Největší hodnota

Občas si najdu chvilku uprostřed běžného shonu a trošku se zamyslím. Na jakých základech vlastně stojí můj život? Pro co (nebo pro koho) se honím? Kam směřuji? Na čem záleží ze všeho nejvíce? U této otázky se trošku zastavím.

Různí lidé by asi odpověděli různě.
- Nejdůležitější je špetka štěstí a k tomu spousta píle.
- Ba ne, zdraví! S nemocí se žije špatně.
- Radost ze života, ať se děje, co se děje!
- Dobrá nálada a úsměv na rtech.
- V dnešní době? Hlavně úspěch a bohatství!

Ano, souhlasím s tím, že všechny tyto věci jsou v životě důležité a ovlivňují jeho kvalitu. Ale existuje ještě něco, co všechno ostatní převyšuje. Co je podle mě opravdu to nejdůležitější - a to je LÁSKA.

Dobrá, když se lidé mají rádi, překonají spolu všechno. Ale jak až daleko má láska zajít? A o kolik větší má hodnotu než všechno ostatní? 
Odpověď najdeme v knize knih - v Bibli.

"Kdybych mluvil v jazycích lidí i andělů, bez lásky je to jen dunění zvonu, řinčení činelů. Kdybych uměl prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, měl všechno poznání a víru, že bych i hory přenášel, bez lásky nejsem nic. Kdybych rozdal vše, co mám, kdybych dal i vlastní tělo, abych se proslavil, bez lásky je mi to k ničemu." (1. Kor. 13:1-3)

Podle Božích měřítek je tedy všechno ostatní bez lásky ničím. O čem "ostatním" se tu mluví?

- naše schopnosti (jazykové znalosti - dnes velmi ceněné)
- duchovní obrození a duchovní zážitky (jazyky andělů)
- prozřetelnost s moudrostí, duchovní obdarování ke službě (prorokování)
- inteligence, znalosti (porozumění všem tajemstvím a všemu poznání)
- vyslyšené modlitby, úspěch (víra, která i hory přenáší)
- dobročinnost (kdybych rozdal vše, co mám...)
- obětavost (kdybych dal i vlastní tělo...)

Přijde mi, že je tento text docela silný, nekompromisní, ostrý. Jako by ani tak nezáleželo na tom, CO člověk dělá (a všechno vyjmenované je opravdu dobré a chvályhodné jednání), ale také PROČ to dělá, s jakými motivy, s jakým cílem.

A tak se zamýšlím nad tím, jaké vůbec může mít člověk pohnutky k dobrým skutkům, pokud ho neinspiruje samotná láska. Napadá mě toho spousta.

Třeba potřeba seberealizace, snaha najít vlastní hodnotu. Nebo touha po lepším světě. Další chce dosáhnout pochvaly a uznání, dočkat se vděčnosti. Nebo se pokouší ze sebe setřást hořkou minulost, napravit své chyby či se vyrovnat se svými bolestmi a zraněními. Nebo se člověk chová dobře proto, protože tak byl vychovaný, protože to považuje za správné.

To všechno je pochopitelné, lidské, leccos z toho i naprosto v pořádku. Ale co se stane, pokud některý z motivů bude pro nás přednější než láska? Nejspíš zůstaneme zklamaní, zahořklí, neuspokojení. Nebo se budeme pořád plahočit dál a dál za tou naší fata-morgánou až do úplného vyčerpání.

Naproti tomu bezpodmínečná láska nic neočekává zpět. Ano, touží po kladné odezvě, ale nevyžaduje ji; nečiní si nárok na laskavé chování od druhých. Láska totiž koná dobro prostě a jednoduše proto, protože miluje. Tečka.

Říkám si, jak by asi těchto pár vět znělo, kdyby byly psané pro moderní ženu 21. století. Možná to bude pro vás stejně burcující, jako tomu bylo pro mě...

Kdybych uměla deset světových jazyků, měla dar jazyků a prožívala silné duchovní zážitky, bez lásky budu pro ostatní jen protivným hlukem - asi jako zkouška sirény.

Kdybych měla duchovní obdarování, viděla do budoucnosti, byla nejmoudřejším rádcem, kdybych uměla na počítači a vždycky věděla, kde co najdu, kdybych byla uznávaným vědcem;
dokonce kdybych měla léčitelské úspěchy a byla úspěšná v životě i v modlitbě, kdybych byla šikovná manažerka nebo podnikatelka, a kdyby všechny mé modlitby byly vyslyšeny...
bez lásky nejsem nic; to všechno ostatní mi samo o sobě nevytvoří lidskou hodnotu a nestanu se kvůli tomu "lepším" člověkem než ostatní lidé.

Kdybych rozdala vše, co mám, na dobročinnost, nechala postavit nemocnice a založila deset nadací;
kdybych se stala slavnou osobností a nechala stresem, alkoholem, drogami či plastickými operacemi zdevastovat svoje tělo...
kdybych dala druhým k dispozici svůj čas, svoje peníze, svoje tělo, svoje emoce a nápady, svoji duši, kdybych se o ně starala a snesla jim nebe na zem...
pokud bych to vše dělala bez lásky, možná bych druhým skutečně přinesla nějaký užitek. Ale pro mě osobně by to nezměnilo vůbec nic. Stále bych zůstala prázdná, nenaplněná, vyčerpaná....Bylo by mi to všechno k ničemu."

Jéjda, takhle prázdný a nenaplněný život nechci žít! Díky Bohu za poskytnutí "kompasu" (tedy Bible), kterým se můžu v životě orientovat a podle potřeby upravit směr plavby. Tak tedy - znovu vzhůru na sever! Vlastně - vzhůru za lásku! Ta jediná mě dovede ke správnému cíli, v životě pozemském i na věčnosti...

Doporučujeme vaší pozornosti také knihu To nejdůležitější v životě, kterou vydalo nakladatelství Portál.

Hal Urban napsal knihu původně pro učitele a rodiče, kteří s její pomocí mohou svým dětem zprostředkovat základní postoje a hodnoty užitečné pro život.
Mohou ji však s užitkem číst i dospělí, kterým není kvalita jejich života lhostejná. Čtivou formou s řadou příběhů a příkladů autor zprostředkovává postoje, s jejichž pomocí lze nalézt to nejlepší - to nejlepší ve světě, v druhých i v nás samých. Výběr témat z obsahu: Úspěch je více než jen peníze, Život je těžký¦ a ne vždy fér, Život je však také veselý¦ a někdy neuvěřitelně veselý, Žijeme díky volbám a ne díky šancím, Návyky jsou klíčem k úspěchu, Ta pravá motivace přichází z nitra, Je v pořádku dělat chyby - stává se to každému, Abyste něco získali, musíte se něčeho vzdát.