Čteme Bibli s Mařinkou

Dnes mě oslovila myšlenka do jak nádherného a úzkého vztahu nás Ježíš zve..:

'..znám své ovce a mé ovce znají mne, jako mě zná Otec a já znám Otce...'

Být tak blízko Božímu srdci, v jeho lásce.. je nádherné do čeho nás Ježíš zve. Toužím zůstávat v jeho blízkosti.

Nezlob se na nás, ale budeme rádi, když něco napíšeš ty Nějak toho teď máme všichni moc

mám vést monolog? Nikoho nic neoslovuje? Tak mi aspoň napište ať vám dám pokoj a nebo se aspoň hádejte. I to je dialog a docela dobrej

čteme, čteme..

Díky za odkaz, až vyšetřím chvíli, poslechnu

Bibli s Mařinkou?

najděte si - www. vojtechkodet.cz

pak pod červeným rámečkem,,nejčtenější za 3O dní najdi

Modlitba nad Božím slovem a klikni

Pod úvodem je červeně ,,stažení přednášky,, a na to také klikni a seš v dění. Doporučuji!!! Nebo mě už fakt naprdnete  neumím vložit přímý odkaz tak jsem vám to polopaticky vypsala - doufám?!

 takto nemluvil...Je věta, která mne zasáhla a vedla k dalšímu zkomání. Co to zasáhlo stráže, kteří nesplnili rozkaz nadřízených a vlastně se vzepřeli? Odpověď nacházím v 38 a 37. Ježíš volá, tedy přímo hřímá: Kdo věříve mne, podle Písma, poplyne i z jeho nitra životodárný pramen. 

Kněží, nazývající lid chátrou 49 vedli lidi k pokoře a kladli na ně břemena. Ale Ježíš je zve do spoluůčasti na požehnání. Podle Písma. A to je ono,, nikdy nikdo takto nemluvil,,. Dá se toto odmítnout?

 jsem nějak nepřímo vnímala, ale nebyla si jistá. Mně trvá dlouho, než se na netu někam doďoubu, když mě něco zajímá. Strávím tím půl dne a klikám sem tam, než se dopídím. Ještě že se mám na koho obrátit! Děkuji.

Našla jsem toto:

Se slovy „bratři" a „sestry" je v hebrejštině nakládáno velmi volně, neznamenají pouze děti týchž rodičů, ale i všechny blízké příbuzné, tj. synovce, neteře, strýce a tety, švagry, švagrové, bratrance, sestřenice apod., neboť hebrejština nezná odstínovaných výrazů k označení jednotlivých stupňů spříznění. Bratři Páně by tedy mohli být totožní s jakýmikoli rodinnými příbuznými.

A dále:

I jiné části evangelií, související např. s ukřižováním a Ježíšovým zmrtvýchvstáním, nám pomáhají identifikovat otce přinejmenším dvou Ježíšových bratří. Tak v 55. verši 27. kapitoly Matouše (musíme číst současně Marka 15,40, Lukáše 23,49 a Jana 19,25) najdeme: „Zpovzdálí (Matouš hovoří o Ježíšově ukřižování) přihlíželo mnoho žen. Mezi nimi Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova i Josefova, a matka synů Zebedeových."

Nevím teď přesně, ale mám dojem, že slovo bratr označovalo i bratrance = příbuzné.

 si stále pročítám. Je toho hodně o čem by se dalo polemizovat. Zde by stál za uváženou snad každý verš či citát, jakou to má hloubku. Jsme v 7 kapitole. Bratři Ježiše například v 3 vybízí, aby se zviditelnil a proslavil, nebo spíše využil svých schopností činit znamení. Zde mám malý problém s tím, slovem jeho ,,bratři,, Myslí se tím sourozenci ? Čtu kralický překad. Za Ježíšova působení se mluvilo o učednících, zástupech a pod. Zde jsou jmenovitě bratři. Toto oslovování křesťanů mezi sebou přišlo přeci až při zakládání sborů. Bratři nebo sourozenci tedy nevnímají Ježíše mesiášsky, 5. Je to zajímavé. Pokud by to byli sourozenci vyrůstající společně, jistě by jim jeho poslání nebylo utajeno. Asi tedy půjde o příbuzenské svazky - domnívám se.   

 o to mi v podstatě šlo. Že tedy Ježíš tu sobotu naplnil, či dovršil její význam z pohledu starozákonního. No přiznám se, že jsem v tomto směru skutečně tápala a to co mi dokládáš mi skutečně stačí a končí mi nějaké ty pochybnosti co se vtírají. Děkuji, že mi to bylo tebou takto osvětleno. Nemám námitek! Jo a tu eucharistii beru také jako hlavní náplň nedělního slavení se s Bohem a ty věci kolem, co by se mělo a nemělo, nijak neřeším. Tady mi zatím problém nenaskakuje, zde mám pokoj v duši.

Na netu jsem našla toto, je tam pěkně vysvětlené, proč křestané slaví neděli

http://otazky.vira.cz/otazka/Slaveni-nedele-nebo-soboty.html

Z mého pohledu (a církve)  - Kristus povýšil neděli nad sobotu, díky tomu, že vstal z mrtvých a přinesl nám spásu. Nový zákon je završení a doplnění Starého. Starý zákon směřoval k Novému, Nový ten Starý naplnil. Teď už je vše řečeno a vykonáno. Starý zákon byl přípravou na tu nejdůležitějí událost - Spásu.

Ale také pořád ještě neumím plně uchopit neděli, jak ji správně prožívat, čemu se věnovat, najít správnou rovnováhu ... Je to velké téma ...

Hlavní také vidím v neděli slavit mši svatou a účastnit se eucharitie. To je ta největší slavnost, společeství s Kristem, den výjimečný.

 Kdy je má sobota - toť otázka na tělo! Víš, ono by se nám šlo každodeními věcmi dost tíž bez modlitby a spoléhání se na Boží ochranu a tak dále. To je každodenní vztah. Jako vrodině kdy tví milí čekají, že jim obstaráš denní potřeby a oni nesou na oplátku své povinnosti. To nevnímám jako den odpočinku, jestli mi rozumíš?! Odpočinek a vyjímečný čas toho odložení všedosti. A znovu se mi vtírá ta myšlenka, jestli Bůh také změnil své ustanovení a přizpůsobil se našim, nebo zda trvá na svém, nebo to už prostě neplatí ta sobota. Já vím že nějak provokuji, ale skutečně mi to chodí na mysl jak to tedy vlastně je z pohledu Boha? Asi?  

 K tvému zamyšlení, s nímž v podstatě souhlasím píši tuto úvahu: mám kámošku častečně ochrnutou už léta. Její rozsáhlá rodina je dílem věřící, dílem víru striktně odmítá. Ta odmítavá část ji provokuje, že když Bůh dělá zázraky, proč ji nevyléčí? Všichni vědí, že se už v tomto smyslu mnozí a vícekrát za ni a nad ní modlili a nic. Kámoška se snaží vysvětlit těm odpůrcům, že nese svůj úděl v síle Boží a že vnímá mnohá požehnání, která nejdou vysvětlit jinak, než v postoji právě víry, naděje a lásky s Bohem. Pokud by se zázrak uzdravení opravdu třeba nyní stal - myslíš že by ti odmítači skutečně uvěřili? Ta kámoška víru, pokoru a smíření má a nese i s tím postižením. Ona nepotřebuje další důkaz. A ti posměvači žijící světem a pro něj by asi víru nebyli ochotni přijmout ani kdyby k zázraku došlo. Protože!!! To není jejich problém. 

Nebo alespoň to tak vnímám. Píšeš správně a to je i můj pohled a názor, že Bůh ví co je pro koho z nás dobré. Tak mi ten Ježíšův výrok zní i jako tu výtku.

To je krásné přirovnání, s tím lůžkem! To mě nikdy nenapadlo, vidět v tom příměr, že v Boží síle můžeme nést svoje problémy, to je úžasné! Díky!

S tou sobotou, nevím. Mně se hrozně líbí, jak to říká náš pastor. Bůh oddělil den odpočinku, abychom jej měli na společné sdílení, na vytváření vztahu. Někdo má sobotu, někdo neděli, někdo třeba každý den ráno hodinu. Kdy já mám čas oddělený pro Boha, a kdy na nejbližší rodinu? Kdy je ta "moje sobota"?

 Tak zde jsem se dostala na téma, které mi již dlouho chodí na mysl. Na 9 verš jsem prožila kázání, které si uchovávám v srdci: že nemocný byl upoután nemocí a to lůžko je obrazem problému, který nás drží ve své moci. Nelze se odpoutat. Pak se obraz obrací a člověk v Boží milosti drží naopak svůj problém a nese jej v síle. Jistě je to velice zkrácené, ale píši jen jádro. 

Téma, které mi chodí na mysl se týká druhé půlky verše. Byla sobota. Tedy den odpočinku. A právě v den odpočinku je otevřené Boží milosrdenství které nás odpoutává od problémů a my je nesem Boží silou. 

Hele jak je to vlastně se sobotním dnem dnes? Drží Bůh s Ježíšem den sobotního odpočinku i v této době, nebo ho vzdali? 

 vyznání je tak srdečné a cítím že Tě, Vás, oslovuje Boží Duch. Kdepak má milá, vy nepatříte do skupinky časných požitkářů. Berete jen obdarování a ještě k tomu s pokorou, kterou je dobré následovat. No světlo vaše svítí! Díky Bohu za Vás!

Dnes mě oslovil poslední verš ze čteného oddílu. Kolik úsilí věnuji práci pro pokrm, který hyne, kolik myšlenek a času dávám svým koníčkům a nedůležitým věcem.. A jak to všechno vytlačuje myšlenky na Ježíše, jak často ztrácím to, co je opravdi důležité, co vytrvá na věčnost..

Bože prosím dej mi milost moudře využívat čas tady na zemi, vzdát se kvůli Tobě všeho, co mi brání jít naplno za Tebou, kéž moje srdce patří naplno jen Tobě.

Měla jsem trochu skluz, ale už jsem došla k tomu verši 4,48. No jako výtku to nevidím: Ježíš znal přece slabosti lidské povahy, křehkost lidské duše, a určitě se nad to nepovyšoval, naopak věděl, co kdo potřebuje pro to, aby věřil a podle toho s každým jednal - někomu nabídl rozmluvu, někomu uzdravení, nějaký zázrak nebo znamení. Ví to i teď a podle toho jedná s každým z nás. Zná nás lépe, než my sami, ví, co je pro koho dobré. My to poznáváme postupně a neúplně.

Podle mě obecně řekl, že tomu tak je, tedy konstatování, o těch Galijejcích (přijali ho, protože viděli znamení v Jeruzalémě - v 45.

No a konkrétně pro královského služebníka to bylo takové napomenutí k tomu, aby věřil, ještě než uvidí zázrak - uzdraveného syna.

 Je tento citát myšlen jako výtka, konstatování, nebo pravda o přijmutí víry?

Přijde mi to, jako od každého něco.

 Dnes jsem se pozastavila nad Jn4/44 a přemýtala o tom, že Ježíše jeho vlastní nepřijali také proto, že v něm viděli falešného proroka? On byl tesař, řemeslník a nestudoval svitky písma ve školách. Dívali se na něho z úhlu náboženských nauk a nezabývali se tím, zda mluví podle písem. Prostě je překvapil, ale nedali se oslovit. Mt 13/54-55

No přemýtám jak je tomu dnes. Jistě že prorocký Duch tu je a posvěcuje jej sám Ježíš i když z výsosti. Ani bible neztratila své prorocké poslání a my víme, že je třeba obojí zkoumat i žít. Tedy písmo i Ducha. Četla jsem takový zajímavý komentář na toto téma: I proroci dneška mohou upadnout do pokušení a do přijatého zjevení vkládat své myšlenky i tehdy,kdy je nepudí Duch svatý - a dodává: Proroctví bez lásky není nic! Vystihuje to i 1Kor. 13/8 že vše pomine ale Láska potrvá. Přijde mi, že i dnes jsme zaměřeni na čistotu učení a výkladu Bible i na působení Ducha svatého. Občas se i přeme co a jak je pravé. A když přišel do Galileje, přijali jej, protože viděli co činil.4/45 V tom vidím ten rozdíl, jestli člověk vnímá lásku nebo jen učení.

 mě také oslovila a co píše Hanička je i v mém souhlasu, že Ježíš osloví a použije hříšníka aby nabídl své spasení mnohým. Mohl by takto oslovit a použít toho, kdo se cítí spravedlivým? Asi těžko. Když Ježíš zasáhl citlivé místo té ženy, nastal v jejich dialogu obrat. Do té doby ho žena vnímá jako žida. Ale náhle v něm rozpozná proroka. Nezvěstuje Samařanům Mesiáše, ale proroka. Je přesvědčivá v tom, že On ví vše a vzbuzuje u Samařanů zájem otázkou, zda by to náhodou nemohl být ten Kristus? 

 už na tom čtení pracuji. Zabývala jsem se v možnostech času různými přístupy ne jen čtením a oslovením osobním, ale možností to písmo jaksi proďoubat a jít více do hloubky. Tak se chci nyní podívat i na tu Samařanku a dění kolem. No uvidím, zda mi to dá více, než jen přečtení!? 

Samozřejmě, že je Pořád!

A čteme pilně (tedy alespoň, co se nás doma týče) Takže se těším na tvé postřehy

 to koukám! Já myslela že už nefunguje, protože jsem delší dobu nezaznamenala toto téma na Mařince a sama nechtěla začínat. Tak to se musím mrknout, co je na tento týden...

Děkuji, to je krásné...

 Hani opravdu hezky napsané,takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlela.

Krásně jsi to napsala! Amen!

Úplně nově mě oslovil příběh setkání se samařskou ženou.. Že Ježíš si vybral jí a řekl jí, že je Mesiáš. I když žila v hříchu, o kterém všichni věděli.. A na její svědectví pak uvěřilo mnoho lidí..

Je úžasné že Bůh si nás používá takové jací jsme, že nečeká až budeme dokonalí. Když se setkáme s Ježíšem v naší bídě, lidé to na nás uvidí.. Nemusím před druhými maskovat své boje a nedostatky, Ježíš si může použít cokoli..