Jakou knížku máš rozečtenou?

S dětmi čteme Vladimíra Hulpacha - Příběhy kruhového stolu. Jsou to původně keltské pověsti - Artuš, Merlin, Tristan a Isolda, Lancelot a další známé postavy.

Já mám teď rozečtenou knížku S písní kolem světa od M.A.Trappové.

Je to docela vtipná knížka, ve které baronka Trappová popisuje, jak se z mladé vychovatelky, stala maminkou sedmi sirotků a podle mě skvělou manželkou. Ukazuje nám krásné sídlo kousek od Salcburku a ve společnosti této velké rodiny můžeme prožívat jejich žitou víru, pravdivost, radost, štěstí, spokojenost i chvíle bolesti, zoufalství a dokonce emigraci do Ameriky, kde se díky svým pěveckým schopnostem proslavili....

 Nadějné vyhlídky jsem statečně dočetla.

Teď mám rozečtenou knížku Zmizet - od Petry Soukupové. Od první povídky jsem se nemohla odtrhnout. Jmenuje se Zmizel a je o rodině, která se vyrovnává se ztrátou dítěte. Vyprávěno dítětem - tedy sourozencem. Jsem zvědavá na ty další povídky. 

Kepak, já tu druhou knížku nečetla, půjčila jsem jí pro Tebe (a nedošlo mi, že taky chodíte do knihovny).

Taky se chystám, že si ji půjčím a přečtu. O aiutismu je toho hodně, já se ke čtení dostanu méně než ke psaní, ale teď jsem taky četla jednu pěknou knížku týkající se autismu: "MAMI, JE TO ČLOVĚK, NEBO ZVÍŘE ?" Napsala ji Hilde De Clercq. Vím, že korálovka ji už četla. Doporučuji všem. Mějte se krásně!

 Díky za odkaz. Ani jsem nevěděla, že je tak sympatická.

Tak to není ona

Tady ji máš na fotce:

http://kultura.idnes.cz/autorka-knihy-hruskadottir-se-svymi-postavami-zila-roky-pzn-/literatura.aspx?c=A090227_185408_literatura_ob

Tak jsem se koukla, u nás v knihovně mají od Jany Šrámkové hned dvě knížky. A trošku mě to zarazilo, jednu Janu Šrámkovou znám Ale předpokládám, že to musí být někdo jiný - to bych snad jinak věděla, že napsala knihu, ne?

 Ano, přesně tak. Cítila jsem to tak už když jsem ji četla. Škoda, že jsem si ji nekoupila už dříve (v práci se slevou). Ale všechno má svůj čas.

 Ještě k tomu Nikde nikdo - ta knížka mě zaujala, už jsem ji měla v ruce, ale nečetla jsem ji. Jenom že si myslím, že to opravdu musí být zajímavé. Snad se mi to také někdy poštěstí. 

Zatím u nás otevřeli knihovnu začátkem tohoto roku (od povodní), ale moc knížek nezbylo. Ale dostala jsem se ke knížce Hruškadóttir od Jany Šrámkové a musím říct, že už dlouho jsem nečetla tak zajímavou knížku (pokud nepočítám Chatrč, ale to je trochu něco jiného, samozřejmě). Dostala cenu Jiřího Ortena a myslím, že právem. Já nechci  psát děj, jen snad že mě moc zaujala a trochu jsem při ní i brečela . Určitě si ji přečtěte! 

Ano, tuto knihu je potřeba číst víckrát, je tam tolik myšlenek, že na poprvé je nejde všechny uchopit. Musím se k ní zase vrátit

 Korálovko, díky za tipy. Ty povídky od Jiřího Barhoně máme doma - oba díly a jsou hezké, naše děti to také čtou. Mně se do paměti nejvíce vryla povídka o těch třech chlebíčcích, které nesl od jedné paní pro jinou paní a všechny jí je zbaštil a jak si to odůvodňoval :-)) Jj, takto občas člověk jedná a úplně jsem se v tom viděla )

Já jsem dočetla Chatrč. I tady jste mi ji doporučovaly.  Půjčila jsem si ji. Teď mám pocit, že ji MUSÍM mít doma, abych se k ní stále mohla vracet.    Je prostě úžasná! Tak uvidím, jestli na to vyšetřím penízky, ale moc bych ji chtěla.

No a teď čtu Charlese Dickense Nadějné vyhlídky. Už jsem se na tu knížku dlouho chystala a teď jsem v půlce a říkám si, že to musím dočíst, ale chvílemi se mi už nechce. Ale není to tak úplně špatné, to ne. Nicméně to dočtu, protože si chci doplnit vzdělání  :-))

Nikdo nikde od Donny Williamsové. Je to docela síla.

Jedná se o autobiografickou knížku autistické dívky, která vyrůstala nepochopená a nepřijatá, v disharmonické rodině... Buď se o ní lidé nezajímali, nebo jim pila krev, nebo se jí snažili předělat k obrazu svému (což ona nikdy nedokázala). Teprve v dospělosti začala vnímat, kým vlastně je a proč.

Tohle určitě nezvládne číst každý. Ale je to velice autentické, opravdové, lidské... A zase jsem si uvědomila, jak mají děti jako Jolanka štěstí, že 1) je rodiče milují a přijímají takové, jací jsou, 2) se jim v rámci možností snaží porozumět (a díky osvětě k tomu mají trochu lepší podmínky, než kdyby žili v nevědomosti).

A v neposlední řadě knížka přibližuje problém z druhé strany barikády. Většinu ostatních o autismu píší "ti druzí" - tedy odborníci, rodiče... Tohle píše přímo autista. A tak je v tom úplně jiný a silný rozměr. Fakt mě to zaujalo! Ale ještě mi chybí asi třetina k dočtení.

Ted jsi mě dostala, v posledních komentářích jsem totiž přečetla "Tabi", tobě přeskočilo. Proto jsem se docela vyděsila a honem se šla kouknou, o co jde. Nakonec jsem se zasmála sama sobě, že neumím číst

Knížka, kterou jsem přečetla jedním dechem. Vypráví o životě a cestování tatínka se synem, plné dobrodružství i nenásilného zamyšlení nad životem. I když šlo o zážitky a rozhovory mezi dospělým a malým klukem, některé myšlenky mě dost oslovily a zasáhly i teď v dospělosti. Moc hezké, doporučuji!

Od stejného autora jsem měla půjčené i jiné knížky, ale žádná mě zatím nezaujala jako "Tati, tobě přeskočilo."

Dostala jsem půjčené dvě knížky od Jiřího Barhoně: "Zlý farář přejel hodného psa" a "Pane faráři, já vás budu muset zabít!" Povídky psal farář, většinou o úplně obyčejných věcech, ale s nadhledem, humorem, někdy až velmi cynickým, takže ne každému knížky sednou. Mně se líbily moc, jsem stejné krevní skupiny. (Třeba manžela už tento styl moc nezaujal).

Tak ten mi zrovna nesedl tím stylem, jakým je to psané. Rodiče mají skoro všechny jeho knížky, ale já jsem přečetla ze dvou asi čtvrtinu a pak jsem to vzdala.

Znám spoustu lidí, kterým se líbí.

děkuji za upřesnění, obojí  zní velmi zajímavě!

Cesta z mlčení. Ano, je to o letušce, která prodělala mozkovou mrtvici a pomalu se snaží učit znovu to, co uměla. O tom, jak si nějdřív neuvědomuje, že jí lidé nerozumí, neví, co se děje a jak se pomalu zlepšuje. Je to moc zajímavé čtení. Je to prolínané vzpomínami na zážitky z minulosti - z cestování. Takže i takto zajímavé.

Výzva lásky je opravdu skvělá - jak už psala myslím Miliana, spousta věcí je jakoby jednoduchých, ale praxe už je těžší Hodně věcí třeba člověk dělá normálně a problémy s tím nemá, ale jiné zase jsou opravdu to, co si člověk potřebuje uvědomit a něco s tím udělat

PS. Fulghuma hodně četla kamarádka, ale já jsem mu na chuť nepřišla.

znám už od dob dospívání. Má fakt čtivou a zábavnou formu, a přitom leckdy píše o hlubokých věcech. Je fajn od něj něco číst.

Ano, je pastor, unitář (což se asi moc nedá považovat za křesťanství, je to spíš takové to "od každého kousek").

 Myslím, že Cesta z mlčení je o někom, kdo měl mozkovou mrtvici, pak nemohl mluvit a znovu se to učil. Ale nečetla jsem, jenom jsme ji měli v práci. 

Já teď čtu Roberta Fulghuma - Už hořela, když jsem si do ní lehal. Jsou to kraťoučké povídky, křesťansky zaměřené (autor byl myslím pastor). Je to pěkné čtení, taková jemná zamyšlení nad životem...

Nikdy jsem od toho autora nic nečetla, teď mi to "vnutila" kamarádka a jsem moc ráda. Takže doporučuji...

O čem je Cesta z mlčení?

O výzvě lásky jsem slyšela v jednom filmu o skoro rozbitém manželství, bylo to moc pěkné. Ale jestli existuje knížka, asi bych si jí přečetla

Neboj, to je normální, Bible nás má provázet každým dnem. A není se čemu divit, V Bibli je naplnění a smysl. No a když je člověk nemocný, tak si pak odpočine klidně i u románu

Momentálně taky čtu hlavně duchovní literaturu a Bibli, popř. nějakou "psychologickou". A občas do toho zakomponuji něco jiného. Ale stejně jako tebe mě to už tolik neláká.

Nejvíc v poslední době mě právě zaujala Chatrč - ono je to také duchovní

A pak Cesta z mlčení a Tančím taky rychle, jak dokážu a Výzva lásky.

První 2 jsou silné příběhy na základě skutečných událostí, poslední hodně hluboká kniha o praktické lásce.

Doporučuji

Nejsi vůbec "cvoklá" !! Já leta letoucí četla jen Bibli, jinou literaturu objevuji až zase teď , po letech...A Bible zůstává mým čtením napořád

 prodělává jakýsi proces. Dříve bych napsala a polemizovala nad dobrodružnými knížkami, přes historické a románky, které mě dovedli provázet a nadchnout. Pak jsem přešla k náboženské tématice a mnoha svědectí ze životů křesťanů a jejich cestě víry, které jsem prožívala také intenzivně. Dnes jsem převážně u Bible, tedy knze knih. Zamýšlím se, zda nejsem nějak cvoklá, že mě tohle čtení tak bere a zjišťuji, že čtení knížek mne vždy uvádělo do určitého děje, kraje, k hrdinovi, s nímž jsem prožívala jeho cesty a zážitky. S Biblí je to jinak. Vede mě do sebe. Nutí mě přemýtat, toužit a hledat i oběvovat. Sem tam přečtu něco jiného, ale už mě to nevtáhne jako dřív. Přesto zmiňujete hodně tu ,,chatrč,, což mě pudí ke zvědavosti a bdu si ji chtít také přečíst.

 Přidám se k debatě o knihách.. Pokud si chcete odpočinout, sáhněte v knihovně po něčem od Kláry Janečkové..Má romány ze současnosti i historické..Já přečetla Osudovou posedlost (takový protipól knize Bez dcerky neodejdu) a teď jsem dočetla historický román Prokletý původ..Odehrává se za doby Medičejských, řeší osud levobočků v té době, témata lásky, zrady, dvorských intrik.. Něco na způsob Angeliky, ale není to stejné, nebojte se. Rozhodně oddechové čtení pro ženy. Pokud si rády zapláčete, najdete tu příležitost zaplakat si...A konec dobrý, všechno dobré...

Pravda, není to křesťanká autorka, ale dá se tam najít i zamyšlení nad křesťanskými hodnotami...

Nedávno jsem dočetla knihu Tobiáš Lolness. Četla jsem ji už podruhé. Koupili jsme ji dceři na předloňské Vánoce a ona hned o prázdninách přečetla první díl.

Vypráví o maličkých lidičkách, kteří žijí na stromě. Tobiáš a jeho rodina jsou pronásledovaní, záleží jim na dobru stromu i na ostatních lidech, ne na vlastním prospěchu ... ale nakonec vše dobře dopadne.

Velice pěkná kniha, moc doporučuji.

 Tak já dnes dočetla knížku Chatrč o které už tu bylo také zmíněno.Musím říct,že mám problém se čtením a některé knížky čtu měsíce.Tuhle jsem přečetla za tři dny.Sice jsem neuklízela,nevařila a četla každou volnou chvíli,ale nemohla jsem se od ní odtrhnout.Hltala jsem každé slovo,když jsem ji četla připadala jsem si jako v jiném světě.Musím říct,že mě ta knížka moc oslovila,tolik hezkých myšlenek,vysvětlení věcí,které ikdyž jsem třeba věděla,ale neuměla na to druhým odpovědět....Moc doporučuji,myslím,že musí oslovit každého.

Asi před půl rokem jsem tuto knihu také četla a hodně mě vtáhla do děje. Je to hodně o psychologii, kdo je citlivější povahy, tak tam najde hodně i pro sebe, hodně se v tom člověk někdy pozná - vnitřní boje, nejistota. Zjistí, co se odehrává v člověku navenek pevném, že pocity nejsou luxus, ale jsou i hodně nebezpečné. A hodně nebezpečné je však i své pocity potlačovat. V některých momentech na mě ale tato kniha působila částečně i depresivně.

Jaký máš z ní pocit ty?