pupečníková krev

moc vám všem děkuju za názory, sama jsem našla další  informace na www.cordbloodcenter.cz. Nejsem ještě rozhodnutá, připadá mi užitečné oboje- darování i uchování pro sebe. Kdyby přišla nějaká nemoc, byla by výhoda, že máme připravenou svoji vlastní krev, ale mohlo by se stát, že by se nehodila. Potom by se snad dala najít podobná v registru.

já jsem byla rozhodnutá krev darovat, ale bohužel v době kdy jsem rodila to v porodnici neprováděli:-( tak snad příště .-) co se týče uschování pro vlastní účely, tak to jsme z finančních důvodů nerealizovali, ale pokud by byly penízky, tak jsem určitě pro

To je skvělé!

 Taky bych to tak udělala, kdyby to šlo (třeba se muž jednou nechá umluvit na třetího sviště a situace se změní - i když teď se tedy neví, jestli vůbec bude mít kdo rodit, dalo tu na porodnici výpověď přes polovinu doktorů - zůstali jen ti před penzí a těhotné )

Pupečníkovou krev jsme si odebrat nechali. Ne však do banky pro eventuelní  vlastní potřebu, ale darovali jsme ji potřebným. O dárcovství této vzácné tekutiny jsem se rozhodla už někde na začátku těhotenství. Stačilo nechat si vyplnit formulář od gynekologa a část vyplnit doma a předat ho při příjezdu v porodnici. A pak už mě kromě krásného novorozence hřál na duši i fakt, že jsme někomu pomohli něčím, co by jinak skončilo jako odpad.

Já pro nás jsem o tom neuvažovala, souhlasím s Dankou. U druhého dítěte jsem po tom trochu i pátrala,  chtěla jsem ji také darovat, ale bohužel to tady nešlo. Přijde mi to obrovská škoda, vyhazuje se cenný materiál a přitom to není vůbec žádný zásah (na rozdíl od darování kostní dřeně, do toho bych šla asi opravdu jen v rodině nebo u někoho blízkého). Je to otázka byznysu, bohužel.

Takže jsem ráda, že už někde jde darovat a všem darujícím maminkám moc fandím !

Odpovím čistě za sebe: smyslupné to je, pokud máš dost peněz. Ono totiž jednak něco stojí odběr, ale hlavně se pak měsíčně platí za její uchování. Ty měsíční poplatky nejsou horentní částky (v řádech stokorun), ale za několik let se to už celkem pozná. Na druhou stranu její přínos může být velký v případě některých nemocí, při těžkých zraněních apod.

Já osobně jsem to u prvního těhoteství tak nějak neřešila (což je mi teď trochu líto), ale nyní jsem rozhodnutá pupečníkovou krev darovat (viz www.bpk.cz). Třeba to někomu pomůže a navíc: kdyby se tak zachovali všechny rodičky, tak i kdyby se mému dítěti stalo něco špatného, je velká pravděpodobnost, že by se zde našla vhodná krev právě i pro mé dítko.

PS: Ale jak píši v úvodu, ber to prosím jen jako můj osobní názor.