Miuška v autosedačce

Však Miuška požehnání neprospala - fotka pochází ze začátku shromáždění, hned po příjezdu (auto jí spolehlivě uspalo, jinak měla s usínáním trošku potíže). Chvály taky byly dobré ukolébavky (čím veselejší a hlasitější, tím lepší) Ale na požehnání už dobře koukala. Naštěstí v náručí pastora neřvala, ač jindy cizí lidi moc nemusela...

Já si pamatuju jedné kamarádky synka asi půročního, kterému se moc líbily pastorovy brýle a modrý obal mikrofonu

My jsme měli požehnání až ve 4 měsících a dítko nám to tedy vůbec neprospalo. Proč taky, když strejda kazatel měl tak úžasné fousy (mnohem hezčí než tatínek), za které se dalo krásně tahat a hrát si s nimi zatímco se za naší zvědulku modlil. Já měla co dělat, abych nevyprskla smíchy.

PS: Moc se mi u Miušky líbí ty pevně sevřené pěstičky, kterými by si jako kdyby hlídala svůj spánek.