Vloženo: 08.06. 2011 | Autor: ABA
Tak už tu máme jaro, které teplotně přešlo do léta, a my vytahujeme čím dál lehčí oblečení – kratší kalhoty a sukně, trička bez rukávů a stejně máme pocit, že je to ještě moc teplé. Módní firmy se předhánějí v tom, jak ještě odlehčit už tak sporé oblečení, až mám dojem, že jednou přijde chvíle, kdy budeme chodit nazí. Pro mne dost děsivá představa.
A co na to Boží Slovo?
„Rovněž ženy ať se oblékají slušně a zdobí se prostě a střízlivě, ne účesy a zlatem, perlami nebo drahými šaty, nýbrž dobrými skutky, jak se sluší na ženy, které se rozhodly pro zbožný život.“ 1. List Timoteovi 2,9-10
Co to znamená ono „oblékat se slušně“?
Já osobně bych dala přednost výrazu „cudně“, protože to, co se nazývalo dříve „slušně“, se dá dnes vyložit všelijak – naši adolescenti se také přece chtějí oblékat „slušně“,což ovšem v jejich řeči znamená „značkově“, v trendu doby.
Proč vlastně apoštol Pavel vybízel ženy k cudnému oděvu?
Protože dobře věděl – sám muž – že muži jsou vzrušiví pohledem (ženy sluchem) a že při pohledu na obnažené ženské tělo se opravdu nesoustředí na Boží dílo a navíc musí bojovat s hříchem.
Pán Ježíš přece řekl: „Já vám však pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.“ Matouš 5,28 A cizoložství byl hřích jmenovaný již v Desateru.
Když toto víme, můžeme s tím naložit dvojím způsobem – buď si řekneme „ať si to muži vybojují sami, je to přece jejich problém“, anebo uznáme svůj podíl viny a rozhodneme se mužům pomoci. Vždyť my máme zodpovědnost za to, jak se oblékáme a co provádíme se svým okolím. Taková krásná žena s hlubokým výstřihem sedící v tramvaji – kolik asi nechá za sebou mužů, kteří s ní zcizoložili ve svém srdci? No, řeknete si možná, že ve světě je to běžný jev, že na ulicích vidíme spoustu spoře oděných žen a že už si na to muži museli přece zvyknout. Nenechte se oklamat zdáním. Stačí, když se obrátíte každá na svého muže a zjistíte, co je to pro ně za boj projít letní ulicí a že pokud si chtějí zachovat čistotu myšlenek, tak se těší na zimu, kdy svoje těla zase zahalíme.
Ještě horší to je v církvi, kde už asi některé ženy dlouho neslyšely o cudnosti a muži, místo aby otvírali svoje srdce Bohu a pro působení Ducha Svatého, musí násilím odtrhávat svoje oči od velkých výstřihů, krátkých sukní a velkých průramků. A bojovat s pokušením, kterým je my samy vystavujeme a v horším případě jim i podléhají. Dokonce jsme byli jednou na návštěvě ve sboru, kde manželka pastora měla nádherné letní šaty – ovšem výstřih byl tak veliký a otevíral pohledy na vše, co mělo zůstat skryto pro jejího muže, že ani já - jako žena - jsem se naproti ní necítila dobře. A co teprve muži?
Žena našeho pastora nás k cudnosti ve shromáždění vede a i prakticky radí, co ještě jde a co už je moc. S oblibou říkává: „Než jdete do bohoslužby, stoupněte si před velké zrcadlo a udělejte si pár dřepů, pozvedněte ruce, prostě udělejte si před zrcadlem malou rozcvičku a pokud vidíte něco, co by mělo být skryto, raději se převlékněte.“ Má pravdu - to, co vypadá dobře při klidném stání, už při lovení dětí či sedění, když nad námi někdo druhý stojí, dobře vypadat nemusí. A také sukně, která normálně sahá těsně ke kolenům, nám při sednutí vyleze až nebezpečně vysoko... Řeknete si možná „já nosím jen dlouhé šaty s mírným výstřihem, já jsem z obliga“, ale pozor na zrádné sluneční světlo – proti němu zprůsvitní i normálně neprůsvitná látka! Vzpomeňte si na film Vratné láhve, jak to tam s pány u lahví cvičilo. Musím říct, že to mám i z vlastní zkušenosti – dlouhé šaty, červeno-bílé mi tak zprůsvitněly, že to až vypadalo, že tam stojím nahá! Úplně mě polilo horko a rychle jsem si kolem pasu vázala svetr, abych se trošku dooblékla. Takže – spodničky nejsou přežitek.
A co naše děti? Naše slečny?
I na ně je třeba dávat pozor a učit je cudně se oblékat. Uchráníme je i sebe mnohého neštěstí. Ne všichni muži na ulici se dovedou ovládat a při pohledu na spoře oděné krásné mladé tělo mohou svým touhám podlehnout. Určitě by se našlo ve statistikách, že znásilnění je více přes léto. Navíc se muži často hájí tím, že je žena sama vyprovokovala – třeba i jen sporým oděvem a úsměvem. Přiznávám, že co šlo snadno naší slečně vysvětlit dříve a co jí připadalo jasné, je nyní s nástupem puberty stále těžší a těžší. Je velký boj vysvětlit jí, že je to pro její dobro. Ale snad to s Boží pomocí pochopí i letos.
A co muži, jak ti se mají oblékat?
Určitě také mají na svůj oděv dbát. Vždyť předstupovat před Boha, to není jen tak! Mohou si položit třeba otázku, jak by se oblékli na audienci k prezidentovi - a Bůh je přeci víc, než prezident! I tady jsem zažila extrém – silný starší muž se značně silným ochlupením přišel na bohoslužbu v létě jen v plátěných trenýrkách! Můžu vám říct, že se mi úplně udělalo špatně… Nevím, jak si tento muž představoval, že vyjádří svoji úctu k Bohu, když mu zjevně nezáleželo na tom, aby se na setkání s Ním náležitě oblékl.
Můžete mi namítnout, ale důležitý je přeci postoj našeho srdce. To ano, ale náš zevnějšek má jít ruku v ruce s ním. Vždyť i tak vyjadřujeme úctu a lásku k velikému Bohu, který pro nás obětoval to nejdražší, co měl - svého Syna. My mu máme nabídnout zase své nejlepší!
Možná vám mluvím z duše, možná si myslíte, že vybízím k zahalování, které je běžné v arabském světě. Pokud si to myslíte, přečtěte si tento článek s modlitbou znovu, protože k tomu nás nevybízí ani Boží Slovo – jen nás vede k cudnosti.
Přeji vám i vašim blízkým pěkné léto.
Jo, je to pravda. Že ne všude se hodí stejné oblečení.
Třeba když jdeme k rybníku plavat, klidně si vezmu na cestu jen tričko a krátké kraťasy. Do práce bych si je ale nevzala. No na pláži, kde jsou všichni v plavkách, se to jaksi ztratí.
A taky, v čem jdu ven na zahradu nebo vyhodit smetí, v tom bych třeba taky nešla do města.
Atd.
Takže, Nítěnko, s Tebou souhlasím i v tomto dalším úhlu pohledu, že co je snesitelné na jednom místě, to se jinam třeba nehodí.
Původně jsem komentář nechtěla psát, ale pak jsem se rozhodla, že jo.
Abi, ve většině věcí s Tebou souhlasím a děkuju za článek. Dnes jsem četla znovu tu pasáž Lk17,1-3 a znovu mě to zaujalo.
Já jsem se jednu dobu cítila divně i v tílkách nebo šatech na ramínka, ale na to už jsem si zvykla. Myslím si, že o oblečení vhodném na shromáždění by ženy (ale i muži) měly více přemýšlet... A pokud to někomu vadí, že jiný (jiná) chodí dle jeho názoru spoře oděn, může mu to (raději však zprostředkovaně třeba přes nějakou jinou sestru) říct, aby to zvážil(a), v čem chodí na bohoslužbu, že některým mužům to může vadit nebo podobně.
Nemyslím si, že bychom nemohly chodit v krátké sukni, ale někdy na ni prostě není situace vhodná a jindy to nevadí.
To je tedy dílo ,když i malý synek se nad tím pozastavil !! 
Někdy mají děti víc soudnosti než dospělí ...
Původně jsem nechtěla reagovat na článek,protože už tu bylo asi řečeno vše,ale páteční zážitek mi nedá nenapsát.
Manžel byl se synem nakoupit.Když přišli,tak mi 6letý syn povídá:"mami v obchodě byla paní a ta měla na sobě jen šaty a boty."Tak jsem se zeptala co tím myslí a on na to,že se paní v obchodě pro něco předklonila a měla celý zadek holý!Co na to říct?
Doma ať si každý chodí jak chce.
Do chrámu tak jak se sluší.Na sv.Hostýně a myslím,že i v jiných bazilikách jsou cedulky.Na jedné je triko s krátkým rukávem a kraťasy ke kolenům a na druhém přeškrklém je tílko a krátké kraťasy.Což by mělo být logické.Ostatní je na vkusu a možnostech.Někdy si řekneme,že by třeba ten člověk mohl být v kostele lépe oblečený,ale nevíme-třeba je to jeho nejlepší oblečení!
A venku,na ulicích jak je každému pohodlné,ale dbát na to aby nepohoršoval okolí!!!!
Tak to měl asi ten člověk obecně nějaký problém sám se sebou, nejen v oblékání. I takoví lidé potřebují Boha, a tudíž i církev, ale uznávám, že někdy je to dost na nervy lezoucí... 
bychom mohly. Nechystáš se někdy do Ovy? Já o prázdninách na Helfštýn, tak bych mohla na skok do Hranic.
ABA psala, že ženy slyší hlavně na hezká slova. Podle mě minimálně steně (možná i víc) na dotek.
Mochi, řekni mi po pravdě - kdyby tě nějaký bratr bral při modlitbě nebo bohoslužbě kolem ramene nebo Tě hladil ve vlasech (a třeba by tím vůbec nemyslel nic vyzývavého, jen by byl takový srdečný), nerozptylovalo by Tě to v soustředěnosti na Boha? A pokud ano, brala bys jako argument, že je to Tvoje hříšné myšlení a ne chyba od toho bratra, který v tom přece neměl žádný zlý úmysl?
Myslím, že určitá smyslnost do pohledu na ženské tělo dal mužům do vínku sám Bůh při stvoření světa. A to má své výhody i svá úskalí. A není od věci, občas se zkusit zamyslet nad tím, jak to vnímá druhá polovina lidstva 
Nemyslím si, že by hledal alibi
Od modlitby nás často odvádí i mnohem menší pokušení, než je holý zadek před námi. Pokud to člověku není jedno a neřekne si, že se vlastně nemohl modlit, čímž je problém vyřešen, je na dobré cestě. Psala jsem to ale kvůli něčemu jinému - nechtěla bych být tou, kvůli které se ten muž nemohl modlit (jo, i takoví se najdou, kterým by nevadily ani moje rozměry
). Ta věta z Lukášova evangelia už tu zazněla... 
A k těm radám - však jsem taky nic nepsala o vyšlapaných cestách, ale o přemýšlení nad dalším pohledem na věc. Tohle je ale běžný problém písemné komunikace. Asi bychom měly zajít na kafe 
kolik omylů vzniklo proto, že jsme příliš poslouchali co říkají druzí a šli jen vyšlapanou cestou jistot. Osobně jsem taky vděčná za dobré rady a těch několik málo dobrých rad (daných z lásky a v dobré víře pomoci), které jsem v životě obdržela si střežím, dokonce mi v pokročilejším věku chybí někdo jako třeba Janinka z Broučků. Zároveň jsem však v životě slyšela mnoho "spravedlivých mezi národy" a byla to pouze prázdná líbivá slova. Co se oblékání týče, nepsala jsem nic ve smyslu, že by se žena měla oblékat vyzývavě, že jsem příznivcem decentní elegance, jsem myslím vyjádřila dost jasně. S tím pokušením ale nedokážu v plné míře souhlasit. I ten tebou zmiňovaný muž v kostele hledal alibi za svou nepozornost. Pokušitel se neskývá v holém zadku dívky, ale v mysli toho, koho chce pokušitel zmást a vždycky najde způsob, jak se ozvat a jak se naučit pokušitele neposlouchat je primární problém, krátká sukně jen sekundární. Měl se kát za svou nesoustředěnost a roztěkanost a nevinit tu ženu, která neměla vkus a sebeúctu. Možná asi nedokážu vyjádřit co mám na mysli a proto se míjím. Je to podobné, když exalkoholik řekne, já viděl tu láhev. Buď odolá nebo ne. Je třeba pěstovat tu motivaci a ne odstraňovat "příčiny". Co třeba dívka, která je od Pána Boha temperamentní? Je mnoho dívek, které jsou, aniž by za to mohly, tak nějak vyzývavé svým přirozeným chováním, tím, jak jsou třeba srdečné, jak dokáži odzbrojit i ty nejplašší chlapce. Takováto dívka je pak větším pokušením než kdyby měla jen spodní prádlo. Co s ní? Zakázat jí mluvit? Aby nepokoušela? A přitom je to typ, který třeba svou odzbrojující bezprostředností má zároveň potenciál udělat mnoho dobrého. Jinak já taky dceři vysvětluji, kde je hranice mezi pěkným a necudným, někdy kroutím očima, co je schopna si obléct a to nejen necudného, ale i nevkusného. Jinak co se týče třeba biblických textů, které se oblékání týče. Nebylo to míněno nikoli (jen) jako obrana před pokušením pro muže, ale spíše jako obrana před ženskou pýchou a sebestředností, aby žena svému zevnějšku nevěnovala přehnanou pozornost ne ve smyslu nutné upravenosti, ale kultu vlastní krásy? Tato rovina oblékání, podle mě daleko závažnější, ve článku myslím nebyla zmíněna. Nejsem žádný milovník islámu, ale na umírněných (nemyslím vahábistické fundamentalisty) muslimech si vážím důstojnosti v oblékání (žena šátek na hlavě a elegantní decentní oblečení), nebo hygienu před modlibou, cudnost je součást liturgie, součást úcty k Bohu, v této rovině chápu zcela rovinu článku. Nechci být z principu oponent, ale vadí mi zjednodušování. Možná by se dalo říct, že oblékání má několik lidských i spirituálních rovin a problematik a bylo by to téma spíše na několik článků, kde by se pozornost věnovala jen jednomu z nich.
Kuře a sluníčko - to je super. Mám nejraději takové přirovnání, člověku dojde líp plno věcí, než když by to byl jen výklad 
Je jasné , že jinak se obléknu na audienci a jinak na soukromou návštěvu a jinak na společnou dovolenou , vycházku ... Nedělní bohoslužba má podle mne punc audience a tudíž i slavnostní ráz ..Jen k doplnění : ten pán nevyjadřoval svoji úctu k Bohu ani slovníkem , ani postojem , prostě nijak - myslím ,že mu vše bylo jedno a docela otrávil i lidi klem sebe ...
To přirovnání o pečeném kuřeti a sluníčku je nádherné!
To si musím zapamatovat.
A ohledně toho, že někteří lidé se chtějí hlavně cítit pohodlně a na to, jak to vlastně vypadají, až tak nehledí - máš pravdu. Jednoho takového znám a je to občas boj vysvětlit, že v tomhle už jen na zahradu, ale ne do ulic, 
Ještě jsem si vzpomněla na jednu věc. Kdysi jsem se školou byla na exkurzi v mešitě. Ukazovali nám, že tady jsou mužské prostory pro modlitbu a tady prostory pro ženy a děti. V první chvíli mě to rozčílilo, proč ženy vykazují do patra, do div ne zamřížovaných prostor, když muži to tam mají takové prostorné, prosluněné. Vysvětlili nám to.
Modlitebny jsou takto rozděleny z toho důvodu, aby se muži i ženy mohli naprosto soustředit na modlitby. Kdyby ženy byly s muži dohromady, nedělalo by to dobrotu. Při modlení jdou často na zem do kleku, sklání hlavu k zemi, a muže by pohled na pozadí žen mohl odvádět od myšlenek na Boha k hříšnějším myšlenkám. Proto, aby tomu přešly, mají prostory rozdělené.
Přijde mi to jako docela dobré řešení. Tedy, ne že bych chtěla být zavřená v nějakém tmavém patře, taky jsem se ještě nesetkala s církví, kde by se podobné "cviky" při modlitbách prováděly a oddělené prostory by tudíž byly vhodné, ale přijde mi to jako vyjádření úcty k ženám.
A měla jsem možnost poznat jednu muslimku. I přesto, že byla od hlavy k patě zahalená, byla krásná. Své oblečení (nevím, jak se jmenuje) neměla takové to klasické černé, ale různě barevné, vyšívané, prostě vypadala velmi elegantně.
Mně se článek líbí, měla bych jen k jednomu detailu jiný úhel pohledu, ale o tom za chvilku.
Chci jen dodat jedno přirovnání. Slyšela jsem, že žena může být krásná buď jako pečené kuře, nebo jako zapadající sluníčko. Když vidíš pečené kuře (a dokonce Ti zavoní pod nos), začnou se Ti sbíhat sliny a nejraději by ses do něj zakousl(a). Ani po odchodu nemůžeš přestat na to pečené kuře myslet, pořád se Ti vtírá myšlenka, že bys ho chtěl(a) domů a hned.
Být krásná jako sluníčko znamená, že si člověk hezky povzdechne, zalahodí to jeho oku, a vnímá přes to krásný dotek stvořitele. Nemá potřebu urvat si slunce domů, ani se mu nesbíhají sliny, přesto člověk cítí, že potkal něco (někoho) krásného a zůstává mu potom v duši krásný čistý pocit.
To mi přijde jako krásné a výstižné.
A k tomu pánovi. Ono je otázka, co člověk vnímá víc. To, že je Bůh nejvyšší a svrchovaný, nebo to, že je náš otec. Když jsi psala to přirovnání k prezidentovi - otázkou je, jestli by si ani syn prezidenta občas nevzal jen kraťasy. Ano, chápu, jak jsi to vnímala Ty, ale chápu asi i onoho pána. Jsou prostě některé "přírodnější" typy lidí, kteří mají obecně ke konzervativnímu stylu odpor, a podobné požadavky by je vlastně odpuzovaly i od církve (potažmo od Boha). Osobně si myslím, že toto je spíš otázka estetičnosti. Ty máš ráda krásné a upravené věci, proto je pro Tebe automatické, že se do shromáždění oblékneš krásně (já to mám také tak). Pak jsou ale jiní, kteří se hlavně chtějí cítit dobře a pohodlně, a nevyjadřují tím nikomu neúctu, pokud se oblečou - neoblečou. V takovém případě bych možné také doporučila vzít si aspoň tričko; pak ovšem ne z úcty k Bohu (protože toto není jazyk lásky toho člověka, nebo spíš vyjádření úcty), ale spíš z ohledu na vnímání ostatních spoluvěrců.
Doufám, že i toto jsem napsala srozumitelně 
Já vím , chtěla jsem Ti písnout soukromkou :) ..Já jen četla všechny komentáře zároveň a byla jsem překvapená z reakcí ( i když, člověk musí být připraven na vše ,že ? ) ..Víc soukromě ..
Troufám si tvrdit, že jsem Tvůj článek pochopila. Myslela jsem, že z první půlky mého komentáře je patrné, že se mi Tvůj článek líbí a že s ním v mnohém souhlasím. Ta druhá půlka mého komentáře - to byla jen potřeba reagovat na to, co napsala Mochacka, ne reakce na Tvůj článek. Takže jestli to vyznělo jinak, tak tentokrát znovu a snad lépe - článek se mi líbí. 
Myslím si, že žena může být krásná, i když neodhalí na veřejnosti div ne všechny své půvaby. Mám třeba jednu kamarádku, která zásadně chodí jen v sukních až na zem. Ale nejsou to "pytlovité" sukně, vždy vypadá pěkně, upraveně.
Viděla jsem už spoustu spoře oděných žen, kterým to neslušelo, a zase naopak spoustu žen "neodhalených", které vypadaly krásně.
Díky moc za doplnění - ono jinak se povídá s někým tváří v tvář a jinak se to vysvětluje v komentářích ..
Dodám už jen jediné - on občas i zdravý rozum občas něco nedomyslí a svědomí časem může otupět , i proto je dobře občas připomenout nějaké hranice ..
P:S: : i bokovky se dají nosit , když ale použijete dostatečně dlouhé tričko či dlouhou vestu :) -vše záleží na "zdravém úsudku " A pod šaty na ramínka se dá vzít pěkné tričko nebo přehoz přes ramena ... Vždyť možností krásně a moderně se obléci je hodně .
Připouštím, že u konvertitůje dobře míněná rada a také vedení určitě na místě, ale jinak máte svůj zdravý úsudek.
Ach, kolik omylů už vzniklo díky "zdravému úsudku" :) Myslím, že zdravý úsudek taky potřebuje mít z čeho vycházet. Osobně jsem tedy ráda, když mi někdo řekne "tudy raději ne", protože tím pádem nad danou věcí můžu přemýšlet i z jiné strany, než dosud, a většinou objevím nové argumenty, které by mě jinak ani nenapadly.
Musím říct, že už při přípravě tohoto článku k vydání se mi honilo hlavou hodně myšlenek, ale chtěla jsem je nechat "uzrát", proto jsem nenapsala dříve.
Bohužel dost často vidím v praxi známé rčení "dlouhá sukně, bledá líčka, to musí být katolička" (resp. křesťanka vůbec
). A přesto chodím v dlouhých sukních, protože se v nich cítím dobře. Nemám extra tlusté ani křivé nohy, abych je musela schovávat, ale myslím, že prostě nikomu do mých nohou nic není
Občas si obleču 3/4 kalhoty, ale to je tak všechno. Prostě se v krátkém necítím. Ale chápu, že -náctiletá dcera bude jiného názoru. Přesto bych příliš krátkou sukni korigovala a nedovolila jí v ní chodit (můžete namítnout, že se oblékne, až ji neuvidím - je to možné, ale má moji důvěru). Naštěstí dcera nic extrémně "necudného" nosit ani nechce - protože ví proč. Není to proto, že to maminka zakázala. Není dobré zakazovat, je nutné vysvětlovat, proč to či ono není správné. Takže moje dceruška má pár sukní kratších, pár delších až dlouhých a je spokojená. Ví, že do kostela se nechodí ani v minisukni ani v tílku - z úcty k Bohu i k ostatním lidem. Pravidlo zahalených ramen a stehen považuji za velmi dobré. Navzdory červenému hadru pro Mochačku musím souhlasit s tím, že polonahým oblečením jsou ženy nebezpečné samy sobě, ale především mužům. To není obhajova úchylů! O ty tady totiž nejde. Jde tady o "normální" muže, kteří musí bojovat s pokušením - ne ke znásilnění, ale kdyby jen k představám, i to je dost.
Svědectví zbožného muže: Přišel jsem na adoraci a protože bylo plno, zůstal jsem stát vzadu. Vepředu na zemi klečely dvě dívky kolem 20 let. Po chvíli jedna z nich zaujala polohu "klubíčko" - jak klečela, poklonila se až čelem k zemi a tak setrvala. Zřejmě nemusím vysvětlovat, co udělaly v tu chvíli její bokové kalhoty a krátké tričko... Chtěl jsem se modlit, opravdu chtěl, být s Pánem, být tu pro Něho... ale po několika minutách jsem musel odejít.
Podotýkám, že tento člověk opravdu není žádný úchyl, přesto se v takové situaci nedokázal soustředit na modlitbu a Pokušitel okamžitě zapracoval.
Přemýšlím nad sebeúctou ženy, které nevadí, že je "očumována"
Nemám na mysli to, o čem psala Danka, tedy že se žena chce líbit. To jistě ano. Pokud svou krásou vzdává čest Stvořiteli, je to určitě správné. Ale určitě lze být hezká a přitom nebýt kamenem úrazu pro druhé (ať muže, nebo ženy - ani mně není příjemný pohled na holý zadek, ať ženský nebo mužský). A to nemluvím o tom, že většinou nejvíce ukazují ti, kdo se nemají čím chlubit 
je dobře míněná rada a také vedení určitě na místě, ale jinak máte svůj zdravý úsudek. Nechci říct, že rady druhým nejsou důležité, jen jde o to nekecat až příliš do života druhým, protože hranice mezi dobře míněnou radou a hledání třísky v oku bližního je velmi křehká. Co se týče mužů, tam jsou slova pastora o deodorantu také na místě, někteří chlapi (ale nejen oni) jsou pěkní smraďoši a neuvědomují si to, jsou trochu jiní, žena má pro tyto věci spíše cit.
No ,vidíš a mě to přijde přirozené , že o oblékání žen mluví žena
Navíc do sboru stále přicházejí noví lidé , nově uvěřivší , a ti většinou o cudném oblékání ve světě ani neslyšeli , proto je potřeba o tom mluvit .. A ještě více Tě možná udiví , že nás se to nedotýká jako nějaký projev nesvéprávnosti .. :) a je mi líto ,že jsi to tak pochopila ...
Pastor jednou za čas zase napomíná chlapy , že existují deodoranty a že " smrad i proti větru" nepatří do shromáždění a další věci ... :) Prostě chlapi víc rozumí chlapskému podání a ženy ženskému ..
určitě jsem se tě nechtěla dotknout. Já sama jsem se chystala napsat článek o cudném oblékání na jiný portál. Ale tvá kombinace se znásilněním na mě působila jako červený hadr na býka v rodeu. Muž, který znásilní ženu nakecá kdejakou pitomost, aby poskytl omluvu pro svůj trestný čin. Obviní, aby se nemusel kát a ty takovým šmejdům nahráváš do noty. A pastorova žena.... Kdyby učila malé děvčata, bylo by to OK. Ale učit dospělé ženy co si mají obléci na bohoslužbu??? Copak jste nesvéprávné? Samozřejmě to může být svatá úžasná žena a dost možná ji hrubě křivdím, ale z tvého vyprávění to na mě tak působí. Myslím, že téma oblékání je na dlouhou diskuzi. Osobně si myslím, že krása a cudnost mohou a mají jít ruku v ruce a cudně leč elegantně oblečená dívka vyjadřuje i to, jakou má sama k sobě úctu a je tak vnímána s větší úctou ze strany muže.
Článek jsem si přečetla až teď a i mě se líbí a myslím,že jsem pochopila, jak to myslíš. Zjednodušeně řečeno, některé věci si máme schovávat jen pro své muže a ostatním chlapům je odkrývat nemusíme a nemáme. A proč třeba celému světu ukazovat naše dlouhé štíhlé nohy? K čemu to? K čemu chtít slyšet obdivné pochvaly? Proč na sebe poutat pozornost? Abychom pohladily svoje ego? Nebo to,že nám příroda třeba nadělila větší poprsí? Proč se tím cizím lidem chlubit?
Díky za povzbuzení , už jsem začínala mít strach , že nikdo nepochopí smysl ..
U nás se tílka do shromáždění také nenosí (nebo přes tričko ) ,ale nikdo neříká , že si je nemůžeme vzít na sebe jinde ! Vždyť i křesťané chodí na koupaliště :) 
a s dcerkou "válčíme" ,jak píšu v jiném článku ,ale ani tam není řečeno , že se nesmí krášlit ..
Moc děkuji za výborný článek!!!!
Jasně že nás Bůh stvořil tak, abychom se líbily.. (zde ale není řeč o zákazu vkusného oblečení, šperků, líčení nebo vonění) - Líbit se můžeme a přitom nepůsobit vyzývavě!!
A doma v soukromí pro svého muže smíme svou ženskost přeci odhalit víc, jistě bude rád 
Abo, jsem opravdu moc vděčná, jak jsi článek pojala, podepsala bych se pod něj!!!!! Díky i za biblické odkazy. Plně souhlasím!!
(i když náš pastor je třeba proti tílkům, já tílko v létě občas- ne na shromáždění - nosím..)
Rozhodně to co píšeš není přehnané... Myslím že je to nádherné projevení lásky k našemu Bohu i k mužům.!!
![]()
![]()
![]()
Ještě k Tvojí reakci - myslím ,že sis špatně vyložila MOJE slova , která se jen dotkla možnosti znásilnění ..To bylo jen okrajové doplnění k tomu o čem jsem psala . A byla to moje slova . Pastorova žena nás pouze učí , jak si vybrat vhodné oblečení na bohoslužbu ! Další věc je , že tento článek se zabývá jen jednou stranou mince
V první řadě děkuji za všechny reakce .. A beru na sebe i to ,že jsem psala schválně trošku zjednodušeně .. Proto může článek působit příliš jednostranně .. Zrovna tak bych mohla psát o "teplákové svatosti " ,která letěla jednu dobu ve sborech , kde sestry nejen chodily v dlouhých sukních , ale ještě pod ně nosily tepláky ! A že to vypadalo hrozně , netřeba dodávat .. Dokonce ani nechci svojí dceři zakazovat chodit moderně oblíkaná a vcelku jí do toho moc nezasahuji ..Jen jsem volala po cudnosti , svatosti v církvi . A totéž dělá i žena našeho pastora - z toho důvodu , aby se naše mysl při bohoslužbě mohla upírat správným směrem .. Nejen naše , ale i našich mužů a třeba i svobodných mužů v církvi ..
Článek nemíří proti trávení času u zrcadla a proti snaze líbit se , jen se snažím najít nějaké hranice .. Navíc - u nás se mluví i o tom ,že mastné vlasy plné lupů -to také není žádná úcta k Bohu . Máme chodit všichni upravení , voňaví , moderně oblečení ... Opak také nesignalizuje naši úctu k Bohu .
A to s tím znásilněním máte také pravdu , ale pokud samy můžeme udělat nějakou maličkost , jak riziko snížit - proč to neudělat ??
Také u mě tento článek vyvolal rozporoplnné pocity. Já osobně mám ráda kratší sukně či výstřihy, dle mého názoru nic přehnaného, ale pro někoho by to mohlo být moc.
Myslím si, že je záměrem Božím, proč nás ženy stvořil tak přitažlivé pro opačné pohlaví a není nutné chodit v maxišatech. Ano, primárně máme být krásné pro naše manžely, ale na druhou stranu: je to marnost, když chci být krásná i pro sebe? je to marnost, když ráda od kamarádky slyším: "Tobě to dnes sluší!"?
Dle mého není hříchem strávit minutku navíc nad výběrem oblečení, v koupelně u zrcadla s řasenkou a růží na tvář a na závěr použít trochu parfému.
Ve světě můžeme vidět ženy, které se oblékají tak, že ukazují vlastně všechno, v církvi ale někdy vidím druhý extrém: zanedbaný zevnějšek, mastné vlasy, nedokonalost pleti a "živočišný pach". Někdy až ostentativně demonstrované.
Ženu Pán Bůh stvořil jako křehkou a krásnou. Buďme takové! 
PS: Milá ABO, to neznamená, že s mnohými body v Tvém zamyšlení nesouhlasím. Jen mi tam trochu chybí i ten protipól.
U článku mě napadlo hned několik věcí:
Lk 17,1: Není možné, aby nepřišla pokušení; běda však tomu, skrze koho přicházejí. Občas si na ten verš vzpomenu, když vidím některé holky, jak jsou oblečené.
Přijde mi, že hodně žen nějakou cudnost či aspoň slušnost v oblékání neřeší. Až příliš často vídám "holé zadky". Nevím, jak vám, ale mně to šíleně vadí. Jsou to situace, které nevyhledávám, ale přesto se s nimi setkávám téměř denně. Ženská si obleče kratičké bokovky (ať kalhoty či sukni), předkloní se a půl zadku venku. A co mě vytáčí nejvíc - že to neřeší!
Já, jakmile ucítím, že se mi kalhoty malinko sunou dolů, už si je vytahuju a utahuju pásek. Pro jistotu. (A to žádné kratičké bokovky nevlastním.) Ony ale mají půlku zadku venku a klidně se tak producírují. Nikdy nepochopím. 
Maminka dokonce byla svědkem zajímavé události. Na zastávce busu nějaká žena čupěla a pěchovala nákup do tašek. Samozřejmě, že měla půl zadku venku. Šla kolem zahalená muslimka a znechuceně, dost nahlas, pronesla: "P*del!" Ženská po ní jen hodila vražedný pohled, ale kalhoty si nevytáhla.
Souhlasím s Mochackou, že by se i muži měli vychovávat k tomu, aby se dokázali ovládat, aby nad krapet odhalenější ženou neslintali.
A taky souhlasím s Mochackou v tom, že kdo chce znásilnit, znásilní, ať žena vypadá tak či onak. Neříkám, že je to tak vždy, ale stává se to. Už mockrát jsem slyšela o rozpadajících se rodinách, kde žena vypadala jako pytel, nepečovala o sebe, chodila hrozně oblíkaná, ..., jen aby svého muže "nesváděla", a on ji přesto pravidelně znásilňoval. 
Myslím si, že ani většině mužů se nelíbí, když je žena oblečena jako prostitutka. Oblečení není jen záležitostí cudnosti, ale také vkusu, decentnosti a určité charakterové noblesy, příliš spoře oděná dívka působí lacině povrchně a proto je to necudné, nemyslím, že necudná je krátká sukně sama o sobě. Mladá holka si má užít trochu svobody v oblékání, od toho je mladá, ale určitě je nutné pro rodiče ohlídat tu hranici mezi laciností a lascívností o tom žádná a hlavně dívka sama by měla vědět, že elegance a vyzývavost za každou cenu jsou diametrálně odlišné termíny. Osobně ovšem nesnáším, když je ženám vyčítáno, že si můžou za znásilňování mužů, že svým zevnějškem provokují. Zlehčuje to tak a bagatelizuje podstatu trestného činu jako takového a to je špatné. Toto tvrzení je zvrácenost ze strany náboženských autorit v neprospěch ženy. Nevšimla jsem si, že by mezi počtem znásilněných dívek dominovaly necudně oblečené a vyzývavé typy. Jižní Afrika je místo, kde ženy nechodí oblékané v minisukních a znásilňuje se tam jako na běžícím pásu. Úchyl znásilní bezbranné děvče ať půjde v burce nebo minišatičkách. Úchyl znásilní vlastní či nevlastní dceru i kdyby měla na sobě pytel od brambor. Protože má poruchu osobnosti a potřebuje odbornou pomoc. Případů, kdy žena vyprovokovala a pak každopádně v kombinaci s vyzývavým a provokujícím chování je jen zlomek z celkového počtu znásilněných žen. Problém není v délce sukně, ale v tom, že muži nejsou vedeni k odpovědnosti za sebe samé. Místo moralizování na adresu oblékání by měli být muži motivováni k tomu, že promiskuita není žádná ctnost. Argument za vše může žena je hloupý. Myslím, že pastorova žena by se měla nad úzusem svých názorů trochu zamyslet.
Poslední komentáře
33 min 27 sek zpět
37 min 17 sek zpět
8 hodiny 1 min zpět
8 hodiny 11 min zpět
8 hodiny 58 min zpět
9 hodiny 56 min zpět
15 hodiny 42 min zpět
16 hodiny 8 min zpět
16 hodiny 50 min zpět
16 hodiny 53 min zpět