Vloženo: 05.03. 2010 | Autor: kekunka
Dnešek nezačal dobře. Zaspaly jsme, nestihly jsme snídani, protože jsme pospíchaly na autobus, vše ve stresu a shonu. Malá (skoro 3 roky) si jak naschvál usmyslela, že si musí rukavice oblíct hned, že to nepočká do autobusu. Byly to prstové, nešlo jí to proto tak dobře. Zastavila se na schodech, jedno patro pod námi, a snažila se upravit si je. Naléhala jsem na ni, ať jde, že to počká, ale ona ne. Dávala jsem ještě zbytek věcí do batohu, ruce plné, šla jsem už pomalu z dalšího schodiště dolů, abych dceru popohnala. Za námi se otevřely dveře a vyšel soused. Zrovna s někým telefonoval a byl pěkně naštvanej (padaly sprostá slova). Na vodítku měl psa. Bojové plemeno, výškou tak dceři po prsa.
Pes, jak malou uviděl, po ní okamžitě vyjel. Dcera se lekla, uskočila, ale protože stála na kraji schodiště, neměla už kam jít. Podjely jí nožičky, spadla o dva schody níž a lehce se bouchla do hlavy. Naštěstí vodítko bylo krátké a pes už k ní nemohl.
Malá se okamžitě rozbrečela, naprostá panika, šílený strach. Nic jsem neřešila, batoh (napůl otevřený) hodila na záda, malou vzala do náruče a utíkala pryč. Cestou jsem ji uklidňovala, že už běžíme pryč, že nikdy nedovolím, aby jí pes ublížil, že ji vždycky ochráním, že už je v bezpečí, ...
Ještě dvacet minut byla ukňouraná a zamlklá. Bylo mi jí tak líto. A vůbec se nedivím, já se taky k smrti vyděsila. Být tak malá a proti mně vyjet takový obr pes...
Nevím, zda jí pes chtěl kousnout. Neviděla jsem to. Jen jsem koutkem oka zahlédla pohyb a veškerá má pozornost se soustředila na uklidnění a "záchranu" malé. Navíc řešit se sousedem, který je v ráži, a s hysterickým dítětem v náručí, ať si psa hlídá, to mě opravdu nenapadlo.
Ještě, že se nic víc než šok nestalo. Nesnáším psy!
(P.S.: Autobus jsme stihly.
)
já a psi taky nejsme (jemně řečeno) jedna ruka a nevychovaný psy také nemám ráda. Po podobném zážitku bych se asi jen v názoru utvrdila.
Přeji všem vychované pejsky v okolí a páníčky, kteří je budou umět vycvičit.
Díky za reakci. 
Ten pes byl sice na vodítku, ale soused si ho vůbec nevšímal. Zamykal dveře od bytu, kdovíjak přidržoval mobil a soustředil se jen na to, co vyřizoval. Vůbec se nedíval, co dělá pes, byl k psovi zády. Kdyby pes kousl, pochybuji, že by si toho všiml. 
Jinak abych byla přesná - nemám ráda nevychované psy a nevychované páníčky. Nesnáším psy, kteří štěkají a ruší v domě klid. Nesnáším psy, kteří po kdekom vystartují. A nesnáším lidi, kteří si psy neumí ohlídat, kteří po nich neuklízí, kteří je nevychovávají, kteří je mají jen jako ozdobu, ...
Mít pejska je fajn, ale musí být vychovaný, musí se po něm uklízet, ... Asi jako s dětmi. 
to je nepříjemný zážitek, špatné je, když pes ublíží dítěti...já psy miluji, jsou to zrovna jako papoušci inteligentní tvorové...a mají své povahy podobně jako lidé...nezáleží na velikosti rasy...ale taky na výchově a na temperamentu pejska...v každém případě by si majitel psa měl zajistit svého miláčka, aby nikomu neublížil...
nepříjemný zážitek, ale zase pokud byl na vodítku, měl pána a ten by jej nenechal "ublížit".( si myslím
).
Naši prťolata mají psy rádi. Dědeček ma německého ovčáka fenku ( moc hodnou, ale je fakt, že za psa nikdy nedá ruku do ohně - ale chodí pravidelně na cvičák a opravdu poslouchá)
osobně nemám moc v lásce malé psy ( majitelé proninou), ale ....
v našem okolí jeden takový knírač či co to je, je. Vzteklý, zlý - v přeneseném slova smyslu. Štěká ( brání se před většími) a bývá agresivní. Utíká majitelům přes plot a pak na kolemjdouci vybafne a "ohrožuje". Když se hárá sousedovic fenka též něm. ovčáka, je jak smyslů zbavený a to ho obcházím velkým obloukem. Prostě se mi nelíbí .
Asi je to nejen o výchově,cvičení, a tomu, co ten majitel psovi dává a chce dát.
danko - pes
Taky souhlas. Kdyby byli psi vychovaní, bylo by vše ok. Jenže není. Myslím, že snad každý se během života potká s agresivním psem. I já už byla párkrát (nezaviněně!) pokousáná psem.
Už odmala dceru učím, že psy má obcházet obloukem, pro jistotu ji, jak zahlídnu psa, beru do náruče, co kdyby. Snad se jí nic nestane. Děti znetvořené po útoku psa jsou mou noční můrou...
Děti jsou zrcadla. Jsou-li obklopovány láskou, pak ji také odrážejí. Když kolem nich láska chybí, nemají co odrážet. Anthony de Mello