Umí děti ještě žasnout?

Ano, to máš pravdu. Ale já jsem pozorovala dlouho dobu u dětí větší schopnost rozlišovat. Tak mě to překvapuje. Nebo ani ne schopnost, spíše ochotu. My dospělí tu schopnost jistě máme, ale nepoužíváme. Je to pohodlnější... A to mi k dětem moc nesedí.

Effi, nediv se, že děti řeknou něco na způsob: "Bylo to v TV, tak to je pravda". Dospělí tak postupují většinou také. V dnešním postmoderním světě, kde "každý má právo na svou pravdu a na svůj výklad světa" (to cituji) a kdy informace o okolním světě přejímáme tak, jak je nám někdo (na Nově, v Mladé frontě či hůře v Blesku, na internetu) předžvýká, aniž bychom o tom kriticky uvažovali, se také chováme dle tohoto vzorce. Děti jsou zrcadla nás dospělích a pokud nejsou taženy našimi pozitivními příklady, nemají kde brát. V tomto smyslu si tedy myslím, že se nedá "zvítěžit" na Harrym Potterem či jinou módou, která přijde po něm.

Jen bych chtěla dodat, že určitě neočekávám, že uvidím "plody" této práce obratem. Věřím, že to, co dělám, není zbytečné, a musím k tomu přistupovat opravdu jen s touto vírou, protože konkrétní ujištění ze strany dětiček vidím opravdu jen velmi zřídka. Ale vím, že to není můj nárok či právo, abych sklízela. Jsem tu od toho, abych zasévala. Přesto mě občas některé věci (jako např. nyní HP) opravdu dostanou. Tak si říkám, že je to třeba proto, abych se do věci nově "opřela".

Díky všem za názory, povzbuzení i modlitby.

Měla jsem podobný zážitek jako Ty. V klubu u nevěřících dětí jsme měli příběh o králi Davidovi. Děti měly okolo 10 let. Když jsem příběh rekapitulovala, zdůraznila jsem, že není obvyklé aby se králem stal  chlapec, který pase ovce. Zeptala jsem se, jestli by se chtěli stát králem....a jeden chlapec mi řekl, že on to zažil, že je to super. Tož jsem z něj vyzvídala, cože to prožívá a dověděla jsem se, že hraje doma hru, kde si může zvolit čím chce být a on se rozhodl být presidentem.Bydlel na hradě, měl služebnictvo, rozdával úkoly a také chodil na balkón, kde se mu lidé z nádvoří klaněli. A když tak vyprávěl, opravdu jsem měla pocit, že nad tímto nejde "zvítězit" příběhem o Davidovi. Chce to trpělivě a vytrvale se za službu modlit, aby dětem něco utkvělo v paměti a ve chvíli, kdy to budou potřebovat, aby si vzpomněly a správně se rozhodly.  Při práci s nevěřícíma dětma to může být jako běh na dlouhé trati.....

S Harrym Poterem je to moc těžké, protože to je velmi sympatická postava, klaďák. Na  biblické nás učili, : "Neber pejskovi z  tlamy kost, nabídni mu řízek, sám kost upustí ". Já bych dětem Harryho asi neuváděla na pravou míru, spíš bych hledala něco, co by bylo jako ten "řízek". Ale nevím co. Musela bych se  konkrétně připravovat podle situace.  Od sousedky dcerka  ještě neuměla skoro mluvit a když jsem k nim přišla ptala se mě: Viděla jsi Haj Pote?  Sousedka mi vysvětlila, že se ptá na Harryho. Myslím si, že Harry děti po nějaké době přestane bavit, zas bude něco jiného. Stále se to střídá, chvíli jich mají děti plnou hlavu, postupem času jdou v zapomění.  Ale Bůh bude pořád  !!!!!!!

Určitě je velký rozdíl máš-li besídku vv církvi, nebo s nevěřícími dětmi. Já jsem učila v besídce a měla jsem i klub dětí "z ulice". Besídkáři většinou Boha znají už od svých rodičů a nebyl problém se na začátku  besídky společně pomodlit, Kdežto ve čtvrtečním klubu, nebo v dětském domově   by se mi po takovém úvodu  drobečci rozutekli.  V besídce mi děti "žasly" často, přišly s očekáváním, věřily.  Pro nevěřící děti jsem měla velký tahák, moje dcery. Ony mi velmi pomáhaly a děti v nich viděly vzor. Hlavně Verunka. Vymyslela nějaký RAP a klidně náctiletým zarepovala Boží slovo. A děcka to fakt braly. Mnohdy se nám i svěřily s tím, co je trápí. Učili jsme  je tancovat, třeba  breck dance, ale vždy jsme do toho zamontovali učení z Bible.  Měli jsme spoustu soutěží, vždy na hodině tématicky k určitému příběhu. Nemyslím si, že jsem uměla naučit nevěřící děti žasnout nad zázraky, ale měla jsem dobrý pocit v dětském domově, kde děti měly otázky. Pro tyto děti uslyšet, že je Ježíš miluje bylo devízou a věřím, že mnohé z těch, které to uslyšely tato zpráva neopustila.

Děkuji moc

mágové? Tak to už věřím, proč tě to znepokojuje. Pak i já se připojuji k modlitbě za děti, a tobě dobrořečím za starost a práci, která ti tak leží na srdci.  I tobě náleží naše modlitební nasazení, Bůh ti žehnej!

To je právě ten problém, že děti vnímají HP jako pozitivní postavu, ale jeho čáry nejsou nějakým obdarováním od Boha, nýbrž magie.

Pokud jsem vypozorovala, tak děti to vnímají jako přitažlivé samo o sobě, nikoliv jako prostředek pro dobré cíle.

Tak to jsem tentokrát zabloudila do vod opravdu hlubokých jak tak čtu, protože jsem to myslila opačně Efi. Nesleduji ty filmy, ale měla jsem dojem, že ten klučina vždy něco zachraňuje a je pro děti pozitivním hrdinou ve smyslu vítězství dobra. Mně to čarování nenapadlo, spíše že s ním byla pozitivní síla a mocnost.

Proto by mně zajímalo, co vlastně vnímají ty děti? To čarování jako hlavní, nebo cíl, kterým se sleduje dosažení vítězství dobra?

Protože to nevím a nemohu posoudit, omlouvám se za nevhodný vstup.

Ovšem vedl mě k tomu rozhovor s vnukem, který mně nadšeně vyprávěl o svém hrdinovi a jak by mu ten hrdina dával sílu a že by s ním byl spojen na život a na smrt a já mu tenkrát vyprávěla, že existuje ale jinak a že to bude moci posoudit, až bude takto otevřen Bohu, jako je nyní tomu svému hrdinovi. Také mi stavěl odmítavý postoj k Bohu, vedle touhy mít toho, koho mu sprostředkoval film.

On už hlavně nebyl prostor rozpoutávat diskusi, pár minut před koncem hodiny... Ale i tak bych to asi nechala na příště, abych si promyslela, jak reagovat. Souhlasím s tím, že nemá smysl nějak bojovat přímo proti HP, ale právě promýšlím, jak na to, aby ho "opustili" sami. Nedávno jsem poslouchala jeden rozhovor, ve kterém scénárista a spisovatel pro děti (křesťan) mluvil o HP velmi velmi pozitivně, jak je to výborné čtení atd atd a jen jsem zírala. Na závěr ale řekl vemi důležitou větu: že to všechno ale PRO DOSPĚLÉ! Že by nenechal číst nebo nepouštěl HP nikdy dětem. A já mám bohužel dost často možnost se setkávat s následky toho, kdy rodiče pouští tyto filmy opravdu malým (školkovým) dětem

k těm zkušenostem a k těm příběhům, které k nám mluví i dnes - asi bych si to nejen uvědomila, ale rozproudila diskuzi.

A ještě s tím Harry Potterem. Myslím, že dospělí vnímají, že je to pohádka. A v pohádce je kouzlení "normální", tam je možné všechno. Žáby se mění v princezny a jiné princezny se budí polibkem... Já si sice nemyslím, že je Harry Potter duchovně "čistý". Ale dětem bych to předložila spíš jako výzvu k přemýšlení v reálném životě:

"KDYBY někdo z nás (nebo z okolí) takhle čaroval - čím by to asi bylo? Pak by bylo jasné, ŽE to funguje - ale otázkou je, PROČ by to fungovalo?" Nešla bych přímo proti Potterovi (některé děti by to mohlo skoro zranit), ale proti čarování jako takovému, v reálném životě. A klidně bych znovu zdůraznila, že Harry Potter je pohádka. Pohádku Sůl nad zlato taky přece viděli v televizi, a přesto nevěří, že je to skutečné. Film snad není žádný důkaz - nebo věří všemu, co vidí zfilmované?

Já vím, že to působí, jako když přeléváš moře sýtkem. Ale jsem najisto přesvědčená o tom, že svůj užitek přinese i ta Tvoje snaha, že si to Pán Bůh použije. Třeba se to stane takovým semínkem, které vzklíčí a přinese užitek někdy za 10, za 20 let. Ty už to neuvidíš, ale stane se to. Ty jsi ta, která rozsévá, a někdo jiný časem sklidí

A jinak nepochybuji, že se za ty své děti modlíš. Jen jsem odpovídala na otázku, co udělat, aby jim Pán Bůh přišel reálnější než Harry Potter. V tomto případě bych se modlila konrkétně právě za tohle. Možná je to jen můj pocit, ale já se mnohem raději a upřímněji modlím konkrétně, než obecně. (Proto taky mám ráda modlitební koutek tady na Mařince - můžu se modlit, ať Bůh všechny čtenáře vede a chrání, ale když vím, že někdo konkrétní např. bojuje s nemocemi, se strachem nebo s problémy v rodině, můžu do toho o to víc vložit celé srdce.)

Pandi, taky tobě moc děkuji za reakci. Nevím, jestli dobře chápu, co jsi chtěla říct - myslíš, že jim mám vysvětlit, že Harryho schopnosti nejsou od Boha, ale od Zlého? O tom jsem právě dost pochybovala, jestli je to v tomto věku dobré. Ale budu o tom více uvažovat.

Díky za reakci. Samozřejmě se za ty "své" děti modlím, i za sebe, když k nim mám mluvit... A opravdu velmi často vidím podivuhodné věci, které Bůh koná. Přesto vidím, že odejdou domů a jsou tam, kde byly. Většinou jsou to nevěřící rodiny, některé dokonce chodí do náboženství s tím, že jim doma řekli, že jsou to pohádky... ale babička si to přeje (nebo jiný důvod, proč tam chodí). Jedna hodina týdně podle mých zkušeností nemá moc šancí proti zbytku času masírování nevěřícím okolím a televizí (počítačem). Není to z mé strany nějaký skepticismus, spíše reálný pohled na věc.

Mimochodem - znám to od sebe samé - pokud budu příliš koukat na bednu, příliš se věnovat všemu jinému, nejsem moc schopná slyšet, když Bůh mluví. A vidím, že tyto děti jsou i přes svůj věk tak nějak plné všeho toho, co nám brání se s Bohem blízce setkat...

Tak to já dnes úplně se svým názorem, či pohledem propadnu.

Kdysi mě zaujal takový výrok, na jehož původ si nepamatuji,ale nějak to nosím v sobě: že neexistuje nic, co vymyslí lidská fantazie, co by u Boha nebylo možné a že lidský mozek není ani schopen ,vymyslit cokoli, co by nebylo reálné.

Jeví se mi, že ty děti jsou otevřené pro schopnost žasnout, akorát jim to Hery více zprostředkuje než my jak předkládáme ony Boží zázraky.

Ne neuměla bych jim Potra nahradit Ježíšem, ale asi bych jim zkusila předložit schopnosti Heriho v závislosti na neviditelné síle, z níž pochází takové schopnosti.

Možná hlavně nám, chybí schopnost nejen žasnout, ale i přijmout to, čemu jsme uvěřili?! a co hlásáme.

To jsou velmi burcující otázky

Napíšu první, co mě napadlo.

Ad 1) Ano, děti budou žasnout nad Božími zázraky. Pokud

- se za to budeme modlit a oni se skutečně skrze biblické příběhy setkají s živým Bohem

- zažijí nějaký ten zázrak na vlastní kůži (a nemusí to být zrovna chození po vodě, stačí obyčejná vyslyšená modlitba)

Minimálně o těch jejich zkušenostech s Bohem, který slyší a jedná v našich životech i dneska, bych se s nimi asi ještě bavila.

Ad 2) To je také na modlitby. Ale myslím, že pokud se naplní to první (tedy, že Bůh osloví jejich malá srdíčka skrze svoje slovo a že zažijí Jeho jednání ve svém životě), pak je v podstatě vyhráno. Protože jestli Bůh mluví přímo KE MNĚ a jedná PŘÍMO V MÉM ŽIVOTĚ, pak je to přece mnohem reálnější než to, co vidím někde v televizi.