To nevadí

Děkuji, tak jsem si říkala, že v tom všem nejsem sama, že spoustu věcí prožíváme stejně. A ano, musím tu tíhu "odevzdávat" na vyšší místa... a nebrat si toho víc, než po mně Bůh chce...

Děkuju moc za povzbuzení.

Jasně, vím, co myslíš, někdy je z toho člověk hodně na dně, když se dílo nedaří, jak by si představoval.

Já mám někdy sklony moc se spoléhat na sebe. Jak to zvládnu a musím se stále učit nechat to Pánu. A opravdu u mě funguje: "Právě když jsme slabý, jsem silný" a to je úžasné. Vždycky, když si už myslím, že to nepůjde, Pán mi dá zase sílu, ale musím to nechat na něm. Nějak si obrátit myšlení

I nabrání sil, jak píšeš, je důležité. Prostě si dát pauzu a nechat se občerstvit Pánem. A pak moudrost - vědět, kde je třeba něco dělat a kde už jde jen o nějakou lidskou snahu "tvrdohlavě" pokračovat bez lásky. Zastavit se zamyslet se, prosit. Jde o pokoru, odhodlání milovat ...

Ale je to těžké ....

Chápu to jako výzvu k odprostění se ode všeho lidského, protože to nás brzdí na cestě konání dobra a ubírá nám to energii. Máme koukat přímým směrem na Ježíše a na světlo, ke kterému máme dojít.

Máme se tak předem a vědomě vzdát jakékoliv pochvaly,přijmutí poděkování, toho, aby si lidé o nás mysleli jen samé kladné věci. Vědomě říct Ježíši třeba toto : "Ježíši, chci jít za tebou ať se děje co se děje. Odevzdávám ti předem všechny výsledky mé práce, všechno smýšlení druhých o mně. Pane, dávám Ti to, je to Tvé a použij si to jak Ty chceš. Já chci jen jedno : být navždy Tvá (Tvůj) " .  Pokud to řekneme upřímně a budeme i podle toho žít, už nás nic nemůže překvapit, víme, že ať se děje co se děje, Pán to má pod kontrolou. Nemusíme se trápit tím, co si druzí o nás myslí, jak nás posuzují. A tím nám to nebude odebírat energii.

Taky nevím Korálko, ale mně přijde že ,,to nevadí,, má být jako povzbuzení.

Pokud bych to měla vzít jako návod, radu, nebo dokonce příkaz tedy jakousi nutnost, že mně to nemá vadit, tak musím upřimně vyznat, že mi to vadí. A někdy dráždí a zlobí a ,,už mi to leze...atd,,

Takže na tvou otázku co s tím vyčerpáním návod sice nemám, ale Bohu vyznat, že už mě to přesahuje a že se mi to nelíbí, - se prostě nestydím.

To nevadí, - čekám že mi zprostředkuje On sám. Neumím to nevadí žít ani ve své síle, ani upřimně.

když se člověk opravdu snaží, ale nějak se emotivně i organizačně vyčerpá. Třeba může pak mít sice postoj "to nevadí", ale na další dobré skutky jednoduše nemusí mít už sílu.

Možná si říkám, nechat to u ledu, trochu odpočívat, a počkat, až Bůh znovu síly obnoví. Ale možná je v tom i jiné kouzlo, o kterém nevím...

Co myslíte vy ostatní?

Ano, sálá z toho velký optimismus a naděje - že i když se nám zdá, že to, co děláme, je marné, není tomu tak. Je důležité nepřestat v díle

je jistě krásné a pro mne i povzbuzující k tomu, abych své smutky či obavy nebrala až tak vážně. On z toho slova vyznívá i optimismus, na který tak často zapomínáme. To nevadí, nechme to zhodnotit času Pána.

Také jsem to četla v trošku jiné podobě, ale velmi mě to zaujalo.

Jojo, kéž bychom uměli vždycky takhle naslouchat ...

Jojo, našla jsem pak na netu více různých překladů s různými názvy, ale ten to semi  líbil nejvíc. Asi proto, že jsem ho teď četla v této podobě

Jojo, je to úžasně umět naslouchat Bohu a umět to i takto podat ...

Tuto báseň jsem už četla, ale nesla název "přesto", byla jen jinak přeložená.

Každopádně už tehdy mě také moc zaujala, jsou tam velice silná slova. Patří mezi perly v mém srdci...

Kdybych to také tak vždycky dokázala ....