Procházka ke sv. Jiří

Od jara do podzimu chodíme rádi do přírody na výlety. Ale ani v zimě nemusíme zůstat sedět doma. Zveme vás na procházku přímo ve městě Plzeň, části Doubravka; na místo, které je snadno dostupné pěšky i dopravou. Na své si tu přijdou milovníci přírody – zejména ptáčků, historie i zimních sportů.

Kostel sv. Jiří
Na první pohled se jedná o malý románský kostelík s okolním hřbitovem uprostřed polí. Jeho zdivo ovšem pamatuje doby dávno zašlé, dokonce se jedná o jednu z nejstarších budov v Čechách vůbec. Pochází již z 10. století a podle všeho byl postaven na místě prvního původního osídlení na Plzeňsku. A není divu – těsná blízkost vodního toku skýtalo v té době nejlepší předpoklady pro založení středověké osady. Původně Kostelec Panny Marie, ležící při soutoku řek Berounky a Úslavy, sloužil jako útočiště pro mnichy, kteří sem přišli z Říma spolu s pražským biskupem sv. Vojtěchem. Později prošel barokní přestavbou, změnil název na kostel sv. Jiří, a na začátku 20. století ještě kompletní úpravou.
Kromě bohoslužeb se v kostele konají různé koncerty, v okolí pak různé poutě, koncerty pod širým nebem, rytířská klání, ohňové show, sportovní akce apod. V těsné blízkosti vedou i polní cestičky a cyklistické trasy, a tak je toto kouzelné místo hojně navštěvované a velmi oblíbené.
My jsme se kolem kostela prošli ze všech stran, působil opravdu malebně. I hřbitov je místem důstojným, udržovaným, pro mě jako křesťanku i tichým a nadějným.

Ptačí zimoviště
Vydáte-li se za kostel pár metrů proti proudu, dojdete přímo k soutoku řek. Zde důstojně postávají nebo se choulí do sněhové peřiny kormoráni, kolem nichž plavou rozverné kačenky – a nejen ony. My jsme měli to štěstí, že jsme tu zahlédli i volavku popelavou.
Obejdete-li kostel z druhé strany, potkáte u přítoku s kanálem desítky kachen a lysek. Je jich tu všude neuvěřitelné množství – což ostatně uslyšíte mnohem dřív, než je spatříte.

A kdo se projde ještě dál po proudu, dojde až k pěší a cyklistické lávce. Zde se nachází asi dvacet informačních tabulí s obrázky i texty, na kterých se můžete ledacos dočíst o ptáčcích i zdejší krajině. A tak se dozvíte, že je díky stálému toku zdejší místo řeky jedním z mála, které nezamrzá ani v třeskutých mrazech.  To je důvodem, proč se sem na zimu slétají ptáci často nejen z celé naší země, ale i z celého kontinentu. Dohromady se tu některé zimy sejde i tisíc ptáků, ornitologové mezi nimi evidují šestnáct druhů. Kromě již zmíněných jmenujme ještě např. morčáka velkého, který k nám obvykle přilétá jen na zimu jako „do teplých krajin“, orla mořského nebo krásně zbarveného ledňáčka (na ně jsme, žel, neměli štěstí). Odborníci spolu s dobrovolníky zde před několika lety vybudovali obří krmítko, kam každý týden přisypávají zrní. Během celé zimy zdejší opeřenci spotřebují kolem dvou metráků obilí. Krom toho projeví ptáci vděčnost každému, kdo jim něco dobrého nasype z mostu nebo ze břehu.
Toto prostředí je natolik zajímavé, že se objevilo i v toulavé kameře, k jejímuž shlédnutí jste také zváni v tomto odkazu.

Okolí
Zdejší oáza uprostřed města je podkreslená spoustou kopečků a svahů, které v zimě dostávají jinovatkou či sněhem ještě kouzelnější ráz, než v jiných obdobích. Kromě toho svádí i ke koulování, bobování, sáňkování, při větší sněhové nadílce i na běžky.
Zkrátka, kdo se vydá na Doubravku ke sv. Jiří, ten nebude mít o zážitky nouze.

Poslední informace pro zájemce o dopravu: kromě vlastních

zdrojů sil je možné použít automobil (široký prostor k parkování je pár metrů pod kostelem s hřbitovem) nebo trolejbus č. 16 (nejlépe dojeďte až na konečnou: Doubravka – Zábělská).

Přeji příjemnou zimní procházku, a nezapomeňte si doma staré pečivo!