Matkou i manželkou

opravdu povedené! Někdy je těžké se řídit těmito pravdami, ale za snahu to stojí .o)

Moc moc děkuju!! Jsi super, díky!!!!

No, já myslím, že já bych na ty skupinky nejraději pekla Tak se přistěhujte!!

Hani, máš obrovský dar. Tvoje články v rubrice "Žít s Bohem každý den" jsou naplněné moudrostí a Boží přítomností. Lituju, že nežiju v Plzni, určitě bych s tebou založila "Maminkovskou skupinku"! Já bych vařila pro maminky kafe (to fakt umim) a nechala si devastovat byt jejich ratolestma a ty by sis připravovala Slovo. Škoda.

zajímavá diskuze, díky za ni!

Jéje, děkuju!!!

Na knížku mám ještě daleko, necítím se nijak literárně nadaná.. I když by mě to asi bavilo.. Kdo ví, třeba v důchodu

Ahoj Hani, moc často tady na Mařince nebývám, ale už jsem četla pár Tvých článků. Děkuji za ně. Nepřemýšlela jsi někdy nad vydáním knížky? Třeba něco jak píše Hanka Pinknerová

Děkuji. Smajlík mě rozesmál. Hned je mi zase o trošku líp. Fakt, mařinka je balzám na duši.

Máš pravdu. I proto televizi nemáme a na zprávy nekoukáme ani na netu. Všude samé násilí, uplakaní, nešťastní lidé, ukazovaní jen jako senzace, ...

A i proto jsem si mařinku zamilovala. Sice tu nejsem dlouho a všechno tu ještě nemám prozkoumáno, ale i tak to tu na mě působí jako oáza klidu. Oproti jiným webům jsem tu ještě ani jednou nezahlédla nešťastné maminky, které se ptají, co mají dělat, že se rozvádí, nebo co dělat, že jejich ex to či ono. Zatím pokaždé, co jsem sem zavítala, vidím jen pohodu, užívám si príma zábavu u fotbálku, ... Prostě relaxuji.

A hlavně - je tu hodně krásných, křesťansky laděných článků, které "nutí" k zamyšlení. Třeba jako tento, od Haničky.

Necítila jsem se nijak dotčená, neboj

Pěkná  manželství... to tak dnes máš se vším - TV, noviny... všude hlavně hrůzozprávy, to dobré se moc neukazuje, bo by na to nikdo nekoukal... A proto máme Mařinku, abychom to dobré ukazovali

Nechtěla jsem se tě dotknout. Vím, žes nepsala, že křesťanské manželství je lepší než muslimské.

Jen (kdovíproč) mám potřebu zastávat se muslimů. Bohužel znám hodně lidí, kteří na ně koukají jako na vyvrhele, jako na teroristy. Točí se filmy a píšou knížky ve stylu Bez dcerky neodejdu. Přitom je to ale hlavně o lidech, o tom, jak Bibli / Korán pochopí, jak si to vyloží. A bohužel se vždy najde někdo, kdo i ty nejčistší myšlenky překroutí tak, aby se to hodilo jemu do krámu.

Je mi trošku líto, že když se řekne muslimské manželství, že si většina lidí představí trápenou, utlačovanou ženu. Ta pěkná, fungující muslimská manželství nejsou moc vidět.

Jinak na další smajlíky se těším!

super debata:-)

Jasně že jsem psala o manželce, o manželovi by to byl spíš úkol pro muže:-)

No, zkoumejte v Bibli a s modlitbou svou roli, Bůh ví nejlíp

 dobrá...už to nebudeme tedy rozebírat

Ještě ke smajlíkům, než uteču...

*DONT_KNOW* byl by nějaký takový smajlík ?

Přece jsem nepsala nic o tom, že křesťanská manželství jsou lepší než muslimská. Jen jsem dala příklad, který si každý umí představit. Nic víc.

Ale to je přesně to, co jsem ti psala - má to i druhou stranu, tedy "jak být dobrým manželem". To je, jako bys autorovi lékařských skrip vyčítala, že tam nepíše, jak se podkládá pod pacienta mísa - což je zase jiná práce *objímáček* (musím přidat další smajlíky)

grrr...mě se to neuložilooo.....a to jsem ti napsala skoro elaborát

V zásadě...kdybych ten článek četla pře 6 léty, kdy se i nám narodilo dítě a najednou jsem nebyla jen manželka starající se o manžílka, ale i matka starající se o dítě, tak bych to pro mne bylo přínosem. Ale jelikož jsme spolu už uf 7 let ( no toto letí) tak vím, co na mého muže platí a snažím se mu dávat to, co potřebuje, možná někdy i více, ale na druhou stranu i já od něj potřebuju něco a to něco on mi dává.Takže to mezi náma beru jako dávání a obdarovávání jeden druhého. Proto píšu, že nejen že matka, manželka musí umět dát, ale musí si umět i vzít, tedy nejen od protějšku. To prostě jinak nejde.Takže se mi článek jevil obsahově jako jen dávání druhému, bez myšlení na sebe a na své pocity. Nejsem nadjedinec, jsem pouze a jenom člověk, se svými radostmi, starostmi, trápením,se svými pocity, které i já chci někomu sdělit...no snad jsi pochopila...

Přesně tak, je to silně individuální, zrovna jako lidé jsou individuální

Můžu se zeptat, jak jsi to myslela s tou muslimskou ženou? Vyznívá mi to totiž tak, že správná muslimka je taková ta "ušlápnutá domácí puťka", žena, která musí poslouchat manžela.

Ono to ale až tak pravda není. Znám jednu muslimku. Jejich manželství by mohlo být vzorem i pro mnohé křesťany. Pro manžela je samozřejmostí, že manželce pomáhá v domácnosti, stará se o děti, zařídí, co je třeba, když manželka marodí, ...

A vím o nejednom manželském křesťanském páru, kde muž musí být za všech okolností hlavou rodiny, kde muž svou ženu utlačuje, vyžaduje po ní poslušnost, o všem rozhoduje sám, tak, jak se to jemu hodí, ...

Mnohdy to ani nemusí být ve víře, ale spíš v lidech, kteří se Bohem (ať už křesťanským či muslimským) ohánějí.

tak to jsi napsala tak zamotaně, že to vůbec nechápu

to máš jedno, já jsem to pochopila jinak , i když píšeme  pořád o jednom, ale jinak, Já myslím jinak, vy jinak, v zásadě stejně.Ale prostě jinak. no... to se těžko takhle popisuje...prostě jinak...

asi jo, nicméně mě tam ta muslimská žena fakt sedí, ale při psaní komentíku jsem na ni nemyslela, až jak ty jsi ji napsala , ale to už je fakt úplně mimo.

Myslím, že existují dva extrémy. Jeden je, slepá tupá poddanost bez vlastní hodnoty. To je špatně. Durhý extrém je náročnost - ty mi musíš pomoct, ty musíš udělat, já očekávám...

Hani M. v tomto článku psala o tom, jak se vyrovnávala s tím druhým extrémem.

Myslím, že jsi to opravdu špatně pochopila. Ono se to těžko chápe člověku, který "nežije s Bohem" - to není žádná výtka či co, to je prostě realita. Jsou věci, které člověk nevěřící nemůže pochopit nebo chápe jinak. Jinýma očima. Říct mi to, o čem Hani píše, někdo před 15 lety, kousla bych ho do hlavy Říká se tomu "předpochopení" - jakýsi předpodklad, který člověk musí v sobě mít, aby dovedl pochopit a přijmout...

Opravdu to neber jako vzor muslimské ženy - sklopená hlava a stále tři kroky za mužem. Tak to opravdu není Ten článek ani nepojednává o manželství, ale o manželce, všimla sis? O manželovi by mohl být další...

víš, mě to zase příjde, jako že já, žena, manželka, maminka...musím být po vůli manželovi a tiše se modlit k Bohu, abychom byli š´tastní.

Ne, i já mám své koníčky, i on má své dítě. I on musí být především otcem a manželem a pokud mne bude tolerovat a já jeho,v manželství, tak ty hádky nebudou, nebudou nazlobené obličeje a křik v domácnosti.

Tohle většina páru neumí, a proto bývá problém. Také neříkám, že jsme svatá rodina, ale ....každý máme své koníčky a plány a společné děti a to se musí rozdělit tak, abychom byli v manželství OBA spokojení. Není to jen o pokoře jednoho z nich....
Možná jsem článek špatně pochopila, nevím, prostě mě to  z toho článku tak přišlo.

já myslím, že toto řešíme všechny. I to, co jsi psala v článku, i v komentáři. Je totiž spousta věcí, které víme teoreticky, ale žít je, to dá občas fušku

Naštěstí máme tatínka, který nám vždycky dává pokárání v lásce a se zájmem, viď?

Děkuju za milé reakce!!

ještě jsem zapomněla důležitou věc- své naplnění musíme hledat u Pána, ne u manžela! Jinak budeme vždycky nespokojené a kritické.. (to je můj problém )

Krásný článek! Přiznám se, že s tímto přístupem mám problém. Velmi nerada se někomu podřizuji, jak se o tom píše např. v Ef 5,21. Ale možná je to i tím, že můj muž je nevěřící. Kdoví, jaké by to bylo, kdyby taky věřil. Společné modlitby vám tiše závidím.

Děkuji za povzbuzení !

Já u sebe se krotím, abych moc nekritizovala. Poslední dobou je dost problém najít čas na společnou modlitbu, ale snažíme se

Děkuji!!!