Do Přeštic za skrytými poklady

Pár kilometrů na jih od Plzeňské metropole se nachází nevelké městečko Přeštice. Málokdo ovšem ví, jaké historické skvosty v sobě skrývá. My jsme se tam s holkama letos v létě vydaly a navštívily zdejší kostel Nanebevzetí Panny Marie i Dům historie Přešticka, a tak se v tomto článku můžete vydat spolu s námi na krátkou exkurzi.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Na vršku Přeštic se tyčí zdejší nádherná barokní dominanta – kostel Nanebevzetí Panny Marie. Stavba je opravdu úžasná a monumentální, výzdoba uvnitř honosná, a přece vzdušná, mohutná a přitom útulná, navíc krásně barevně prosvětlená. Kromě samotné prohlídky mě zaujal velmi zajímavý osud Chrámu. Poslechněte si napínavý příběh tohoto bývalého poutního místa, od jeho prvopočátku až do dneška, přes všechny protivenství, a přece se šťastným koncem:

Bylo nebylo, v malé obci s obyčejným kostelem žila v 18. století jedna zbožná žena. Ta vlastnila obraz Bolestné Panny Marie, ke kterému se často modlila. Jednoho dne si všimla, že Marii tečou na plátně slzy. A skutečně, jak se roztékal olej zrovna v místech madoniny obličeje, vypadalo to, jako by opravdu plakala. Své tajemství se snažila střežit, ale takový zázrak se utajit nedá. A tak brzy začaly do Přeštic proudit davy lidí jako do místa, které zvláštním způsobem navštívil Bůh.

Malý kostelík nemohl zvládat nápor poutníků, a tak se začalo všechno chystat k výstavbě nového chrámu. Měl být krásný a velkolepý, vyzařující teplo Boží blízkosti – proto také oslovili ke zhotovení plánů proslulého stavitele K.I.Dientzenhofera. Ten se úkolu zhostil se zápalem sobě vlastním, jenže svou práci už nedokončil. Štafetu po něm převzal F.I.Prée, A. Luragho a později A. Haffencker. Pod rukama umělců pomalu vyrůstal chrám s nádhernou výzdobou a čtyřmi vchody poskytujícími dost prostoru pro velké davy věřících.

Pak ale nastalo několik nepředvídatelných událostí, které zabránily klášterní stavbě rozkvést do plné krásy.

Ještě v době výstavby kostela přišel Císař Josef II. se svými reformami – některé z nich byly moudré, jiné diskutabilní, další se neosvědčily vůbec. V případě chrámu v Přešticích to byla jen škoda; nejen že tím skončilo období rozvinu kláštera a přítomnosti mnichů, ale ani stavební dílo se nedalo dokončit v plné kráse. A tak, zatímco se nad oltářem skvěla krásná tvarovaná věžička, věže nad vchodem se musely dokončit jen provizorně.

Tím ale zdaleka trable neskončily. Když bylo kostelu něco přes sto let, udeřil do něj blesk a spálil střechu. Jenže všechno zlé je naštěstí k něčemu dobré. Tehdy se na rekonstrukci střechy podílel přeštický rodák J. Hlávka, který se krom samotné opravy postaral i o bohatší výzdobu interiéru, k čemuž povolal několik významných umělců té doby. Kdo ví, jestli by ho něco takového napadlo, nebýt požáru od blesku...

Na začátku 20. století vznikl Spolek pro dostavbu a opravu chrámu. Že by se krom potřebné rekonstrukce konečně dostavěly původně plánované věžičky? Penízky se šetřily, už jich byla nějaká ta hromádka, když v tom – BUM! Finance pohltila první světová válka. V době bojů se priority mění rychlostí větru, v porovnání s ostatními potřebami šel kostel stranou. Inu, válka skončila, a tak se občané Přešticka opět začali skládat na obnovu jejich chrámu. Z jejích zdrojů dali občané Přeštic zrekonstruovat exteriér chrámu a postavit schody k bočnímu vchodu. Několik zdejších rodin také nechalo na vlastní náklady osadit chrám vitrážovými okny - dodnes jsou na nich kromě křesťanských výjevů poznačená jména těch, kteří to které okno finančně zaštítili.

Jenže BUM! a byla tu druhá světová válka. Peníze opět zmizely v nenávratnu.

A další rána. Jestliže chrám někdy předtím chátral, za dob totality to platilo dvojnásob. Dům Boží si ještě dlouho musel počkat na nový slušivý oblek...

Sice to trvalo dlouho, ale železná opona přece padla, a tak se lidé znovu pustili do celkové rekonstrukce, a to pěkně z gruntu. Církev, stát a město Přeštice upustilo nějaký ten peníz, ze kterých se odvodnily základy, kostel se nasvítil, vymaloval, zrekonstruovala se dlažba i varhany a zavěsily se zvony. Bezprostřední okolí kostela je dnes také krásně zelené, cestičky upravené a osázené lavičkami.

Nakonec se také znovu dostaly na přetřes věžičky – už 250 let sloužilo „provizorní“ zastřešení, nebyl by tedy čas konečně dát kostelu původně plánované stylové barokní báně? A tak se obyvatelé Přeštic znovu velkoryse složili a společným úsilím se staviteli dokončili to, co kdysi dávno jejich předchůdci začali. Stavba se tím navýšila o 18 metrů, ale hlavně je její design dokonale sladěný – teď konečně vypadá tak, jak by vypadat měla!

To je tedy příběh bývalého poutního místa, příběh kostela zašlé slávy. Máte-li Přeštice v dosahu, neváhejte, a určitě se jeďte na něj podívat.

V interiéru kostela je zakázáno fotit, proto nemohu připojit žádnou vlastní fotografii. Zájemci se alespoň mohou podívat na virtuální prohlídku (mezi adresami na konci článku najdete odkaz).

Zbývá dodat, že kostel není běžně zpřístupněn veřejnosti. Pokud tedy chcete navštívit tento skvost, buď si můžete objednat v muzeu skupinovou prohlídku, nebo využít nějaké příležitosti, kdy je kostel otevřen. V nejbližší době bude zpřístupněn ve Dnech evropského dědictví, a to v sobotu 12. a v neděli 13. září od 14:00 do 17:00 hod. Kromě toho bývá kostel otevřený v době bohoslužeb.

Dům historie

Dalším velmi zajímavým, i když naprosto odlišným objektem, který vám doporučím k návštěvě, je Přeštické muzeum, zvané Dům historie. Ten oceníte zejména s malými dětmi, kteří se s památkami teprve seznamují. Mnoho exponátů je totiž možné si osahat či vyzkoušet, což potěší nejednoho zvědavce. Ale hezky popořádku:

V přízemí muzea se nachází kupecký krám, složený z nábytku i vybavení bývalého měšťana Karla Fodermajera z Přeštic. A tak si po levé straně můžete prohlédnout, jak dřív vypadaly bandasky na mléko, termosky na čaj, nádobí i příbory, mýdlo či zubní pasta nebo třeba obal od čokolády. V čele krámu vám průvodce na místě předvede, jak fungovala kasa, a nechá vás zazvonit na zvonek, kdyby snad dlouho nikdo nepřicházel. Nebo porovnat možnosti dnešních nákupů v supermarketech s tehdejším prodejem čajů, alkoholu, kávy či cikorky. Reklamní agenti se mohou inspirovat texty a obrázky reklam před sto lety.

A otočíme se ještě na expozici vpravo. Chcete si zahrát kuličkovou hru o písničku? Jste-li obdařeni špetkou zručnosti a trochou štěstí, třeba se vám podaří nasměrovat jí na políčko se správnou barvou. Zajímalo by vás, v jakých lahvičkách a krabičkách se prodávaly léky? Nebo byste si raději sami převážili lékárenské zboží na tehdejších váhách? To vše je k dispozici a zaujme nejen děti, ale i dospělé. Tak nějak totiž žili a nakupovali naši prarodiče.

Ani o patro výš není o zajímavosti nouze. Každý kout je zaměřen na konkrétní živnost či řemeslo, z nichž většina je už dnes, v době rozvinuté vědy a techniky, pouhou historií. Nadto se uprostřed místnosti skvějí dva zvonové mechanismy věžních hodin, které si s malou nápovědou průvodce můžete sami natáhnout a spustit. Ovšem počítejte, že stát hned vedle bijícího zvonu věžních hodin je pořádný hukot! Naše Bekynka si zacpávala uši a jedno miminko se rozplakalo – na druhou stranu atrakce je to opravdu netradiční!

Průvodkyně nám také ukázala, jak se mlela mouka na modelu mlýna, v ševcovském koutě dala zkusit holkám sedmimílové boty (k čemu ale opravdu sloužily, to neprozradím) a v kovářské dílně nás nechala foukat měchy. A mimochodem, pamatujete si z krtečka, jak se ze lnu vyrobí nit, z nití látka a z látky kalhotky? Že ne? Pak tedy malá nápověda:

"Na louce vyrostl len.

S žábou jsme jej namočili, na sluníčku usušili,

čáp jej lámal, ježek pročesával,

pavoučkové usoukali, borůvky mu barvu daly,

mravenci tkali a rak nastříhal.

A tobě rákosníčku za ušití dík!“

V duchu této básničky stojí v muzeu vedle sebe nasušený len, lamačka, železný kartáč, kolovrátek, vřeteno, tkalcovský stav a opodál nůžky i šicí stroj.

Kromě toho všeho jsme si prohlédli i masný krám, kartáčníkovy pomůcky a spoustu dalšího, ani už si všechno nepamatuji.
 

V podkroví jsem si spíš já sama obdivovala Fotoobrázky od Evy Pilarové, na nichž byly ztvárněna a zajímavě graficky upravena různá místa naší země. Společně jsme ještě vyběhly na terasu, odkud se nám naskytl bezvadný výhled na protější kostel.

Cestou dolů jsme se ještě zastavili ve druhé polovině přízemních prostor, s výstavou historických fotografií hradů a zámků naší země. Naše holky zaujaly pouze exponáty starých fotoaparátů a dalekohledů. Obě výstavy byly dočasné, dnes už nejspíš v muzeu mají jinou expozici.

Stejně jako v případě kostela, i při zařizování muzea se projevila ochota, vstřícnost a iniciativní aktivita obyvatel města Přeštice. Naprostá většina stálých exponátů totiž pochází z darů místních občanů.

Závěrem
Původně jsme měly v plánu ještě zaběhnout na kopeček, abychom shlédly zdejší raritu – sousoší strakatých prasat, na počest zde vyšlechtěné nové rasy. Jenže holky už byly unavené, tak jsme se odebraly zpátky na vlak a hurá domů. Však tu nejsme naposledy, jednou se na čuníky podíváme a určitě je i vyfotíme.

Na našem zdařilém výletu se významně podíleli všichni pracovníci muzea svým vstřícným a milým přístupem, a tak bych jim ráda touto cestou poděkovala. Zejména mě potěšilo, že byli ochotní jít s námi na objednanou prohlídku kostela, ačkoliv v podmínkách mají stanoveno až od 10 lidí (původně nás mělo jet víc, ale nevyšlo to). I když, vzhledem k historii chrámu i muzea by mě nejspíš podobné laskavosti u Přeštických obyvatel neměly překvapovat.

Tak co, navnadila jsem Vás na zajímavý výlet? Pokud ještě váháte, možná vás přesvědčí přímá doprava, ať autem či hromadnou dopravou. Po silnici se do Přeštic z centra Plzně dostanete za 20 minut, a to stále po silnici I. třídy č. 27, resp. E53. Po kolejích trvá cesta slabou půlhodinku, a to bez přestupů (staví tu i rychlíky). Dá se tak zvládnout i krátký půldenní výlet, ale kdo by chtěl vyrazit na celý den, turistických cílů nabízí zdejší okolí ještě spoustu. Jenom namátkou vybírám třeba památník zdejšího rodáka skladatele Jana Jakuba Ryby nebo jeden z nejstarších kostelů v Čechách – kostel sv. Ambrože ve Vícově. Slibuji vám, že pokud navštívíte Přeštice, budete valit oči stejně, jako panenky v lidové písničce!

Kdo by se chtěl dozvědět více, může se podívat na další internetové stránky:

Kostel Nanebevzetí Panny Marie na Wikipedii

Virtuální prohlídka kostela v Přešticích (3 pohledy)

Oficiální stránky Domu historie

Virtuální prohlídka Domu historie (4 pohledy)

Stránky o historii Přeštic