Miminko on-line V. - Požehnané miminko

Ráda bych ti opět napsala, jak se má náš Jonatánek, co už umí a jaká je s ním legrace. Mateřství si užívám čím dál víc!
Nový rok nám začal nemocemi. Manžel bral antibiotika a já jsem se také necítila dobře. S vypětím sil jsem pečovala o Jonatánka, ale bez velkého hraní a dovádění, s minimálními procházkami...

Díky Bohu to období netrvalo dlouho a Jonatánek měl s nemocnými rodiči trpělivost.  Manžel spal v jiné místnosti, aby Joníka v noci nebudil kašlem. A já neměla sílu na dlouhé uspávání, takže Jonýsek spal několik nocí se mnou v posteli. Líbilo se mu to náramně. Měla jsem trochu strach, aby se mu nic nestalo, stále jsem vysílala k Bohu prosby o ochranu. Ale bylo krásné budit se vedle svého voňavého miminka.
Brzy Jonatánkovi tatínek odešel do práce, skončila mu dlouhá vánoční dovolená.  Tak jsme si museli zvykat na všední dny doma, pravidelné procházky a krmení prokládané hraním na přebalovacím pultu (Joníkova oblíbená činnost), na hrací dece (občas se mu už podaří bouchat do visících hraček) nebo na velké posteli. Jonatánek si neustále cpe prstíčky do pusinky a příšerně u toho mlaská. Když mu dám do ručky hračku, ochutnává ji také. Jakmile nás uvidí nebo uslyší, rozzáří se, směje se na celé kolo a povídá nám. Vedeme spolu důvěrné rozhovory: 'hehé, ahój, néé, helé, egíí...', hýkáme na sebe hlasitě a chechtáme se tomu. Jonatánek je hodně spokojené miminko, stále v dobré náladě. Je to velká radost.
Oba jsme také absolvovali lékařské prohlídky. Má porodní poranění se hojí dobře. Jonatánek v devíti týdnech vážil 5,4kg, takže od porodu přibral 2,2 kg za dva měsíce. Mlíčko mu chutná, je to chlapík. Vyřadila jsem hromadu malých oblečků, nejlíp mu sedí velikost 62. Baví mě si Joníka hezky oblékat. Hnisala mu rána po očkování na ramínku, paní doktorka ji musela propíchnout a vyčistit (pro mě hrozný pohled, bylo mi Joníčka tak líto... nevím jak zvládnu jeho očkování). Jeden prstíček na nožičce má trochu deformovaný, doufám, že to nebude vadit při chůzi. Prý jsou to mé geny – mám na uchu malý výrůstek. Ach jo, co všechno děti zdědí... Jinak se zdá v pořádku, hezky prospívá.
Na víkend přijela Jonatánkova tetička – moje mladší sestra. Hodně mi pomáhala, povídala si se mnou, hrála si s Jonatánkem a vozila ho v závějích na procházku. V neděli měl Jonýsek v církvi požehnání. Slavnostně jsme se oblékli, přinesli Jonatánka do shromáždění a 's pomocí Boží slíbili, že budeme své dítě vychovávat v Boží bázni, modlit se za ně, vést je a budeme mu příkladem svým křesťanským životem.'  Poté se kazatel za Jonýska pomodlil a požehnal mu. Byla to krásná slavnostní chvíle.
V týdnu jsme se poprvé vypravili navštívit klub maminek. Viděli jsme se zde také s Korálovkou a Miuškou. Jonatánek to zvládl výborně a já jsem se setkala s dalšími maminkami a odreagovala se od pravidelných domácích činností.
Teď při psaní dopisu leží Jonatánek vedle mě na posteli a pochrupuje. Je to tak neuvěřitelně sladké miminko, tolik ho miluji! Jsem plná vděčnosti za ten velký poklad, který nám Bůh svěřil. A On o nás pečuje každý den, vyslýchá naše modlitby, obklopuje nás svou milostí... Nechť životem Jonatánka vzejde Bohu čest!