Miminko on-line II. - Zvykáme si

Milá Mařinko!
Tak Jonatánkovi už je měsíc. Hodně rychle to uteklo. Nevíš jak zastavit čas?? naše miminko už váží 4,3kg. Je to chlapík. A tolik se toho u nás změnilo..

Pomalu si zvykám na roli maminky, uklidňuji se, soustředím se hlavně na Jonatánka, ostatní jde stranou. Odložila jsem četbu oblíbených románů, psaní mailů (omezuji se na sms při kojení), klábosení přes internet.. Počítač zapínám minimálně. Když slíbím, že se stavím u sousedky v šest hodin, v sedm jsem ještě doma. A to jsem si zakládala na své dochvilnosti. Návštěvy nehostím, jen je pošlu do kuchyně ať se obslouží. Vařím když je chvilka času, zamrazuji, a pak jen vybírám obědy z mrazáku. Zvykám si spát minimálně. Sčítám proklimbané půlhodinky, abych se uklidnila výslednými čtyřmi hodinami nočního spánku. Copak se stalo? Vůbec nic, jen Jonatánek chytá manýry po mamince.
Já jsem byla miminko extrémně náročné, živé, nespavé, aktivní. Vstávala jsem ve 3 ráno a vyžadovala procházku, spustila jsem řev když se maminka na minutku vzdálila. Dokonce jsem nesnášela, když mě v kočárku vozil někdo jiný než ona. A běda, když mě chtěla hlídat babička. Maminka říká, že přežívala silou vůle, viděla rozmlženě a nechápala, jak někdo může zvládnout víc dětí. Nakonec i ona zvládla.

Jonatánek to zatím tolik nehrotí, ale zdá se, že spánek pokládá za ztrátu času. Vždyť je stále na co se dívat, co objevovat, poslouchat, a v mámině náručí je tak krásně! Je nádherné sledovat, jak pozná moji tvář i můj hlas od těch ostatních. Dojímá mě a vhání slzy do očí. Když se na mě podívá svýma modrýma kukadlama, zapomenu na únavu a mrzutost a zaplaví mě jen veilká láska a vděčnost. Rozněžní i mého muže, když se večer vrací z práce. A ten místo svých zálib zamíří k Jonatánkovi, obdivuje jak roste, vypráví mu, hraje si s ním, vykoupe ho, uloží do postýlky a zpívá mu na dobrou noc. Je to krásný čas pro nás oba.

Někdy Joníka pokládám na hrací deku. Zatím se na hračky jen dívá, ale i to ho baví. Rád sleduje všechno nové. Má rád hluk domácnosti, zvlášt vysávání. Naše roční fenka Dorka má z Jonýska respekt, nepřiblíží se k němu. Nebojím se, že by mu ublížila. Zatím ho ignoruje a jen vnímá, že na ní máme málo času. Je smutnější, ale o to víc se vyblbne s každým, kdo k nám zavítá, a Martina zahrnuje tou největší psí láskou.

Kdysi jsem ti vyprávěla o mé těhotné kamarádce. Týden po mém porodu se jí narodil syn Vojtíšek. Navštěvujeme se, chodíme společně na procházky, probíráme maminkovské radosti i starosti a seznamujeme naše ratolesti. Je to prima. Už se těšíme jak kluci porostou a budou si spolu hrát. (Perličkou je, že dávno před naším otěhotněním jsme se modlili, abychom my i oni mohli mít mimi a aby se narodili ve stejný čas. Bůh vyslýchá.. )
Velký strach mám z nemocí, asi jako každá máma. Nedávno nás vystrašila první nudle u nosu, museli jsme použít novou odsávačku na vysavač. Po zkušenostech s ručním odsáváním u mladších sourozenců jsem byla tímto vynálezem nadšená. Joník skoro nezaplakal a spokojeně usnul.
A tak je každý den plný událostí a radostí s naším synkem. Oba ho moc milujeme a on nás za to zatím bezděčně odměňuje nádhernými úsměvy. Dojímá mě jeho důvěra v nás- že se o něj postaráme ve všem. A my se staráme, protože je pro nás vším. Kéž bychom si z něj vzali příklad a důvěřovali takto nebeskému Otci. Vždyť On nás učí: buďte jako děti, miluji vás!

'Děťátko – bylo jsi nadějí, snem, teď jsi skutečností. Měníš vše, co má ještě přijít. Tak maličké... Láska, která navždy uchopí naše srdce.' Ch.Grayová

Život je plný zázraků a dosud nepoznaných hloubek. Je krásné objevovat, co nám Bůh připravil.
Kéž i Ty vnímáš doteky Jeho lásky!

                                                                                             Tvá Hani M.