Na křižovatce

V životě máme údobí, kdy jedeme ve „vyjetých kolejích“, a údobí, kdy dorazíme na křižovatky. Střední věk může být náročný proto, že je to chvíle, kdy nás většinou čeká projetí několika křižovatek - mění se naše tělo, odcházejí z domu děti, pozměňuje se nám náplň času a často se k tomu mění i náš nejbližší - manžel.

Po období, kdy jsme se spíše hnali plnou parou vpřed, dny a noci ubíhaly, aniž bychom stihli sledovat krajinu, natož plánovat další cestu, začínáme přibrzďovat před nádražím se spletí výhybek, semaforů, nástupišť. Někteří s radostí přijímají možnost, že už mohou zpomalit, případně z rychlíku vystoupit. Jiní by raději zařadili vyšší rychlost, aby zastavovat nemuseli a v pendolínovém tempu s minimem zastávek mohli pokračovat dále. Menšina lidí cítí nadšení z možnosti přestupu do jiného vlaku, protože vlak, ve kterém sedí, už znají, a kdo ví, jaký bude ten další, zda už to není jen rozpadající se motoráček. Jsou tu ale i takoví, kteří plánují opustit nejen vlak, ale i celé nádraží a pokračovat po vlastní ose mimo vyjeté nebo nabízené koleje.

Kolem nádraží bloumá skupina těch, kteří se domnívají, že už jim „ujel vlak“, v životě už nic nedoženou, a tak raději dožijí v nádražní budově jako bezdomovci. Pár odvážných z této smutné společnosti se rozhodne využít nabízené situace a přeci jen vstoupit do dalšího vlaku na novou cestu.

Trochu s pohrdáním hledí ostatní na bojovníky s věkem, kteří se snaží nějakým způsobem dostat zpět do mladších let, nebo na chvíli zastavit vlak a zabránit mu v další cestě.

Část cestujících křižovatkou projede bez větších problémů a klidně pokračuje v cestě ve stejném rytmu. Naopak nadšenci křižovatek a sebeanalýz mají z několika zdrojů zmapované možnosti nádraží a přestupů, aby byli na tuto svou možnost osobního růstu připraveni. Mohou pak být nemile překvapeni, že jim podrobná předchozí příprava rozhodování na křižovatce spíše komplikuje, než usnadňuje.

Klíčovou roli v našem „křižovatkovém rozhodování“ hraje znalost cílové stanice, kam máme dojet. Jedni cestu na ni nastoupili již v mládí, a teď se už jen vezou, jiní ji hledají nebo mění. Využívají možnosti nádraží přehodit výhybku a sjet na jinou kolej.

Podoby středního věku, stejně jako každého jiného věku, jsou rozmanité...

Mgr. Petra Feglerová - klinická psycholožka

Pokud se vás toto téma dotýká, pak doporučujeme k přečtení časopis Rodinný život 4/2009, z něhož jsme s laskavým svolením vydavatele článek převzali.

Více na www.rodinnyzivot.eu