Průvodce raným dětstvím - Zvířata

tak nám se to myslím povedlo u dcery s vybudováním respektu

Zvířátka má moc ráda, ale smí hladit jen pár známých psů (sousedů a pod.) a to po dovolení. Před velkými psy většinou couvá, ale zas hystericky neječí. Také tedy neměla žádný negativní zážitek.

Zato ze zoo, když jsme tam byli asi ve 2,5letech měla největší zážitek (a chtěla to vyprávět aspoň10x za den jakopohádku): "jak chlapeček Lukášek holčičce Terezce od tety Martiny hodil panenku k těm kravičkám" (jména změněna, chlapeček byl o rok mladší a zrovna byl poblíž ošetřovatel, který nejoblíbenější panenku vytáhl z výběhu s pižmoni).

Ještě mi úvod článku připomněl něco z miminkovského věku naší Romanky - dostala hromadu zajíčků, když se narodila, většinou to byla stejná hračka, jen jiné barvy, měla jich myslím dohromady 10. Nevím, proč právě zajíčky Ale její postýlce, kde je měla kolem sebe rozložené, jsme říkali Zajícov

Já dětem nedovoluji hladit cizí pejsky - jen po domluvě s majitelem...jedna moje žákyňka ve třídě má v obličeji památku - jizvu na setkání se psem...

Naši psi - až na výjimku jednoho, nevrčeli a nebyli nevrlí při krmení

Můj manžel docela hystericky reaguje, když se k nám zatoulá a skočí na nás nějaký pes...(má negativní zkušenost, kdy se mu volně puštěný pes zahryzl do zadnice) a hned upozornuje majitele, aby si psy hlídali...já zas poznám, kdy se jedná o rozverné štěně...takže manžela spíš uklidňuji...se psy mám jen dobrou zkušenost...a malé rasy bývají kolikrát zákeřnější...

Tak já dětem dovoluji hladit si cizí psy, ale učím je, že se musí zeptat majitele, jestli je pejsek hodný. A už jsem se i setkala s tím, že mi to majitel nedoporučil.
 

Respektu moje holky učit nemusím, obě ho mají "vrozený", navíc podpořený jedním zážitkem nezodpovědných pejskařů. Je to asi dva roky zpátky, kdy jsme byli na louce, a opodál stál hlouček pejskařů se svými psy "na volno". Když jejich pes (2x tak velký, než naše děti) přiběhl k nám a radostně jim skákal na klín, tak se ještě rozčilovali, že se nám to nelíbí. I přes naše protesty se toto zopakovalo několikrát po sobě, načež se majitelé psů rozčilili, že se jejich psi přece také chtějí proběhnout, jako naše děti. Sklaplo jim, až když jsem je upozornila, že moje děti nikomu neskáčou po klíně. Naštvaně na psa zavolali a odešly. Od té doby mají holky spíš "hysterák", jakmile vidí pejska - minimálně se běží schovat za máminu sukni, a je-li pejsek živelnější, ani si ho nepohladí (i kdyby byl hodný). Naštěstí to postupem doby překonávají, ale myslím, že chovatelé v ZOO ani z jedné už nikdy nebude

Jinak, cestou k řece si hladíme kočičky, které žijí na zahradě a občas se rády pomazlí. Není vyjímkou, že se k nim (samozřejmě ne teď v zimě) přidá ježek, který si tam zvykl také chodit pro jídlo. Ne, že by chtěl pomazlit ale ze zvědavosti přijde třeba na tři metry a kouká, co se kde děje. Je to legrace.

Do ZOO chodíme také, loni jsme měli koupenou permanentku, a bylo to vždycky moc fajn. Pracuje tam manželova známá, takže jsme tuhle viděli v reálu krmení opic, a měli jsme to i s výkladem. A domácí zvířata jsou také super. (Když se šla krmit selata, tolik u toho kvičela, že se Miuška rozbrečela a chtěla pryč )

Z pohledu pejskařky a matky:

ad pes a jídlo - samozřejmě jsme dceru učili, že když psi jí, nemá k nim chodit, ale ještě důrazněji jsme "vysvětlovali" psům, že ani při jídle nejsou chránění zákonem a všechny psy od malička učíme tak, aby si nechali jídlo vzít, sahat do misky, sahat na ně při jídle atd.

ad psi venku - šlak by mě trefil, když vidím dítě, které se vrhne na mého psa na vodítku a matka v klidu přihlíží! Nejednou jsem dostala ještě vynadáno, když jsme maminku upozornila, že musí dítě odnaučit vrhat se na cizí psy, které nezná a neví, co může čekat. Argument "vždyť je to takový prcek" (myšlen můj pes) je opravdu na zabití. Mamince bych nařezala na zadek! Opačný extrém, kdy matky hystericky táhnou děti na druhou stranu silnice, když se mají přiblížit ke psovi na vodítku, je taky dost častý. A nevím, co je pro dítě horší

ad koníci - manžel dodnes vzpomíná na zážitek starý asi 17 let, kdy děti, které byly u nás na vesnici na prázdninách, úplně hystericky volaly na babičku "babi, babi, já vidím živého koníčka", a když si ho dokonce mohly pohladit (koně, ne mého manžela ), byly jak v tranzu. A to těm dětem bylo kolem 10 let! Prostě životní zážitek z něčeho, co nám přijde naprosto normální a běžné... Přišlo nám divné, že je neznají třeba aspoň ze ZOO