Problémy jako balón

To víš, názory a postoje mám ujasněné, ale při střetu s realitou je to stejně vždycky fuška

Korálovko,

díky za moc pěkný článek. Jak píšou holky, ta realizace mnohdy pokulhává. Ale také mě to "nakoplo" a mám novou chuť věci řešit "s nadhledem". Díky za povzbuzení

Ono to tak bývá - s těmi nejbližšími, že? Taky nad tím často přemýšlím...

Moc pěkný článek. Jen ta realita někdy drhne:-) Hlavně s těmi blízkými

Kde bych byla bez Boha.

Děkuji za vaše milé reakce.

Z toho mám vždycky největší radost, když svým psaním někomu můžu trošku prošlápnout cestičku, něco pochopit, povzbudit... O to víc děkuju (zejména Tobě, Rusalko), že jsi to napsala. Moc to pro mě znamená

To je moc pěkný článek, ráda čtu tvé články.  Můj táta mě vždy učil, abych se dokázala vžít do toho druhého, vyměnit si v myšlenkách roli, jak se cítí, co prožívá a přemýšlet, jak bych to řešila já. To v případě, že někdo druhý potřebuje pomoc. Když problém chce pohltit mě, táta mě učil, abych se na problém podívala, jako by se stal před pěti lety. Pro tu chvíli mi to pomáhá, protože mi zůstane chladná hlava a můžu řešit v poklidu. A modlím se a modlím.

Chtěla bych moc poděkovat za tenhle článek. Především za tu prostřední část o výměně rolí. Řešíla jsem spoustu problémů, více či méně úspěšně, ale jedna věc pro mě byl a vlastě stále je veliký oříšek. Proč ten druhý dělá to a nebo zase tohle? Já můžu změnit svůj pohled na věc a většinou to dost pomůže. Ale záhada je co si vlastně myslí protějšek a proč dělá to co dělá?

Už při čtení mi začalo docházet spousta věcí. Vždyť je to jasné. Každý člověk je individualita a i když já změním svůj pohled na věc exisuije ještě stovky pohledů jiných. Proč mě tohle nikdy dřív nenapadlo?

Nezbývá než ještě jednou poděkovat a snažit se vše uplatnit v životě.

já to mám taky tak. Některé problémy mě nechají chladnou, jiné mě trápí moc. Občas s oblibou říkám, že nejhorší jsou vždycky ty problémy, které právě prožíváme A něco na tom je.

To je moc hezký článek...problémy, hádky...ty kolikrát bolí víc než nějaká nemoc...je to bolest, která svírá žaludek...a já když mám nějaký problém, mám potom těžké spaní...nemůžu usnout....manžel je nad věcí a chrní...já se mezitím ubíjím...jenže si taky dělám problémy s každou prkotinou

Keku, to jsem ráda, že se Ti stromeček líbí a inspiruje i když jsem to opravdu nezamýšlela... Chtěla jsem to namalovat jen tak - šup šup, a zároveň aby to dobře vypadalo a bylo zřejmé, co mám na mysli.

Tak ať se stromeček podaří i u vás doma

Ptala jsem se, protože se mi hrozně moc líbí ten stromeček. Já totiž vůbec neumím kreslit. Moje stromečky vypadají hodně podivně. Ten tvůj je ale tak jednoduše nakreslený, a přesto pěkný, že bych ho mohla zvládnout i já. Až zase budu s dcerou malovat, vyzkouším.

Vidíš, v článku jsi měla ještě jeden tip, a to takový, který jsi zřejmě vůbec nezamýšlela, že? ;) :)

holky, děkuji za všechny komentáře.

Keku, ano, obrázek jsem malovala já

Pěkný článek. Připomněla jsi mi jeden příběh od Bruna Ferrera. Tam moudrý stařík radí utrápenému muži. Ukazuje mu sklenici vody. Hodí do ní hrst popela a voda se zakalí. Vezme další hrst popela a hodí ji do moře. Popel se rozptýlí a moře je zase čisté. Stařík říká, že se každý den musíme rozhodnout, zda budeme sklenicí vody, nebo mořem. (Já jsem teď spíš ta sklenice. )

P.S.: Ten obrázek jsi malovala ty?

Je pravda co člověk prožije v životě dobrého i zlého. Prožila jsem hodně starostí , problémů ( v práci, s dětma , manželské neshody, nemoc, úmrtí )  všechno mě hodně rozhodilo , v sobě dusila nebo jsem se šla do koutečku vybrečet. Z toho bolela hlava , klepaly se ruce.

Kdy to skončilo ani pořádně nevím , možná přestěhováním , práce na zahradě , kytičky na záhonech, velké procházky do lesa. Mám teď klidné období ,nic mě nerozhází. Vždyť nevíme jak tu budeme dlouho a musíme si dělat radost a vážit si každého dne.

to víš, pro mě je taky toto téma kázáníčko Protože to si člověk tak nějak musí prožít stejně pokaždé znovu. Naučím se to, přijde nová situace, a jsem zase na začátku... No znáš to...

Díky! Většinou je to tak těžké, udělat to, jak píšeš... ale většinou k tomu člověk časem dospěje. Budu se napříště snažit řídit tím, co píšeš, hned od začátku, než začnu věci "strašně řešit" (jak by řekla naše dcera).