Módní koutek I. - Základní pravidla

Po dlouhé době jsem se koukla na komentáře k těmto článkům a musím říct, že každá žena může být krásná, jen se stačí vhodně obléknout, zvolit správný účes, barvy, doplňky, to pokud jde o krásu vnější. Oblečení a móda celkově nám může dodat sebevědomí. Přesto opravdová krása je uvnitř, ale budeme-li jen doma schovaní, protože se nebudeme cítit dobře navenek, tak tu vnitřní krásu zase lidi nebudou mít možnost poznat! Proto bych radila, aby každá žena zkusila najít svůj styl, který jí sluší a tak si dodala odvahu vyjít mezi lidi a cítit se dobře. Já třeba nabrala za rok víc kil, než bych si mohla představit, ale vím, co si vzít na sebe, aby oblečení zakrylo to nežádoucí a pokud nejdou kila zase hned dolů, což v každém věku není možné ze dne na den, tak nám móda může být skvělým pomocníkem. A pokud by chtěl někdo poradit, může mi klidně poslat fotku v obálce a já se pokusím alespoň vystřihnout z časopisů pár tipů na vhodné oblečení a doplňky a odepsat. Několika lidem z blízkého okolí jsem takto radila. Jestli si pak ti lidé ale z toho vyberou, to už záleží jen na nich, v čem se budou cítit dobře a zda budou chtít využít tipů, které jsem pro ně našla. Adresu vám asi dají v redakci Mařinky, ale napište mi i svoji, ať mám kam poslat odpověď.

aby mi dodalo sebevědomí bych vskutku potřebovala Charlotko. Je z tvého článku cítit opravdovost záliby a koníčku a je opraxdu škoda, že se tomuto nemůžeš věnovat. Přesto nám vycházíš vstříc alespoň radou a to se cení Charlotko. Potřebovala bych tě u nákupu, to ti musím přiznat. Jsem z těch, co si se sebou neví rady a tak jsem raději zalezlá a nechce se mi mezi lidi. Takže Tvé rady do křesťanství patří určitě, neboť nejsem sama, kdo trpí nezdravou omezeností. Víš, pořád si říkám až něco shodím, tak si něco koupím aby mi to slušelo a ono na to pořád nějak nedochází a strojit tu obtloustlost se mi nechce, protože se s ní sice tahám, ale neumím se s ní vyrovnat

Bezva článek, moc ráda se přiučím. Mám docela problém sehnat něco, v čem bych se cítila dobře. Mám svůj styl a móda často diktuje úplně něco jiného. Někdy je problém sehnat něco akorát pro mě

Jsem moc ráda, že ses pustila do těchto článků. Podle komentářů soudím, že pro mnoho lidí budou stejně novým a možná i podstatným impulsem, jako kdysi pro mě (když jsi měla to téma na klubu maminek).

A že mi děkuješ za nápad, abys o módě napsala? Jéjda, to já bych měla poděkovat Tobě že ses do toho pustila. Tak díky

krásný příspěvek, díky...!

Tak to je super básnička, ještě jsem jí neslyšela, ale musím říct, že poprvé, jak jsem přišla do církve, jsem si připadala, že tam nepatřím. Nejen tím, že jsem ještě nebyla věřící, jen hledající, ale i svým oblečením jsem tam nějak nezapadla. Časem se to zlepšilo, ale stále jsem čelila různým názorům o tom, co by se mělo a nemělo. Pak k nám do sboru ale přijela jedna rodina z Ameriky a ta mladá paní mi byla tak podobná svými názory i stylem, že jsme se hned staly dobrými kamarádkami a rozuměly si velmi. Mám ráda upravené lidi, vždy jsem se líčila, odmalička jsem se ráda oblékala a myslím, že hodně je už tak trochu dané, jaký člověk bude, protože maminka se nemalovala, nikdo mě to nemusel učit. Přesto jsem si už jako malá hrála na módní přehlídky. Doma nebyl ani lak na nehty, to jsem si pak všechno pořídila sama. A práce v módním obchodě bylo přesně to, co mě nakonec asi bavilo nejvíc. Nic se ale nemá přehánět, člověk nesmí módě podlehnout natolik, aby pak byla na prvním místě. Jsou jiné hodnoty, které k životu patří, ale pokud to člověku sluší, lépe se i cítí, a proto jsem napsala o módě, aby se každý sám zamyslel sám nad sebou. A taky proto, že to není nic špatného a proti Bohu, pokud se chce žena líbit. Někdo si myslí, že křesťankám to nepřísluší zabývat se módou, ale to bych chtěla vyvrátit. Mám velkou víru a přesto se maluju a ráda oblékám. Rodina je pro mě mnohem důležitější, stejně tak vztah s Bohem, ale jako doplněk je móda hezká, ne? U spousty lidí vidím, jak by stačilo málo, aby se změnili k lepšímu na pohled. Ale to už je spíš taková deformace z mé bývalé práce. Nyní jsem doma a mám sice spoustu starostí s Jolankou, ale přesto na sebe nezapomínám. Ani na lidi okolo. Ráda dávám lidem různé věci, stále něco vyřazuji, ale věřte nebo ne, nikdy mi věcí neubývá. Díky Bohu mám dostatek všeho, co potřebuji a ještě mnohem víc, než bych si mohla přát. Když jsem například ztratila hodinky, tak jsem pomyslela, že bych jedny potřebovala, ale kamarádka mi najednou poslala balíček a tam byly hned troje! Takže je můžu střídat ještě podle barev oblečení a stylu. Není to úžasný? Bůh mi skrze lidi často dává tolik požehnání, že mi dopřeje i takovéto přání splnit. A já zase pak můžu dávat ostatním a dělat radost jiným. A mimochodem, tento nápad psát o módě měla Korálovka, za což jí moc děkuju. Měla jsem módní koutky u nás v klubu maminek asi třikrát a moc je to bavilo, tak jsem to zkusila i sepsat. Třeba si z toho něco vezmete i pro sebe. Nebo to pro vás může být něco nového a inspirujete se k nějaké změně zevnějšku. Věřím, že srdce a víra stále znamenají nejvíc, ale přesto nevidím na módě nic špatného, naopak, pokud se také u oblékání rozhodneme správně. Děkuji za vaše komentáře.

Charloto, skvělý nápad! Přiznám se, že s módou moc kamarádka nejsem. Oblékám se průměrně, nelíčím se, v doplňcích se nevyznám, a výběr oblečení ráda přenechávám mojí sestřičce. Má skoro stejnou postavu a rozhodně lepší vkus. Na další články této série se moc těším! Bude i něco o doplňcích? Ty by mě totiž hodně zajímaly.

Effi, to je super básnička! Ale tak trošku i pravdivá. Jednou jsem jela šalinou. Nastoupila máma třech dětí. Nejmenší v kočárku, prostřední navázané na sobě, nejstarší, tak tříleté, cupitalo po svých. Maminka měla dlouhou sukni, dlouhé rozpuštěné vlasy, obléknutá - říkám tomu "přírodní styl" - něco podobného, jako bývali hipíci, ale její oblečení bylo v přírodních barvách, nevýrazné. Pokud se pamatuji, mířila do církve, Apoštolské.

To jsem ještě neslyšela Jsi mě pobavila

Taky jsem se nikdy nelíčila, nebo aspoň ne pravidelně. Ale ráda se oblékám do "mých" barev. A cítím se dobře, když vím, že mi to i tvarově sluší (dneska se musím víc snažit, než když jsem měla podstatně nižší váhu). A mé kamarádce Charlotě tímto děkuji za osobní poradenství neb ona má velký podíl na tom, že jsem si víc jistá a vím, co mi sluší.

Připomělo mi to známé "dlouhá sukně, bledá líčka, to musí být katolička" Když jsem o tom mluvila s jedním kamarádem z KS, smál se, že to rozhodně není výsada katoliček, ale křesťanek obecně.

Sama nepatřím mezi ty, kteří by si lámali hlavu módou, nemaluji se, nestrojím podle posledních trendů... ale zase se snažím, abych nedělala našemu Pánu velkou ostudu tím, jak vypadám Jsem ráda, že se Charlota pustila do tohoto tématu. Jsou to pro mě neprobádaná území a ráda se poučím.

Souhlasím, že křesťan má být krásný člověk, pokud se však krása nestává modlou.