Kým jste chtěli v dětství být?

jejej, já chtěla být veterinářkou...a v osmičce jsem se rozhodla pro farmaceutickou laborantku...bohužel jsem se nedostala z našeho okresu brali jen jednu a to ještě bez přijímaček, nakonec jsem ocitla na gymplu, tam jsem si vůbec nevěděla rady, kam jít...gympl mě totiž doslova otrávil a představa, že vysoká bude těžší...byli u nás takoví psychologové - poradci a ti mi doporučili ped. fakultu - 1. stupeň...no přijímačky jsem dělala mezi nočními směnami v pekárně a to jen na jedné fakultě...ještě jsem dělala přijímačky na sociálně - právní nástavbu - na oboje jsem se dostala- tak jsem se rozhodla pro VŠ - kupodivu VŠ byla lehčí než gympl a bavila mě a to moc...dostala jsem se na speciální výtvarku a to mě moc uspokojilo ...když jsem se setkala v praxi ještě na VŠ s problémovými ústeckými dětmi, tak jsem si nebyla jistá, zda jsem si vybrala dobrou práci...dělala jsem po VŠ přijímačky do Liberce na textilku - oděvní návrhářství - dostala jsem se celkem snadno do druhého kola přijímaček.. (ze 100 mezi 20)....bohužel přijímačky byly pro velký zájem ještě v dalších 4 dnech a tak se potom vybíralo 20 z dalšího 100...už jsem se nedostala (některé zaslouženě přijali - zkoušeli to třeba napočtvrté), když jsem poznala manžela - zůstala jsem u učení...a  to je někdy dost náročné na psychiku

Já jsem nechtěla, aby to vyznělo jako odrazování od té práce. Jen říkám, co vyprávěla Markéta. Ale bylo vidět, že svou práci má ráda a že jí dělá s potěšením (stejně jako Effi)

Já jsem žena "devatera řemesel" a pošťačkování patří mezi ně. A ačkoliv vším ne, tak pošťačkou jsem byla velmi ráda a moc mě mrzelo, když jsem s tím musela skončit. Opravdu báječná práce. Ačkoliv nejsem žádný sportovec a ani dlouhé pochoďáky nepatří mezi mé nejoblíbenější, tuhle práci jsem fakt milovala. Měla jsem tři vesnice, takže jsem se nachodila hodně, ale v tomto případě mi to vůbec nevadilo

To je jediná nevýhoda této práce. Člověk musí chodit za každého počasí. Ale jinak vidím samé pozitiva. Té práce už není tolik díky technickým vymoženostem (myslím mobily, internet), člověk je na čerstvém vzduchu, má dostatek pohybu a ještě se dozví nějaké nové drby

Kamarádka dělá pošťačku, a dělá jí ráda. Se všemi v okolí se zná, mile pozdraví, prohodí pár slov (taky máme takového milého pošťáka). Jen říkala, že nemoc nehrozí - není kdo by zastoupil (vyjma léta, kdy jsou brigádníci), a ostatní by pak měli dvou-směnu. Takže tichou dohodou mezi pošťáky je, že chodí za každého počasí a za každého zdravotního stavu. Tuhle prý měla horečku, tak s ní chodila maminka, aby na ní dohlédla...

já vždy chtěla být popelářkou, ale teď bych strašně moc chtěla být strojvedoucí a chtěla bych řídit EuroNight nebo Pendolino

Tak jako listonoška je velmi dobré povolání, akorát že je to lepší na jaře a na podzim, než v zimě a v létě

Já jsem chtěla být listonoškou. To mě drželo dost dlouho. Je to taková práce na pohodu, na čerstvém vzduchu..ale teď v těch mrazech to asi moc příjemné není.

Jani, a nechceš nějaké takové jídlo přihodit do receptů? Také nerada vystávám půl dne u plotny. Mám už pár rychlých receptů v zásobě, ale každé rozšíření sortimentu je vítáno

už ve školce jsem měla jasno :budu prodavačkou.Školková paní učitelka ,měla pro nás děti pultík a zboží. Já byla často kupující a mě to drželo až do osmé třídy ,že chci prodávat. Jenomže tatínek vyplnil přihlášku a já se vyučila dámskou krejčovou, švadlenou. I slzičky byly,nebyla jsem spokojená. Pak byla možnost udělat si půlroční kurz na kuchařku. Tak jsem poznala různé hospůdky,restaurace a hotely. Pěkné bylo na Šumavě v hotelu ,kam jezdily dětičky na školu v přírodě.

Teď v důchodu jsem zlenivěla a vařím jídla rychlá, říkám tomu šup do hrnce.

Nejstarší vzpomínka je, že jsem chtěla být maminkou. A taky jsem říkala svojí mamince, že "až já budu tvoje maminka, taky se o tebe budu starat" Potom nevím, ale asi tak od třetí třídy jsem toužila stát se vychovatelkou v dětském domově. Vydrželo mi to až do osmičky, ale zhatila to tehdejší dorostová lékařka, která mi nepodepsala přihlášku na pedagogickou školu (( Ale aspoň na chviličku se mi tento sen splnil, když jsem dělala tetu v SOS dětské vesničce, i když jenom pár měsíců, protože jsem pak otěhotněla a byla jsem na rizikovém. Taky jsem chtěla být spisovatelkou, což se mi vlastně plní tak trošku v redaktorské práci. Taky jsem, už jako větší, chtěla být herečkou, ale přihlášku na konzervatoř mi zase odmítla podepsat tehdy veledůležitá výchovná poradkyně na ZŠ. Co jsem nikdy neplánovala a neuměla si představit, je práce se seniory. Nakonec jsem ale přijala jako "výzvu" práci v domově seniorů a hned druhý den jsem se do této práce zamilovala... Holt, cesty Boží jsou nevyzpytatelné