Anketa
Náhodný obrázek
Pomáháme
Očekávání miminka se stává ve většině rodin radostným obdobím. Čekáme miminko, pokračování nás dvou. Je to vyjádření našich citů, stvrzení naší lásky a hlavně veliký dar. Cítí to tak všichni bez ohledu na jejich světový názor. Opravdu málokdo nepřijme miminko s radostí a vděčností.
Na téma mezilidských vztahů lze psát dlouze a podrobně. Jsou vztahy manželské, sourozenecké, mezi rodiči a dětmi, vztahy v širší rodině, v zaměstnání, v církvi, vztah s kadeřnicí, s prodavačkou, se sousedkou, vztahy přátelské i nepřátelské, hlubší i povrchní.
Snad neexistují manželé, kteří by se za celý sůvj společný život jedinkrát nepohádali. Rozdílné názory a spory z nich vyplývající se vyskytují v každém vztahu, ten manželský nevyjímaje. Dokud jsou muž a žena sami, hádají se prostě hned, jakmile mají potřebu. Ale s dětmi to mnozí z nich chtějí řešit o samotě. Jde to? A je to prospěšné pro vztah a děti samotné?
Život nás neustále posouvá do dalších úrovní dospělosti. Každý z nás je jako loďka proplouvající dlouhou sérií zdymadel, která nás vyzvedávají, nebo naopak sesazují na jiné roviny. Přecházíme z jedné fáze do druhé a každý přechod je zároveň zkouškou. Dospět, vzít se, rozvést se, zestárnout, změnit práci, stát se rodičem – všichni procházíme proměnami, které nás změní jednou provždy.
Třiceti procentům alkoholiků je méně než třicet let. První sklenku si často dali v pubertě, když je rodiče vybídli, aby si připili šampaňským při příležitosti nějaké oslavy, nebo jim občas dovolili dát si pivo. Když je alkohol nabízen na znamení přízně nebo za odměnu, pak není nic přirozenějšího než chtít si ho dopřát co možná nejčastěji, i když nás zpočátku jeho chuť neuvádí v nadšení.
Titulek článku jsem si vypůjčila z názvu knihy Eliase a Goldmana vydané nakladatelstvím Fragment. O tom, jak přežít pubertu svých dětí, vyšla celá řada moudrých knih. Jako matka dospívajících ratolestí jsem je zoufale sháněla a pročítala v naději, že najdu recept, jak se svými potomky vyjít v klidu a míru. Většinou to ale byly rady zvýhodňující jednu stranu – a to ubohého nepochopeného adolescenta.
Občas si najdu chvilku uprostřed běžného shonu a trošku se zamyslím. Na jakých základech vlastně stojí můj život? Pro co (nebo pro koho) se honím? Kam směřuji? Na čem záleží ze všeho nejvíce? U této otázky se trošku zastavím.
Byl jednou jeden domeček útulný jako klícka. Bydleli v něm dva lidé, co se do sebe zamilovali a vzali se. Uvnitř měli jen jednu malou místnůstku na bydlení, kuchyňku, koupelnu a předsíňku. Těm dvěma ale úplně stačil ke štěstí. Pár květin v oknech, další na zahrádce a něco ve vázičce dotvářelo útulnost jejich domova.
Ve čtvrté třídě jsem zvítězila v závodě v běhu na 800m na Strahově a byla přijata na sportovní školu. Velmi náročný program jsem zvládala naprosto v pohodě. Na konci pátého ročníku jsem odjela s rodiči na Kubu na tři roky a dostala individuální tréninkový plán.
Jak stárnete a shromažďujete zkušenosti, život se stává komplikovanějším. Množí se výzvy, omyly i těžkosti. Pokud se vám ne podařilo propojit zkušenost s ideály, začnete možná pochybovat o své moudrosti a schopnostech. Temná noc vám pomůže vyjasnit mysl i srdce a začít znovu.
Nastavit jako domovskou stránku
(Funguje pouze v IE.)
Přihlášení
Navigace
Žhavá témata
Nová témata
Nové příspěvky v blogu
Tagy
Mařinka.cz nezodpovídá za obsah reklamních ploch. Děkujeme za pochopení.
Nastavit jako domovskou stránku
(Funguje pouze v IE.)
Mařinka.cz nezodpovídá za obsah reklamních ploch. Děkujeme za pochopení.
Poslední komentáře
5 hodiny 37 min zpět
6 hodiny 41 min zpět
6 hodiny 48 min zpět
7 hodiny 49 min zpět
7 hodiny 51 min zpět
7 hodiny 52 min zpět
8 hodiny 17 min zpět
8 hodiny 27 min zpět
9 hodiny 4 min zpět
9 hodiny 8 min zpět