Těhulka on-line II. - Jak jsme přišli k větší rodině

O 4 měsíce později..

Našel se pejsek. Krásné černé štěňátko s bílou náprsenkou. Fenka. Kdosi ji položil v krabici k popelnicím. Nebyl, kdo by se jí ujal. Já jsem nikdy pejska nechtěla, manžel Martin mě už nějakou dobu přemlouval. Domluvili jsme se, že až po dětech.

V té době jsme také mluvili o tom, že bych si mohla doma zařídit pracovnu a některé dny nejezdit do kanceláře, ale pracovat z domova. Roky jsem to tvrdě odmítala, teď jako by mi Bůh šeptal, že ano. Byl to krok víry. Šéf by mi nikdy bez vážných důvodů práci z domova nedovolil. Ale věřili jsme, že to tak má být, koupili tiskárnu, nainstalovali program..

Sotva jsme to dodělali, padla na mě únava, velký kašel, zvýšená teplota. Zůstala jsem pracovat doma. Ulevilo se mi v domácím prostředí, polehávala jsem, nemusela tahat stále těžší Dorku do práce a hlídat ji, aby nečůrala v kanceláři na koberec.

Kašel se ale stále zhoršoval, přidaly se bolesti břicha. Nechtěla jsem brát prášky, co kdyby... Těhotenské testy však zůstávaly negativní. Manžel už byl ze mě zoufalý, nutil mě brát léky, odmítla jsem. Když jsem se jednoho rána vzbudila, žaludek na vodě, barva pleti zelená a WC neuvěřitelně daleko, mohla jsem ujistit i svou drahou polovičku o tom, co jsem sama tušila. Test ukázal dvě čárky.

Můj lékař 'Anděl byl na horách' a tak jsem si na potvrzení těhotenství musela počkat. Byl to dlouhý týden. Odměnou mi byla malá pětitýdenní fazolka, kterou mi pan doktor na ultrazvuku ukázal. Kvůli předchozímu potratu mi předepsal hormony na podporu těhotenství a doporučil mi zůstat v klidu doma.

Jak úžasný je Bůh! Stará se i o takové maličkosti jako je má práce z domova, kterou jsem měla zajištěnou, a o pejska, aby mi samotné nebylo doma smutno. A tak nastává krásné, odpočinkové období, s malým dárečkem v bříšku. Připadám si jako princezna, tolik opečovávaná mým nebeským Otcem.

A jeden poznatek nakonec: Možná ne nadarmo se říká: „Nedaří se vám otěhotnět? Pořiďte si pejska!!“