blog uživatele kekunka

sloužit s radostí

 Nedávno jsem četla pandin zápis v blogu Třicet let a krátce poté i jeden text, který mě hodně oslovil a s tím pandiným tak trošku souvisí. Myslím si, že určitě stojí za přečtení a za zamyšlení. Najdete ho zde.

Pěkné počtení!

ach ta fantazie

Jeden den v týdnu Světlušku ze školky vyzvedává babička (někdy i s dědečkem) a jdou si spolu pohrát na hřiště. Pak mi ji přivedou domů, pokochají se Broučkem a za týden zase ahoj.

veskrze ženská odpověď

Světluška (něco přes 4 roky) je neskutečně upovídané děvčátko. Manžel tuhle říkal, že se přistihl, jak ji už ani neposlouchá a asi hodinu jí jen bezmyšlenkovitě přikyvuje, vypouštějíc z úst klasické "Hm, jo, ano, mmm, ...". Zasmála jsem se, netušíc, co přijde o pár dní později (tedy dnes).

Den krapet pokročil a Světluška od svého procitnutí pusu téměř nezavřela. Mlčela jen ve chvíli, kdy pila. U jídla zvládá mluvit s přehledem, ač jí neustále opakujeme, že s plnou pusou se nemluví. Během pití mluvit nedokáže, to se ještě nenaučila. Naštěstí!

3 pokroky

Jsem tu jen na skok, nějak se nedostává času. Jen abych si zapsala 3 pokroky našich dětí.

První pokrok se týká Broučka. Ve čtvrtek (16.6) mi manžel hrdě oznámil, že se Brouček poprvé zasmál! Ne usmál, ne zakřenil s brouknutím, ale opravdu zasmál. Vůbec si to nedokážu představit, já Broučka ještě neslyšela. Ale mám radost. Hlavně proto, že u tohoto poprvé byl manžel. Já jako máma těch poprvé jistě zažiju víc než on.

první sirup

Musím se pochlubit. Doma totiž mé nadšení nikdo nesdílí.

V neděli jsme byli na procházce a míjela nás paní s bezovými květy v sáčku. Hned jsem zaslintala nad představou bezového sirupu. Došli jsme až ke koníčkům a já se zářícíma očima koukala na tu záplavu bezů všude kolem. Manžel objevil v batohu tašku a já se nemilosrdně vrhla na keře. Světluška pomáhala.

šestinedělí za námi

Šestinedělí už máme "dávno" za sebou. Uteklo to. A tentokrát jsem nezažila žádný zlom jako u Světlušky, prostě to všechno tak nějak pěkně plyne a je nám fajn.

4

 Tak si říkám, že vám asi "dlužím" jednu informaci, kterou už ale stejně tušíte. Už jsme čtyři.

Ano, ano, naše rodinka se rozrostla o jedno úžasné miminečko, chlapečka krásného a hodného, že se tomu ani nechce věřit.

injekční jehla v písku

Dnešní nádherný den nás vylákal na procházku. Šla jsem s malou na pískoviště a užívala si krásného jarního dne. Byla tam ještě jedna maminka s mladší holčičkou.

Ta maminka na mě najednou zavolala, jestli to prý není jehla. Já vyděšeně vytřeštila oči - vždyť stála s holkama uprostřed pískoviště, uprostřed báboviček, kyblíčků, ...!!! Hned jsem se šla podívat a zděšeně jí musela dát za pravdu.

Našly jsme v pískovišti injekční jehlu!!!

letadýlka

Dnes mě Světluška neskutečně překvapila, a to hned na 2x. Nevím, čím to, ale má čím dál víc klučičí zájmy. Poznávání značek aut na procházkách už beru jako samozřejmost. Dnes k těm klučičích zájmům přidala i letadla. Rozhodla se, že budeme skládat letadýlka podle návodů ve stylu origami. Myslela jsem si, že je na to ještě moc malá, přeci jen origami není nejjednodušší a ona má sotva 4 roky. Je to ale tvrdohlaveček, takže jsme si vzaly návody a šly na to. Skládání prvního letadýlka bylo takové nejisté. Ale už u druhého bylo vidět, že dcera kreslený návod chápe a orientuje se.

dnešní krásný zážitek - lekce od života?

Většina krásných zážitků, které si zapisuji do blogu, se týká mojí rodinky, hlavně Světlušky, případně miminka. Dnes to ale bude jiné.

Dnes se mi totiž stalo něco, co by se dalo brát i jako silná životní lekce. Ať už to má či nemá být lekcí, já jsem se rozhodla, že to tak brát budu.