Život nás neustále posouvá do dalších úrovní dospělosti. Každý z nás je jako loďka proplouvající dlouhou sérií zdymadel, která nás vyzvedávají, nebo naopak sesazují na jiné roviny. Přecházíme z jedné fáze do druhé a každý přechod je zároveň zkouškou. Dospět, vzít se, rozvést se, zestárnout, změnit práci, stát se rodičem – všichni procházíme proměnami, které nás změní jednou provždy.

Tyto významné proměny námi otřesou a změní náš svět. Proto z nich míváme strach a pocit, že nás ohrožují. A potřebné změně se můžeme i vyhnout. Můžeme se oženit, aniž bychom přitom ukončili nezávislý život. Nebo se staneme rodiči a neustále se pokoušíme uchovat si starý, dětský způsob života. Když na nás tlačí temná noc, můžeme se jí bránit, ale udělali bychom lépe, kdybychom jí prošli.

Dnes už si nevážíme iniciací a rituálů. Předpokládáme, že se lidé se změnou tak nějak vyrovnají, a když ne, pomůžeme jim terapií. Postrádáme mocné společné rituály, které nabízejí podporu a vedení. Náš model vývoje lidského života sice počítá s pokrokem, ale nikoli se základními proměnami bytí. Lineární myšlení, které je tak podstatnou součástí moderního života, ovlivňuje také naše porozumění našim životům. Rozvíjíme se a vyvíjíme, ale netransformujeme. Představujeme si růst jako stavbu mrakodrapu až do nebe, ne jako housenku, která se mění v motýla.

Lidé říkají, že se znovuzrodili jako křesťané, ale co se takhle znovuzrodit jako lidé? Potřebujeme se znovu a znovu rodit do své lidskosti a ve stále sofistikovanější podobě objevovat, co to znamená být osobností v komunitě osobností. Archaická společenství rozuměla tomu to problému lépe než my: základní změny jsou změny v perspektivě pohledu a lze si je nejlépe představit pomocí modelu zrození. Metamorfóza self nikdy nekončí a na to, abychom úspěšně prošli každou její fází, potřebujeme účinné prostředky.

Když vstoupíte do manželství nebo porodíte dítě, stanete se jinou osobou. Ale někdy není důvod hlubinné změny tak viditelný. Může ji přinést i transformující událost běžného denního typu. Když W. B. Yeats zpětně reflektoval okamžik, kdy se setkal se ženou, která ho pro následovala a změnila celý jeho život, napsal: „Před našimi dveřmi v Bedford Park zastavila drožka se slečnou Maud Gonneovou a mé životní problémy začaly.“ Tento vztah Yeatse pronásledoval celý život a přinesl mu štěstí i těžké frustrace. Yeats byl vysoce vnímavý člověk a věděl, že jediný okamžik, setkání se silnou a výjimečnou ženou, může otřást jeho duší až do hloubky.

Možná také máte takový příběh o krátkém okamžiku, který úplně změnil váš život. Prožil jsem dva takové okamžiky v dětství. První v den, kdy – mohlo mi být tak dvanáct – jsem uviděl brožurku nabízející, že se mohu stát mnichem a žít v prosté místnosti, jakou ukazovali na fotografii. Ten malý leták mě rozvášnil a dodnes jsem z něj úplně nevystoupil. Další, ještě tajemnější moment byl, když jsem vypadl z loďky na Michiganském jezeře a můj dědeček mě za cenu vlastního vyčerpání zachránil. Nevím, co se v tom okamžiku odehrálo ani jak mě to přesně ovlivnilo, ale myslím, že to byla také určitá příprava, iniciace, setkání se smrtí a časná pobídka, abych bral život vážně.

Některé okamžiky životní proměny mohou vrhat temný stín na budoucnost. Když vážně onemocníte, vaše nemoc není jen tělesná, ale nutí vás, abyste se podívali sami na sebe i na svět úplně jinak. A to je také rituál proměny. Vážný nával žárlivosti může ovlivnit vaše vztahy s lidmi a připravit vás na to, abyste byli dobrými partnery, kteří budou schopni zvládat manželství v celé jeho složitosti. Náhlá nálada nebo prudká emoce vás může pozdvihnout na jinou rovinu a proměnit vaši přirozenost.

Zármutek nad ztrátou milovaného vás může transformovat v samotném jádru vaší osobnosti, protože zármutek je víc než emoce. Může to být bolestná restrukturace, která vás nutí změnit základní způsoby vnímání a hodnocení. Ztráta může zapříčinit úplnou proměnu života. Smrt člověka, kterého jste si vážili, vás může inspirovat, můžete si začít představovat nové možnosti a zjistit, že jediná cesta z bolesti vede skrze změnu způsobu, jak na život pohlížíte. Vaše uzdravení může být přímým důsledkem vašeho utrpení.

Starověké přechodové rituály

Ve vzdálené minulosti lidé vnímali věci úplně jinak. Kolem přechodů z jednoho stavu do druhého dělali veliká dramata a vytvářeli mocné rituály, které znázorňovaly zrození, učily člověka emocionálně i symbolicky, že změnit se znamená znovu se zrodit jako nová osobnost. Obětovali zvířata, ohrožovali mladé iniciací s agresivními prvky, používali bubny, kvíleli a malovali si těla, aby zdůraznili, že životní proměna je důležitá a složitá věc. Při přechodu z jedné fáze do druhé si pomáhali mocnými dramatickými společenskými rituály. Chlapec nebo dívka mohli být kupř. pohřbeni do země a museli prolézt tunelem ven, chodit poslepu nebo žvatlat jako děti – to všechno, aby symbolicky znázornili zrození do nové, vyšší fáze. Antropolog Victor Turner vypráví, jak v jednom kmeni viděl člověka, který se měl stát králem. V iniciačním rituálu na něj lidé plivali, bili jej, kopali, házeli na něj odpudivé předměty a proklínali ho. Turner to šokovaný sledoval, až mu někdo vysvětlil: „Ale on ještě není králem, ještě chvíli si s ním můžeme dělat, co chceme, ale za chvíli budeme muset být poslušni jeho vůle.“ Hrozivé, barvité rituály a oběti zanechávají na mladém člověku stopy a je jimi navždy změněný.
Šokující a zneklidňující rituály mají emocionální význam. Rady dostáváte každý den, ale kolik z nich se opravdu dostane dovnitř? V klíčových okamžicích budete muset projít bolestivou, znepokojující zkušeností jen proto, abyste dospěli, uvědomili si, kdo jste a jaký je život. Autonehoda, onemocnění, rozvod – to nejsou jen tragédie, ale také přechodové rituály. Mohou vás krok za krokem přivést do vaší skryté reality a udělat z vás opravdovou osobnost. Starověké rituály nás učí, že naše obvyklé bolesti i šoky nás mohou posunout k uvědomění.

Moderní přechodové rituály

I dnes musíte na cestě k dospělosti nebo během změny v moudrého, zkušeného člověka projít emocionálním tunelem. Odchod ze školy, sňatek, změna zaměstnání, náhlý strach ze smrti nebo těžká de prese – to všechno jsou přechodové rituály. Klíčem je vždy pochopit důležitost a smysl těchto přechodů a projít iniciací. Měli byste si uvědomit, že u těchto důležitých okamžiků proměny je znepokojení velmi přirozené a dá se očekávat. Nemusíte proti němu bojovat, můžete se změně otevřít. Může se objevit úzkost a možná i tělesné symptomy. Když jsem se rozváděl, měl jsem bolestivé vřídky na jazyku – možná symbolicky, protože jsem měl potíže s vyslovením slov o rozchodu. U druhých jsem v době životních proměn viděl kožní problémy, žaludeční nevolnosti i jiné tělesné symptomy. Náboženský učenec Mircea Eliade říká, že nemoc můžeme vidět také jako iniciaci, bolestivý přechod, který má sílu přeměnit naši osobnost i život.

Má první skutečná iniciace se udála, když mi bylo třináct – tehdy jsem poslechl ten leták, který jsem četl. Ještě dodnes cítím mnohé z emocí, které jsem prožíval, když jsem opouštěl domov a nastoupil do křesťanského semináře v klášteře. V září 1954 jsem se přestěhoval z rodného města Detroitu a nastoupil na školu v Chicagu. Dobře si pamatuji, jak jsem v pět hodin ráno vstal a vydal se na staré nádraží dole ve městě. Mnoho členů mé rozvětvené rodiny mne doprovázelo, aby mě viděli odjíždět. Kromě letních a vánočních prázdnin jsem se do rodiny už nikdy skutečně nevrátil a stesk, který jsem po celá ta léta pociťoval, byl tak bolestný, že se divím, že jsem to vydržel. Dodnes ve mně vůně podzimního listí a chladný vzduch, pro mnoho lidí tak nádherný a milý, vyvolává nevolnost. Kdybych se na podzim ocitl v Chicagu, i když to město miluji, nevím, jestli bych to zvládl. Stesk po domově úplně nezmizel ani po letech. Nyní si víc uvědomuji, co stálo mou rodinu a můj budoucí život to, že jsem následoval své mladické nadšení. Samozřejmě, mělo to svou cenu, ale také to vedlo k dlouhé a smutné temné noci duše, která ještě neskončila. Přestěhování, zvlášť odchod od rodiny a přátel, je jedním ze způsobů, jak se posunout na cestu duše. Může to však být velmi náročné. Na jedné rovině chcete změnu, ale na druhé je to ta poslední věc na světě, kterou byste volili. Cítil jsem se naprosto rozdělený mezi self, které toužilo po zajímavé budoucnosti, a self, které dychtilo po teplém pohodlí domova. Někdy začne temná noc tím, že jste postaveni mezi dvě nesjednotitelné touhy, když se nějaká mocná potřeba postaví proti vašemu bezpečí a pohodlí.

Ukázka z knihy

Temné noci duše

Průvodce na cestě těžkými životními zkouškami
Temná noc duše není psychologický syndrom, nýbrž označením hledání smyslu v nejtemnějších hodinách našeho života – při ztrátě milované osoby, v okamžicích rozpadu vztahu, v době stárnutí nebo nemoci, při krizích v zaměstnání nebo dlouhotrvající nespokojenosti v životě. Na základě svých dlouholetých psychologických i teologických zkušeností chápe Thomas Moore tato období jako šanci a výzvu k obnovení vlastního života, k uvědomění si toho podstatného a k péči o vlastní duši. Kniha je určena čtenářům se zájmem o vlastní duševní i duchovní růst.

T. Moore po dvanáct let žil jako mnich, poté se stal psychoterapeutem. Akademické vzdělání má v oborech psychologie, teologie a muzikologie.

Knihu vydalo nakladatelství Portál, 2009