Dejme šanci

Očekávání miminka se stává ve většině rodin radostným obdobím. Čekáme miminko, pokračování nás dvou. Je to vyjádření našich citů, stvrzení naší lásky a hlavně veliký dar. Cítí to tak všichni bez ohledu na jejich světový názor. Opravdu málokdo nepřijme miminko s radostí a vděčností.

Při čekání na naše čtvrté miminko jsem zažila odvrácenou stránku našeho zdravotnictví. Lékaře máme snad všichni za pomáhající od bolesti a nemocí. Mnoho těhotných ale zažilo pomáhající stránku paradoxně jako bolest způsobující. Bohužel nejde jen o tu tělesnou, ale hlavně psychickou a duchovní. Co tím myslím. Čekáte miminko. Přijmete je jako dar, těšíte se, máte připravené jméno, všichni se ptají, jak se cítíte a tak dále. Prostě nepřipouštíte, že byste se měli miminka vzdát. Jste v pátém měsíci těhotenství přece! Ale přesto vám lékař řekne, že jediné řešení vašeho těhotenství je ukončení, protože nečekáte dítě, ale stala se „nehoda“…Nastupuje bolest. Bolest způsobená zjištěním, že je dítě nemocné. A hned nato ještě větší. Největší jaká snad může pro matku existovat. Má se dítěte sama „dobrovolně“ vzdát a dát souhlas s jeho usmrcením. Já tomu říkám vražda. Někdo nutnost, milosrdenství, řešení. Někdo za toto řešení děkuje … To ale nechci rozebírat ani soudit. Chci se dostat k jinému problému dneška.

Tuto pomoc totiž nenabízí lékaři pouze v situacích, kdy by dítě po narození velmi trpělo nebo by zřejmě nepřežilo porod, ale i u těch, kde je řešení možné. A nejen možné, ale dokonce i bez následků v dalším životě!!! Myslíte si, že přeháním? Je na čase, abyste otevřeli oči a svá srdce. Mnozí, kdo čtete tento článek, znáte příběh našeho Vojtíška. Nebo máte v okolí člověka s rozštěpem nebo jinou vadou, která neomezuje v běžném životě ani život nezkracuje. Ani on se však nemusel narodit, pokud by matka podlehla nátlaku a na přerušení šla. Nebo pokud by se o vadě vědělo „včas“.

Moje situace tehdy s Vojtíškem mne vedla k založení diskuse pro rodiče, kteří očekávají dítě s vrozenou vadou a uvažují, jak dál, hledajíc informace, podporu a radu. Maminky si zde předávají i zkušenosti s lékaři nebo na jaké pracoviště se obrátit v podobném případě.

Zrovna před několika dny zde psala maminka, že byla v zoufalé situaci. Všichni lékaři na genetice na ní tlačili, aby šla na přerušení. Ona se nevzdala a teď ví, že řešení existuje. A není to smrt dítěte. Po porodu budou jejich maličké operovat. Pro mne je to úžasně povzbuzující. Číst příběh s dobrým koncem. Mám srdce plné radosti. Protože další človíček dostal možnost prožít svůj život, nebyl zmařen. V první polovině září by se měl narodit Adámek a brzy po porodu podstoupí operaci. Bohužel i v tomto příběhu došlo z mého pohledu k manipulaci ze strany lékařů, kteří považují za svou povinnost přesvědčit rodiče k potratu. Neúplnost podaných informací nebo zavádějící a nepravdivé informace vyvolávají strach, vedou ke špatným závěrům a nemělo by se na jejich základě rozhodovat o životě. Naštěstí jsou i rodiče, kteří nedají na první informace a obrátí se na specialisty zabývající se daným onemocněním pro fundované a aktuální informace. Bezesné noci a proplakané dny spolu s dalšími psychickými následky jim ale nikdo již nenahradí. O tom, že i miminko si v té době prožije „své“ asi nikdo nepochybuje.

Osud nenarozených dětí mi není lhostejný. Jsem členkou hnutí Kruciata a téměř denně, některé dny bohužel zapomenu, se modlím za nenarozené i za matky a otce, kteří jsou vystaveni této zkoušce. Také se snažím pomáhat radami a informacemi rodičům s rozštěpáčky na blogu našeho Vojtíška.

Vím, že nejsem jediná, kdo se snaží informovat o této situaci v našem porodnictví. Stále nás je ale málo. A stále je ještě mnoho lidí, kteří nechtějí takovýmto zprávám věřit a odevzdávají osud svůj i svého nenarozeného dítěte prvnímu gynekologovi nebo genetikovi, který jim podává informace, a bez pochybností je přijímají.

Jsem přesvědčená, že více informací je i více dětí s šancí na život. Věřím, že s Boží pomocí a upřímnými modlitbami bude tento kult smrti ustupovat.