Vloženo: 04.04. 2010 | Autor: effatha
Jsem člověk zpěvavý a téměř neustále si něco pobrukuji. V tomto čase mi v hlavě rojí písničky o lásce. Tedy pardon... o Lásce. O té s velkým L, té největší, nejúžasnější. Při tom písničkovém rojení se víří i myšlenky a právě o ty bych se s vámi dnes chtěla podělit.
Možná to bude trošku chaotické sdílení, ale věřím, že nějaká z mých myšlenek vás osloví a možná rozvíří zase ty vaše.
Jak úžasná musí ta láska být, co přišla k nám o vše se rozdělit... Většinou si představíme Kristovu oběť na kříži. Podívejme se ale na začátek - umíme-li si alespoň trochu představit krásu nebe, nepochybuji, že většina z nás po něm touží. A Boží Syn ho měl. Pro nás je opustil. Abychom my mohli jednou vstoupit do nádhery nebe, On vstoupil do bídy světa. A skutečně se s námi rozdělil o všechno, i o sebe samého. Přišel jsi k nám z nebe ukázat směr, dát v oběť sám sebe, jak Bůh to chtěl... Často slyším otázky typu: "Co to máte za krutého Boha? To se kochal Ježíšovým utrpením? Je tak krvelačný?" Ne! Nechtěl svého Syna obětovat pro svou zvrácenost, ale právě pro svou nekonečnou lásku k nám. V jistém smyslu se dá i říct, že obětoval sám sebe - vždyť Bůh je jediný. Tajemství Trojice je pro lidský rozum těžce uchopitelné a věřím, že pochopíme, až jednou nebudeme omezení svými představami a Bůh nás přetaví ke své podobě.
Jsem rád, že smím být dítětem tvým, není nic, co chtěl bych víc, než být v tvém náručí... Bůh není jen otec, je i matka, jakkoliv to zní zvláštně. Je Bůh muž nebo žena? Ani jedno. Jednoduše proto, že není člověk... Nemůžeme Boha měřit lidskými měřítky. Ale dítěti je většinou jedno, jestli milující náruč patří mámě nebo tátovi. Touží po blízkosti milující osoby. Já také. A můj Bůh mi to dovolí. Ba co dovolí, touží po mé blízkosti, jako touží maminka brát do náruče své dítě.
A tak bych mohla pokračovat, protože těch rojících se textů o Lásce je velká spousta. Ale nechci vás unavovat přílišnou spletitostí svých myšlenek. Když tohle všechno nechám proletět svou hlavou a srdce, můžu už jen opakovat: Navždy o lásce tvé chci zpívat...
No však to je ona (ta poslední) 
Effi, tu poslední neznám, ale Zpívat píseň lásky smím... to je moje srdeční záležitost 
U dcery se teď ujali Panáčci s lucernou (Caine to má na svých stránkách, v podání skup. Filia též na str. www.3pe.cz - písně ke stažení).
Tak díky za povzbuzení do broukání, když se mi hlasivky trochu zotavily z virozy. Ale v hlavě mi zní něco hodně často 
Díky!! 
Už si také broukám..
A nechám si do doznít až k srdci..
... teď třeba (o Velikonocích) často "...Otevírám život svůj, Tys naučil mé srdce bít. Vím, že svou náruč otvíráš, Když se k Tobě rozbíhám, objímáš mě láskou svou. Vím, že nemusím se bát...)
Tak první verš jsem zrovna nedávno zpívala dceři, když jsme se chystaly na procházku...
A o tom, že Bůh je táta i máma, jsem přemýšlela taktéž před pár dny...
Effi, prostě díky! 
No tak -stačilo mi přečíst si tento článek a v srdci mi začly znít tóny těchto písní a už si pobrukuji také. Pobrukovat si je chytlavé a dneska jistě nebudeme pobrukovat písně o lásce jen my dvě...
Poslední komentáře
1 hodina 1 min zpět
1 hodina 19 min zpět
1 hodina 28 min zpět
1 hodina 30 min zpět
3 hodiny 55 min zpět
4 hodiny 9 min zpět
4 hodiny 11 min zpět
4 hodiny 16 min zpět
4 hodiny 41 min zpět
4 hodiny 42 min zpět