Vloženo: 12.02. 2010 | Autor: Hani M.
Milá Mařinko!
Další měsíc utekl jako voda, Jonatánkovi je 14 týdnů. Oproti uzlíčku, který jsme si přinesli z porodnice, je to už velký chlap. Váží 6140g a měří 63cm (porodní míry 3200g, 51cm). Je až neuvěřitelné, jak vnímá, pozoruje, co se kde děje, na kojení si sám vyndá dudlíka z pusinky, přivolává mě a výská radostí, když přijdu a mluvím na něj. Snaží se odpovídat, špulí pusinku a je šťastný, když se mu podaří nám cosi sdělit. Hlavně s tatínkem vedou důležité chlapské rozhovory. Baví je to oba.
Když si Jonatánka položím na hrudník, krásně zvedá hlavičku a rozhlíží se kolem. Ale obyčejné pasení koníčků v postýlce ho neláká, poloha na bříšku vůbec není oblíbená. Manžel s ním dělá 'andělíčka'. Položí si Jonýska bříškem na předloktí, hlavičku nepodepírá, a létají. Tahle hra je prima.
Jonatánek hodně pokročil v uchopování hraček. Už se po nich krásně sám natahuje a strká do pusinky. Zajímá ho všechno kolem. Úspěch měla i kytice tulipánů, kterou jsem dostala od manžela. Jonatánek ji se zalíbením sledoval a něžně k ní promlouval. Také miluje koupání. Čím víc vody, tím lépe. Koupat Jonatánka je výsada mého muže, ale nedávno musel několik večerů trávit v práci, a tak jsem ho zastoupila. Koupala jsem Jonatánka poprvé sama od příchodu z porodnice a náramně jsem si to užívala! Cítit to heboučké tělíčko v teplé vodě, sledovat své šťastné miminko a poslouchat jeho spokojené broukání… To je balzám pro duši.
Spinkání je kapitola sama pro sebe. Nějakou dobu večer krásně usínal a spinkal i 5 hodin v kuse, napapal se a spal dál. Konečně jsem ráno vstávala svěží a natěšená na nový den! Pak si to Jonatánek ale nějak rozmyslel a nejraději by trávil celou noc v mém náručí. Takže dny jsou často opět ve znamení nevyspání, malátnosti a kruhů pod očima. Ach jo, co jen dělám špatně? Ale Jonatánka miluji a nevyměnila bych ho za nic na světě!
Joník si oblíbil nošení v náručí hlavičkou na mém rameni. Chce vidět, co se kde děje, nosit po celém bytě a vyhlížet z oken na ulici.
Jonýskovo oblíbené slovo je Hele. Stále to opakuje a raduje se, když se mu povede vyslovit zvlášť pěkně. Naučil se smát se nahlas a rád nám to předvádí.
Opět jsme se vydali navštívit mou rodinu do západních Čech. Byl to hezký čas odpočinku a radosti s blízkými. Moje dvanáctiletá sestra Eliška se mě ptala, jestli mi porod vyvolávali tak, že mě bouchali do břicha a jestli mě v bříšku nešimraly Jonatánkovy vlásky. Co na to říct? Ale krásně se o Jonatánka starala, má s ním obrovskou trpělivost.
Jak Jonatánek roste, nějak jsem neměla inspiraci na hry s ním. A tak jsem to předložila nebeskému Otci. Modlila se za nápady, jak Jonatánka zabavit, jak mu umožnit rozvíjet se a učit se nové věci, jak spolu trávit čas. Odpovědi přišly velmi rychle. Objevila jsem obrázkové kousací knížky, čteme je spolu, Jonýska to baví. Vzpomněla jsem si na mnoho různých dětských říkadel, a tak povídám a zpívám a přitom se dotýkám různých částí Joníkova tělíčka, dirigujeme ručičkami, šlapeme nožičkami a Jonatánek výská radostí. Na hrací dece objevil zrcátko v plyšové kytičce, radostně se na sebe culí a povídá. Je krásné počítat s Bohem ve všedních dnech, nádherně je proměňuje.
A nejnovější objev je moje a Jonatánkova podoba. Našli jsme mé staré fotky a to miminko na nich silně Jonatánka připomíná. Je jasné, že se bude ještě hodně měnit, ale teď nikdo nemůže popřít, že je Joník náš. Krásně mě to hřeje u srdíčka. Jonatánek je náš poklad a my si každý den s ním naplno užíváme.
Milá Mařinko, přeji i Tobě zakoušení Boží blízkosti ve všedním životě a dny naplněné radostí a láskou!
Tvá Hani M.
ty fotky jsou kouzelné a podoba je až zarážející, přeji malému mniho zdravíčka
Tak ráda čtu Tvoje články o Joníkovi a Tvém mateřství! Dýchá z nich tolik lásky - k Bohu, k Joníkovi, ke světu. Vždy je to hřejivý balzám na duši. Tvoje články mi vždy vyloudí úsměv na tváři a zkrásní den. Díky za ně. 
Jinak - je neuvěřitelné, jak je Ti Jonýsek podobný! Úžasné.
Naše malá je podobná na tatínka a občas, velmi zřídka, mi malounko přijde líto, že v ní ani kousek ze sebe nevidím. Ale aspoň manža ví, že je 100% jeho. 
článek a fotečky překrásný !!!! 
Poslední fotky jsou jako dvojčátka , velká podoba. 
Haničko, číst tvé těhu články, bylo fajn, ale číst tvoje mateřské články, to je prostě pohlazení, vzpruha a podněty k zamyšlení zároveň! Děkuju ti za tvé sdílení! 
I já děkuju, jen jsem změnila prosbu z rychlého porodu na porod minimálně 4hodinový (aby zabrala antibiotika, která mi na začátku nasadí)...
jste super!
Mirjano, v noci to děláme stejně:-) Někdy to zabere, jindy ne.. Teď je to pár dní lepší:-)
dupačky- tak ani jsme si to neuvědomila, ale tyhle dupačky po mně Jonatánek zdědil!!! Taky je nosil:-)
Trz- děkuju moc:-) manžel pomáhá, je hodný a šikovný:-) Já se tolik těším na tvoje mimi!!! Doufám že bude konec těhotenství v pohodě a porod rychlý a vše vpořádku!
Snad už brzy přivítáme Růženku..
Jste úžasní, úplně se mi při čtení článku rozbušilo srdce! Jsi úžasná maminka a Jonýsek nádherné miminko... A tvého muže obdivuji za to koupání takovéhleho prďolky, toho by se většina tatínků moc bála! Jste bezva, neboj, režim zase srovnáte a zase si schrupneš:) Stojí to za to, ale to ty dobře víš, krásné další časy a těším se na další zprávy a fotečky!!!

No to je jasné, že je Jonatánek celá Ty, rozdílný detail jsou jen dupačky a náušničky....(-:
Tak jsem se zakoukala do svých historických fotek a zkusím taky naskenovat svou fotku a podobu s mým prostředníčkem - Daníkem...máš bezva nápady...je to moc hezké porovnávat fotečky se svými starými...takhle jsme s manželem kdysi zabavili starý album miminka - manžela a porovnávali fotečky, když se narodil Čendík...Amálka a Čenda jsou spíš na taťku...ale rysy jsou namíchané...občas v nich vidím i trochu sebe
a k tomu nočnímu nespaní...já když se Amálka vzbudí (a to i několikrát za noc) tak ji přiložím ke kojení...ona si buď podudá nebo napije a pak usne...to ji vždy uklidní...ale když je tma je zvyklá usnout dál...když je nejhůř (už jsme měli pár takových chvilek, kdy se nedala takto uklidnit) vezme ji manžel na balon a hopsá...tím ji uspí a noci probdělé nemáme...ale tady je každá rada drahá, protože každé miminko má jiné potřeby (taky dřív zlobily prdíky...to mi pak pomáhalo jí přitáhnout nožičky k bříšku...většinou si potom ulevila i slyšitelně...a pak jsme znovu uspali kojením)
moc děkuju za milé reakce!! jste hodné!!
I když vás většinou znám jen takto na dálku, mám vás moc ráda!! 
našemu Mariánkovi bude tolik, co Tvému Jonýskovi teď. Děkuji, Hani, za Tvůj další článeček. Miminka se velmi rychle vyvíjejí, to vidím i na našem mrňouskovi. Díky Tvým zkušenostem svěřeným nám si lépe dovedu představit, co nás spolu čeká, na jaké pokroky se můžu v nejbližší době těšit. Tu únavu z nevyspání teď poznávám taky, přeju hodně sil, energie a elánu.
Hani, ta podoba je úžasná - úplně stejně rozesmáté pusinky... jinak obdivuji Jonatánka, že zvládá ke kojení dudlík - u nás jsem dudlík jen já...
Milá Haničko,
nevím, jak to říct... ale vždycky mám z Tvého článku takovou radost!
Miluješ Pána Boha, jsi šťastná manželka i maminka... a máš velký dar - předávat své krásné pocity dál, nám.
A právě za to jsem Ti, Hani, moc vděčná. Děkuji Ti.
Hani, děkuji opět za krásný článek i fotky! Úplně si vybavuju, jak se mi také holky "vylouply" před očima, ten věk kolem čtvrt roku je moc krásný!
V jedné oblasti teď prožívám něco podobného, jako Ty. Také jsem teď řešila, co dělat s dětmi, abychom se nenudili (letošní zimu jsme skoro pořád doma, každou chvíli někdo marodí) - a inspirace shůry také přišla, nakonec jsme si i delší čas doma moc pěkně užili!
Ano, "Je krásné počítat s Bohem ve všedních dnech, nádherně je proměňuje."
Díky Hani za krásné sdílení
!! A fakt je malý celý Ty! To je moc krásné...
Přeji Vám hodně síly a lásky mezi sebou...
Díky za krásné sdílení!!! S tou podobou jsi mi připomněla dobu, kdy se narodila naše Romanka. Na novorozeneckém tehdy pracovala sestřička ze stejné vesnice, jako je manžel, kamarádka jeho maminky, která tam dělala, už když se narodil můj muž. Ráno po Romančině narození prý přišla do práce, nejdříve jukla na děti a aniž se dívala do papírů, řekla: "Hele, Radka už porodila." Pak mi to líčila - Romanka prý vypadala úplně stejně jako její tatínek, když se narodil
Časem se to samozřejmě taky měnilo, brzy začala být podobná na mně a teď je taková pomíchaná, ale spíše prý do naší rodiny (já to tak nepoznám
). Na jedné fotce, kde je jí cca půl roku je až neuvěřitelně podobná na dědečka - manželova tatínka, přičemž manžel je ale podobný na svou maminku... Geny jsou prostě geny 
Poslední komentáře
47 min 50 sek zpět
1 hodina 24 min zpět
1 hodina 59 min zpět
2 hodiny 2 min zpět
9 hodiny 27 min zpět
9 hodiny 37 min zpět
10 hodiny 24 min zpět
11 hodiny 22 min zpět
17 hodiny 8 min zpět
17 hodiny 34 min zpět