šestinedělí za námi

Šestinedělí už máme "dávno" za sebou. Uteklo to. A tentokrát jsem nezažila žádný zlom jako u Světlušky, prostě to všechno tak nějak pěkně plyne a je nám fajn.

Jen Brouček chytil v cca dvou týdnech nějakou střevní virózu, po každém kojení zvracel, takže měl brzo hlad, a chtěl tudíž papat co dvě hodiny, ve dne v noci. Byly to šílené dva dny. O pár dní později zvracela i Světluška, ale naštěstí jen jeden večer. No a po pár dnech jsem na 3 dny zůstala na děti sama. Já jediná to naštěstí nechytila. Jen Brouček měl od té doby problémy s bříškem, a jak byl jinak vzorné miminko, tak než se mu trávení (i přes laktobacily) konečně srovnalo, ještě jsem si "užila". A on samozřejmě taky.

Bohužel ho stále (od dvou týdnů) trápí rýma a ne a ne se jí zbavit. Nevím, jak to bude s očkováním...

Brouček je stále naše zlatíčko. Už od tří týdnů se nádherně směje. Ze začátku mu to chvilku trvalo, smál se jen po nakojení, vykakání a přebalení (muselo být splněno vše, v tomto pořadí), když jsem ho v náručí hladila po tvářičce. Teď už stačí jen se nad něj sklonit a kření se od ucha k uchu. Takový smíšek Světluška nebyla. A navíc se začala smát až opravdu s koncem šestinedělí.

Brouček už také pozoruje okolí. Když nad něj dám hrazdičku, snaží se trefit rukama do hraček. Když mu tatínek ukazuje obrázky, dlouho se na každý dívá a tváří se u toho neskutečně soustředěně a moc roztomile.

Světluška si brášky pořád užívá, zbožňuje ho, chce se vším pomáhat, do všeho se zapojit. Má k němu krásný vztah a já jen doufám, že jí to vydrží. I když už teď jsou náznaky budoucích problémů ("To je moje chrastítko!" - "Ale vždyť jsi ho sama Broučkovi dala." - "Moje!")

Bohužel ji k bráškovi moc nemůžeme pouštět, je pořád "nemocná". Na poslední kontrole na ORL byl nález zase špatný, výrazně zhoršený. Dr. se krapet vyděsila, jak špatně Světluška slyší, a dokonce mluvila i o operaci, které se děsím. Snad nové léky zaberou. Už nevím, jaké to je mít děti bez rýmy...

Ale abych nekončila smutně. Když jsem s Broučkem byla na kontrole po šestinedělí, čekalo mě milé překvapení. Náš chlapeček stihl za šest týdnů od narození přibrat 1,5kg! (Z 3600g na 5100g.) Přijde mi to strašně moc. A dle toho, jak se pronese, bych hádala, že se pomalu blížíme k šesti kilům. Je to pořádný pucek, faldíky všude, žgráně jak křeček.

A neustále mě fascinují jeho vlásky. Pořád je má u hlavičky zlaté a na koncích tmavé. Dvoubarevné vlásky! :) Původně měl konce vlásků úplně černé, teď mu to pomalounku světlá, tak uvidíme, zda budeme mít nakonec blonďáčka.

Strašně moc ho miluju a vůbec jsem nečekala, že to bude tak krásné. Každý den Bohu děkuji za mou rodinu, je to to nejkrásnější, co jsem od něj mohla dostat.