logika

K nedělním událostem (viz můj blog, zápis události konce minulého týdne) jsem zapomněla přidat ještě tuhle kouzelnou příhodu.

Vracely jsme se s dcerou z kostela. Malá si vzpomněla, že v divadle, na představení Zlatovláska, zpívali pěknou písničku. Skoro nic si z ní nepamatovala, a tak mě prosila, abych zpívala já. Taky jsem si ji nepamatovala, jakž takž jsem splichtila dohromady jeden rým:

"Uděláme šmiky šmiky,

zavoláme kadeřníky..."

(Mělo to být "Šmiky šmiky šmiky šmiky, zavoláme kadeřníky", jak mi pak prozradila babička.)

Malá chtěla, abych jí to zpívala pořád dokola. U cca patnáctého opakování jsem jí řekla, že to už stačí, že tohle bude naposled. Souhlasila, ale hned po dozpívání žadonila zase. Odmítla jsem. Malá na to, že to nevadí, že si to už pamatuje, že si to zazpívá sama. A spustila:

"Udeláme šmiky šmik,

zavoláme šmikačky." :D

Krásná logika, že? Vůbec jí nevadilo, že snad 15x slyšela "kadeřníky". Je přeci zcela logické, že ten, kdo dělá šmiky šmiky, je "šmikačka". Naše chytrá hlavička. (Teď už to zpívá správně.)