Jásat a plesat za všech okolností?

Já sice srdcee osobně neznám, ani nebyl její komentář adresován mně, ale také jsem se u něj culila

Téda, teď se směju, mám pusu od ucha k uchu, díky, to bylo po dnešním dni pohlazením, že zrovna ty mi tak hezky napíšeš!!!

Ale i od tebe Koráli to chápu, ležím v tom v myšlenkách a uvažuji nad tím....jen mi to od srdcee, že mě zná, tak pohladilo, ale co taky jiného čekat od Srdce, které je vnímavé a všeobjímající...

Díky všem

Myslím si,že život nás všechny naučí,že ikdyž je nám hodně ouvej a prožíváme dlouho něco zlého,umět se usmát,ikdyž srdce krvácí....A to ty KUK umíš,tak si to nenechej vzít...Je mi vždy podezřelé,když se podívám na Tebe a ty se nesměješ(bylo to jen párkrát opravdu   )

A myšlenka na Hospodina v těžké situaci je vždy povzbudivá,ikdyž zrovna nejásám...

Korálka umí tak krásně formovat myšlenky... Tak nějak bych to vyjádřila kdybych to uměla..

To je těžké... Je mi líto, že jsi v tak náročné situaci.

Připomnělo mi to mou známou, která pracuje v lékárně. Tak jsem jí také pochválila, že se na mě vždycky mile usmívá, a ona na to, že každému to nevyhovuje, že si na to musí dávat pozor. To mě dost překvapilo, tak jsme se o tom bavili víc. Prý jí jednou vyčetla nějaká paní, že se ta lékárnice vysmívá jejím zdravotním potížím. Tak to vůbec nebylo myšleno, ale od té doby si na to dává pozor. Snaží se tvářit mile, ochotně, účastně, ale moc vřele se neusmívat, aby se to nikoho zase nedotklo. Usměje se, až když vidí, že i zákazník se přirozeně usmívá.

Je to složité s lidmi. Ten, kdo Ti tohle řekl, asi potřebuje modlitby. Myslím, že sám má nějaký problém, který nedokáže překonat (možná se mýlím, ale připadá mi to tak).

Myslím na Tebe, ať už je jen dobře! V nitru i ve Tvém okolí

 Zrovna dneska jsem tu nakoukla a hned takové povzbuzení....ufffffffffff

chtěla bych tu důvěru mít... zrovna dneska mi bylo řečeno, že se nemám usmívat za každých okolností, i když můj úsměv je myšlen být povzbuzením- druhého může nesmírně točit... tak co? Nevím, co mám dělat.

Myslím si, že můj úsměv není provokací, ale je vyjádřením postoje, i když prožívám bolest, můžu se na druhého usmát, ale co teď? po takové radě?!?

Ano,Hospodin je mojí spásou.

Toto je má velká naděje,ať se děje co se děje,Hospodin je mojí spásou.

Nedal mě velké dary abych mohla jimi sloužit a tím dělat velké věci?Abych měla velkou radost že k"něčemu jsem"?Nevadí,dal mi radost že nic nejsem,nemám žádné mimořádné dary a přesto mě Bůh nekonečně miluje,i za někoho takového jako jsem já poslal svého syna.Není toto důvod k radosti?Já vím,často se na to v reálu všedního dne zapomíná.I já zapomínám.Musím se polepšit.

Amen!  Dnes mi přišlo na mysl to samé - věřím, že je to takový vzkaz

Momentálně je o přesně ono, věřím, že jsem součástí nějaké plánu a hodně to dodává naději (I když je to těžké nepropadnout zmatku a pocitu marnosti).