Vloženo: 19.11. 2009 | Autor: Hani M.
Milá Mařinko!
Můj život je vzhůru nohama. Nikdo na světě by mě nepřinutil trpět tu hroznou bolest při porodu, mdloby, cévkování, nástřih, šití, bolavé a nalité prsy, bezesné noci, nikdo by tolik nezměnil mé životní hodnoty, emoce, nepřinutil by mě neustále překonávat únavu, vyčerpání, sebe samu a přitom být šťastná.
Jen tan malý uzlíček - Jonatan, obrovský Boží dar.
Narodil se v pátek 30.10.2009 v 17.21 h. Vážil 3200 g a měřil 51 cm. Na porodním sále jsem strávila krušných 12 hodin v neskutečných bolestech způsobených léky. Manžel mi byl celou dobu velkou oporou, nevím, jak bych to bez něj zvládla. Bolestí jsem zvracela, omdlévala, chtěla umřít, ale když jsem poprvé uviděla naše miminko, zapomněla jsem na všechno utrpení a zaplavila mě jen veliká radost a štěstí. Ten nádherný pocit se ničemu nevyrovná!
Jonatánek i já jsme si potřebovali po těžkém porodu odpočinout, a tak jsme mohli být spolu až další den. Užívala jsem si každou chvilku s ním. Joník krásně papal, prospíval, já jsem nabírala sílu, učila se přebalovat, koupat, kojit. Zvykali jsme si na sebe. Hrdý tatínek se s námi chodil potěšovat a uklízel a připravoval byt na přivítání miminka. Po třech dnech si nás odvezl domů. Už jsme opravdová rodinka!
Jsem plná emocí, unavená, a přesto nemůžu vzrušením spát, mám v sobě tolik myšlenek a pocitů. Učím se rozpoznávat Jonatánkovy potřeby, toužím po tom, aby byl spokojený a zdravý. Raduji se z možnosti kojit, dát svému děťátku to nejlepší. Martin se svým synkem navazoval pouto už v bříšku, viděl jeho narození, navštěvoval nás v porodnici, učil se ho zvedat, nosit, přebalovat, oblékat. Doma si ho začal pokládat v leže na hrudník, to má Jonýsek rád. Naučil se ho koupat, uspávat, vstávat k němu v noci, když jsem příliš vyčerpaná. Jsem vděčná Bohu za úžasného manžela! Neustále mi dává najevo svou lásku ke mně, pečuje o nás oba dokonale.
Zamilovávám si Jonatánka den ode dne víc. Ráda se s ním mazlím, povídám mu, tisknu k sobě heboučké tělíčko, vdechuji miminkovskou vůni a sleduji ho obdivným pohledem. Fascinuje mě.
Joník má rád naši pozornost i svůj klid v postýlce, užívá si procházky v kočárku, je neúnavný ve sledování barevného hracího kolotoče, labužnicky se rozvaluje při přebalování a něžně se ke mně tiskne při kojení. Je tak sladký!
Mé hormony se ale zbláznily, jsem přecitlivělá, pláču kvůli každé blbosti a často také dojetím. Vliv má i únava, probdělé noci, psychické i fyzické vypětí.
Přes to všechno je to nádherné období, které si toužím vychutnávat plnými doušky a nenechat si kazit své štěstí tím, co nezvládám. Vždyť Bůh je k nám tak dobrý!
Děkuji, Mařinko, za Tvé vzácné modlitby a cenné přátelství! Děkuji za možnost sdílet s Tebou své maminkovství!
Milá Hanko a Martine,
moc vám oběma blahopřeji k vašemu uzlíčku. Ať se vám daří a máte se rádi. 
Děkuju!!! Jsi hodná!!
I tobě přeji bezproblémový porod a krásné zdravé šťastné miminko
)))
děkuji Ti za Tvé příspěvky o průběhu těhotenství a teď za ten půvabný o narození malého Jonatana. Zdálky jsem to všechno sledovala, protože jsi "o krok napřed" - mě porod čeká v lednu. A tak děkuji za pravdivé a otevřené svědectví o době očekávání, o důvěře v Boží lásku a její naplňování v každodenním životě.
Přeju Tobě i Martinovi, ať se dokážete z toho obrovského daru opravdově radovat a ať malý Jonatan dělá radost Bohu i vám. Buďte mu dobrými rodiči. Myslím na vás.
Moc pěkné...Držte se a díky...píšeš to fakt hezky...a děkuji Mařince za společenství.... je to tu kráááásné.....
Milá Hani, vím o čem píšeš. Já mívám porody velmi rychlé a dalo by se říct i lehké, ale přecitlivělost po porodu, to byl můj největší problém. Když se mi narodila malá Rút, dostala jsem dopis od kamarádky, je nádherný a četla jsem jej už několikrát, a pomohl mi ty situace zvládat, ale asi je to normální. Ale myslím na tebe a krásně si to maminkovství užij.
To je nádhera, jsem dojatá s tebou a v hlavě mi ulpívá jen to krásné, cos popsala - to je dar mateřství. Posílám velikého objímáčka a jen to nejlepší celé vaší nádherné rodince!
Moc vám všem děkuju za milé reakce!!! Jste hodné, potěšily jste mě moc 
Mili, neumím si přestavit tu obrovskou bolest, kéž Tě Bůh uzdravuje a posiluje. On je dobrý. Modlím se za tebe.
krásný článek plný lásky a štěstí. Myslím, že jsem zrovna tohhle potřebovala si přečíst. Škoda , že tu nejsou kytytičky na rozdávání, hned bych ti je poslala.
Hani, krásně popsáno...přeměnila ses nám v maminku každým coulem. Mooc zdravím Mili - znám tvůj příběh z MK, vždycky mě zabolí u srdce, když si vzpomenu na krásnou modroočku Milenku...Milenka s tebou ale vždycky určitě bude...
Hani, to je krásný článek, vždycky znovu žasnu nad tím, jak nádherně umíš popsat, co my ženy prožíváme a jak se cítíme, úplně se znovu vžívám do těch chvilek... Díky za pohlazení na duši a za vyjádření pocitů, které jsem si taky prožila (a svým způsobem stále prožívám i se staršími dětmi).
Mili, vím, že nenaplněné sny bolí, u dětí tím spíš... Ale věřím, že to, co jsi Milence dát měla, to jsi jí dala... MTR, H.
Hani, podle fotek je to překrásný kulíšek a máš očividně dobrého starostlivého a hlavně milujícího muže, tak si nezapomeň do paměti ukládat tyhle okamžiky a jeho chování, aby se vynořily v nějaké ty horší dny, které taky občas přijdou a připomněly vám oběma vaši lásku. Popsala jsi to celé krásně a pravdivě, až mě to dojalo, když si vezmu, že jsi jen o málo starší než náš Péťa:-) Jen mě zabolelo, že moje dcera nikdy nic takového nenapíše a tolik jsem jí právě tohle chtěla předat. No tvojí mamince se to, jak je vidět, předat podařilo.
Poslední komentáře
2 min 25 sek zpět
7 min 27 sek zpět
12 min 24 sek zpět
15 min 34 sek zpět
25 min 44 sek zpět
51 min 29 sek zpět
57 min 20 sek zpět
57 min 58 sek zpět
1 hodina 7 min zpět
1 hodina 13 min zpět