První láska I.

Každý potřebuje pohlazení. Vždy se mi líbí, když to děti napadne. Musím se podělit o jeden zážitek, který mám s Jolankou. Chodí nyní mezi děti do autistické třídy. Je jich tam málo, ale ona je jediná holka a je vidět, jak kluci "ožívají", když ona přijde. Je tam jen krátce a jen na hodinu a půl, ale už má nápadníka, který ji taky hladí a vyprovází občas do šatny. Autistické děti mají rády svůj prostor a většinou se nedotýkají navzájem, ale poslední dobou je Jolanka hodně mazlivá a navíc ještě tato zkušenost. Myslím, že city dovedou projevovat stejně jako ostatní, jen jim to třeba déle trvá.

Vnouček jde na to opravdu velmi dobře :) Zajímalo by mě, jestli se mu ten projev už povedl?

Jsem ostuda... No, připomnělo mi ho to. Ale nepřikládala jsem tomu žádnou důležitost - podobných dětí sobě navzájem je... Holt, Filípka nemám v tomto věku tak dobře okoukaného, tak jsem si zadělala na faux-pas

Je to tak, je to Filípek a chodil do centra už odmalička. S maminkou, s prarodiči z obou stran, s tetou... Ve stejné místnosti teď úspěšně Školičkuje

Je to Filípek???

Tys toho vňoučka nepoznala?

Lido, asi chodí vnouček někam do mateřského centra s maminkou, že? To je moc fajn, že jsou dneska takové akce. Prý to dřív nebylo - já si nedovedu představit, že bychom neměli kam jít (zvlášť v zimě), tedy krom návštěv (ty taky můžem). Takhle si maminky popovídají, děti vyřádí, poznávají se, jako váš vnuk pohladí, a všem je fajn