objevila jsem kouzlo blogu :)

Mařinka (zatím, naštěstí) není takový fenomén jako Facebook, blogy na idnes, mimibazar a podobně. Takže je to tu takové víc soukromější, víc "bezpečnější". Ale i to neznamená, že bych si sem dávala soukromé věci, protože člověk nikdy neví, kdo je na druhé straně, kdo si mé zápisy čte.

Facebook - ani mi nemluv! Zrůdnost odporná!!! Už tolikrát jsem četla zprávy, že vrah si svou oběť vybral na Facebooku. Viz např. nedávný případ, který jsem tu už zmiňovala - http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/194196-sedmnactiletou-obet-si-na... . Je mi z toho do breku. Taky si hodně dávám pozor na to, co o sobě na internetu napíšu. Mám své zásady - žádná jména, žádné fotky, žádná data. A držím se toho jako klíště. Odtajnit to v mailu, to jo, pokud je to mail kamarádce. Ale jinak si dávám obrovský pozor. Stejně jako manžel. Až naše dcera povyroste, chceme jí být příkladem. Bude těžké udržet ji od velemánií typu Facebook ("Mají to všichni ve třídě! Musím to mít taky, jinak nebudu in!" ... ).

Moc Ti fandím! Jen ať se vám i nadále daří a Tvoje holky s Facebookem ani ničím podobným neblbnou. (Kdyžtak jim ukaž ten odkaz nebo jim pusť video na www.seznamsebezpecne.cz - ale je to docela síla, raději se na to nejprv podívej sama.)

Tak to jsem vůbec nevěděla, že to tady jde. Jinak s FACEBOKEM  jsem měla teď střet. Spíš s  holkama, když mi ukazovaly jejich fotky na Fa.... . Probrala jsem se starší Aničkou, že je to na hraně a že s tím nesouhlasím, a že spíš lákají na sebe nějaké uchyláky. Ať se vžije do mé situace .A co  mladší ségra , ta to po ní opakuje. Probíraly jsme to cestou na náš dámský výlet a další den to přineslo ovoce. Holky ,,OBĚ"" daly pryč fotky, ale hlavně začaly o tom přemýšlet. Takže doporučuji MAŘINKU.

I vám díky za milé komentáře.

Efko, přiznám se, že když chci napsat nějaký vtipný článek, mořím se s tím snad věčnost. Zato napsat, co vyvedla naše holčička, to jde úplně samo.

Jen piš piš, moc ráda si v tvém blogu čtu, příhody jsou milé a vtipně napsané, umíš to dobře napsat.

Taky si ráda počtu.

Já u dcery ještě celkem psala co kdy dělala a ty její občasné hlášky. Ale u malého už je to jen sem, tam. Ani nevím, jestli mám napsáno, kdy začal chodit. Jak ty děti pořád něco chtějí, tak než se k tomu dostanu něco zapsat, už přemýšlím jestli to bylo předevčírem nebo kdy...

Už se těším, až přispěješ svou troškou do mlýna.

Moc děkuji za milé komentáře. Vždy mě potěší, když se můžu podělit např. o radost či vtipnou historku ze svého, z našeho života. A ještě víc, že si to přečtete a něco k tomu napíšete.

jani, taky si tu moc ráda čtu články. A chystám se, že bych i já přispěla svou troškou do mlýna...

Jsem na tom podobně, jak ty - taky jsem byla odhodlaná vést dcerušce deníček ve stylu "první slovo, první zub...", ale jak píšeš, jsem lajdák a nic z toho nebylo. V tuto chvíli vlastně ani nemůžu říct, že mě to mrzí, ale myslím, že to časem přijde a bude mi to líto.

Budu se těšit na tvé další povídání ze života!

jsme na tom stejně. Já jsm si kdysi dávno intern. deníček ale vedla. Na jakýchsi stránkách. deníček tam už dávno nevedu, mám ho vytištěný a vylepený v knížkách pro děti, ale je krásné se k tomu vracet. :-)Jinak též moc času na blogování nemám a ani na to, psát deníček a dopisovat denní záznamy

Velice ráda si přečtu tvůj blogísek, takže piš piš piš , čtenáře máš

to je pěkné vyznání . Piš deníček , budu věrný čtenář  To se mě na Mařince nejvíc líbí články , povídky nebo cokoliv ze života