milují děti všech věkových kategorií i dospívající, a tak se mnoho z nich  vydá na pedagogickou dráhu; sangvinik se nezalekne ani práce s problematickou mládeží.
A protože je rád vidět a slyšet, hodí se i na povolání hostesky, herce či moderátora.

V církvi sklidí veliký úspěch jako vedoucí skupinky – to pro svou milou, přátelskou a pohostinnou povahu. Stejně dobře se uplatní v seznamovacích a diskuzních projektech (např. Alfa kurzy). Nejeden sangvinik se pustí i do povzbudivých kázání, při nichž se zpravidla neobejde bez výrazné gestikulace a mimiky. Děti a mládež ho budou milovat i v roli skautského vedoucího, pracovníka v nedělce či vedoucího mládeže.
Snadno navazuje vztahy s nevěřícími, nezřídka je na něm povolání evangelisty.
 

Slavné osobnosti
Kdo by nepamatoval báječného Vladimíra Menšíka a jeho humor! Ať hrál ve filmu, nebo vedl silvestrovské show, vždycky dobře bavil, působil laskavě, příjemně, přátelsky.  A když začal vyprávět veselé příhody, zpravidla přeskakoval z jedné historky do druhé, takže diváci nevycházeli ze záchvatů smíchu.
Všechny dnešní děti znají Michala Nesvatbu z Kouzelné školky. Těší se na jeho šaškovské grimasy, vykulené oči, nadšené veselí i spoustu bláznivých nápadů. Michal je zkrátka sympaťák a o švandu s ním není nouze.
A pokud hledáte mezi lidmi sangvinika jak vyšitého v každé oblasti, zaměřte se na moderátora Leoše Mareše. To ani nepotřebuje komentář, stačí přečíst si s tímto pohledem znovu celý článek.

Z biblických příběhů mě napadají dvě starozákonní osobnosti. Samson, který měl na sobě veliké povolání, nechyběla mu odvaha a odhodlání, ale zábava (byť hříšná) byla pro něj vždycky na prvním místě. Žel, docela na to dojel. Své poslání nakonec naplnil, ale za jakou cenu! A jaká k němu vedla cesta!
Také snílek Josef měl ledacos společného se sangvinikem. Kam přišel, všude se stal hned oblíbeným a úspěšným (ať u otce, u Putifara, ve vězení nebo u Faraona). Byl zkrátka dítětem štěstěny. A přece – ve svém prostoru na výslunní se tak vyžíval, že si ani neuvědomoval, o kolik méně dostávají jeho bratři. Když se mu v dospívání zdály sny o budoucnosti, ani ho nenapadlo, že by o něm mohl tiše rozjímat. Hned se chlubil a docela automaticky předpokládal, že se budou všichni radovat s ním. Jenže tím popudil nejen bratry, ale i otce, který ho miloval. Naštěstí nezůstal v tomto stavu, ale během života získal určitou moudrost a prozřetelnost. A Bůh skrze něj nakonec zachránil mnoho národů před hladomorem.
V Novém zákoně jsem našla jen polo-cholerika a polo-sangvinika, a to apoštola Petra. Ten měl beze sporu živelnou povahu, ale častokrát jeho nadšení předčilo jeho skutky (zejména při slibech, že Ježíše nikdy nezapře). Na hoře proměnění by se taky nejraději bavil a užíval si dobrých věcí shůry, až by při tom docela zapomněl na poslání, ke kterému byly učedníci povolaní. I jeho ale Bůh proměnil v pevnou skálu, která se nepohnula a unesla i velký úkol – založení církve.

Milí sangvinici, jste naše sluníčka, které nám nosí dobrou náladu, povzbuzuje naši víru, dodává sílu uprostřed těžkých situací. Váš humor je k nezaplacení – nejen že pobaví, ale i rozptýlí napětí ve vzduchu, s jeho pomocí překonáváme nejednu těžkou chvíli. A tak se s vámi smějeme i v dobách, kdy bychom bez vás plakali. Být s vámi je velmi inspirující, ať už se to týká umění radovat se, pozitivních životních postojů nebo hromady nápadů, které sypete z rukávů.

Máte kolem sebe sangvinika? Pokud s ním nepotřebujete dlouhodobě spolupracovat, nejspíš na něm vidíte jen samé klady. A skutečně – když se dostane do jeho prosluněné blízkosti, i na vás padne záře z jeho paprsků; snadno se nakazíte jeho radostí, humorem, dobrou náladou i životním optimismem. Jenže pokud ho znáte déle, nejspíš vás rozčiluje jeho nenapravitelná lehkovážnost. Berte to tak, že má každý své bitvy, a pro sangvinika je právě toto problémová oblast. Třeba se opravdu snaží, i když to navenek moc nevypadá. Užívejte si tedy radostný život po jeho boku, a odpouštějte mu jeho poklesky. Když ho ale občas přátelsky upozorníte na jeho chyby a poradíte, kde hledat moudrost a rozvahu, myslím, že tím nic nezkazíte.