Roční období v životě - jaro a léto

Rok se s rokem sešel, a že se země točí, čeká nás další koloběh života. Po zimě zas přijde jaro, po něm léto, potom podzim, a za rok se opět můžeme těšit na sníh a vánoce. Tak nějak mi to v lecčems připomínám náš lidský život.

Jaro
V přírodě
Sluníčko začíná pomalu hřát. Mezi posledními zbytky sněhu prokukuje nová letošní zelená tráva a vystrkují hlavičku poslové jara – bledule, sněženky, krokusy a petrklíče. Všechno v přírodě se probouzí k životu – semínka klíčí, ptáčci vesele zpívají nebo se vrací z teplých krajin. I ta lesní zvířátka se vzpamatovávají ze zimního spánku. Předjaří je vlastně příslibem budoucích věcí, časem naděje a skrytého potenciálu. Pučící květy dávají teprve tušit budoucí vzrůst rostlin a později i úrodu. Kolik je v tom naděje a radosti!
Později na jaře všechno pokvete, zvířátka se začnou namlouvat a stavět hnízda pro mladé. Rostliny i stromy vykvetou záplavou barev a ohromí nás i svou vůní. Včelky budou mezi tou nádherou poletovat a nabírat chutný med pro svou královnu, zatímco květinky tím přijdou snadno k plodnému opylování.

V životě člověka
Když se narodí se dítě, okolí se setkává se zázrakem života. Celý život je teprve před tím malým človíčkem, a přece nás už teď plní štěstím a radostným očekáváním věcí příštích. Jeho podoba dává teprve tušit krásu jedince v plném rozkvětu. A přece – právě ten malý rozpláclý nosík i chloupky na zádech, nemotorné krůčky a první slůvka, to všechno nás plní úžasem a něžností a rozechvívá celou naši bytost.
A jen co trošku povyrostou, naučí nás radovat se z maličkostí, užívat si života... Ach to bláhové bezstarostné dětství. A než se nadějeme, povedeme své potomky poprvé do tanečních, a tam si setřeme slzu dojetí. Najednou totiž pochopíme, že už to nejsou ta malá bezbranná dítka, ale krásní mladí lidé, kteří brzy vstoupí do světa dospělých...

V životních situacích
Přijde k nám nápad. Dostaneme na starost nějaký úkol nebo projekt. V hlavě se nám začnou rýsovat postupy a smělé plány. Všechno je teprve v počátku. Možná máme radost z nového nadšení. Možná nás děsí ta spousta práce před námi. Možná máme občas pocit, jako když tlačíme těžkou káru do kopce. A tak se do toho směle pustíme, aby se myšlenka ztvárnila do viditelného světa. Ale teprve čas nás prověří a ukáže, co vlastně dokážeme.
Poprvé se setkáme ve svém srdci s Bohem. Všechno v nás jásá a zpívá. Ano, přešli jsme ze smrti do života! Jaká radost! A celé nebe slaví s námi! Spousta tíhy odešla a my si užíváme volnosti z odpuštěných hříchů. Mohlo by člověku vůbec být krásněji? A nejlepší na tom všem je, že teď už budeme žít s Bohem pořád!
Nebo objevíme novou pravdu z Božího slova. Tak nás to nadchne, že máme skoro pocit, jako bychom už nikdy nedokázali plakat. Vždyť to, co Bůh říká, je tak úžasné! Tak smysluplné! Tak moudré! Všude, kam přijdeme, záříme radostí. A svou radost vesele rozdáváme kolem sebe, kamkoliv přijdeme.

Léto
V přírodě
Obilí na polích dozrává do zlatova. Na nebi plují bílé mráčky tak vysoko, že obzory působí nedozírnou dálkou. Vzduch nad zemí se vlní horkem, slunce pálí o sto šest, a přesto je při pohledu ven cítit ve vzduchu taková zvláštní lehkost. Snad i voda má nějaký jiný odstín, takový světlý a průzračný. A komu je přeci jen příliš velké horko, může skočit do vody, aby se svlažil.
V lese dozrávají jahody, borůvky a maliny, dokonce rostou i první houby. Den je tak dlouhý a večery vlahé, jako stvořené na pozdní romantickou procházku. I noci sálají příjemným teplem, takže si kdekdo troufne na pozorování noční oblohy i bez většího výstroje; nebo na spaní pod širákem, stanování, ježdění na vodu, horolezectví apod. A samozřejmě, léto je časem prázdnin a dovolených!
A do vší té pohody se občas strhne letní bouře s pořádnými lijáky a ničivými hromy, blesky. Ovšem ten krásný vzduch po bouřce jistě stojí za nějaké to blýsknutí.

V životě člověka
Po rozverném jaru přichází období zralosti. Každý z nás lépe pochopí sám sebe, už víme, co od života chceme, a nejspíš už se podle toho umíme i zařídit. Našli jsme si nějaké zajeté koleje, ve kterých nám vyhovuje žít. Občas možná přijde nějaká ta bouře středního věku, ale po nich si vždy uvědomíme hodnotu toho dobrého, co v životě máme, a o to cítíme větší vděčnost. Jsme obklopeni těmi, kteří nám rozumí, a kteří mají v životě stejné nasměrování. Krom toho začínáme sklízet první ovoce svého snažení, některé výhody k nám přijdou dokonce zadarmo...

V životních situacích
Naše plány se pomalu začínají naplňovat. Projekty se rozjely naplno a všechno funguje, jak má. Abychom se nenudili, tak nám občas zkříží plány nějaký ten nečekaný problém, ale že už jsme zkušení mazáci, tak si se vším poradíme.
Ve vztahu s Bohem už po pár letech nevnímáme to první nadšení. Přesto jsme s duchovním životem nejspíš docela spokojeni. Máme mnohem větší vhled do Boží moudrosti a poznání, ledacos už nám funguje, nejednou můžeme radit a povzbuzovat méně zkušené. Ovšem pozor! V této situaci se snadno dostaneme do stavu, ve kterém už vlastně k víře skoro ani Boha nepotřebujeme. Nezřídka pak na nás dolehnou zkoušky, které nás znovu přimějí spoléhat na Stvořitele místo sami na sebe.
 

... pokračování ...