plácnutí

To se dost často používá jako argument proti fyzickým trestům, že se používají "až když vše ostatní selže". Ale to je právě chyba trestat dítě v afektu.

Podle mě, pokud po upozornění, že to dělat nemá, dostane občas jednu na zadek od relativně klidného milujícího rodiče, tak to dítěti rozhodně neškodí. (vždyť Ty víš, jak to myslím)

Kdysi nám poradila bývalá vedoucí klubu maminek, že někdy je lepší plesknout dřív než později. Někdy čekáme, až překročí pomyslnou hranici 100x a pak je trestáme až když "vidíme černě". Ale pak je lepší jednou varovat a příště rovnou plesknout. A měla pravdu Dřív to holky jakoby nechtěly pochopit, co smějí a nesmějí. Po změně taktiky to po dvou, třech pokusech pochopily velice rychle! A paradoxně jsme pak na výprask museli pomýšlet o to méně. Takže - moje rada zní - radši dřív než později. Snadno se pak děti odnaučí lumpárnám

Teď máme období, kdy sice občas vyvádějí všelicos, ale na plesknutí to moc často není, takže vlastně si oboustranně není na co stěžovat

Petro,

to znám moc dobře :-)  Lišácký uličnický kukuč a ruka natažená k akvárku, DVD, počítači...(račte si doplnit). Přijde mi, že do určitého věku (2-3r) nic jiného než občas jedna přes ruku či na zadek nefunguje.

chtěla bych vidět rodiče, který to nikdy neudělal. Naše dětičky jsou síce zlatíčka, milujeme je, ale občas nás umí tak vytočit, že prostě na prdélku dostanou.

Dostala jsem jednou dobrou radu. K hlavičce se dostaneš přes zadeček. A opravdu to tak funguje, alespoň u nás. Propaguji jeden pořádný , a mám klid na dlouhý čas. Ale u malé to je častější. Musím se smát, jak chce udělat něco co ví, že nesmí, asi to taky znáte, natahují ručku a očima sledují vaši reakci. Ale tím si projdou asi všichni.

Aneb jak říkal náš docent, který mě měl z pedagogiky: "Úder na pedagogický sval v pravou chvíli je účinnější, než hodina vysvětlování!"

Snažím se nepoužívat moc často (docela nám funguje i "vyhrožování" plácnutím). Ale čas od času prostě dostanou.

Kdy jsem naposledy plácla Bekynku, to už ani nepamatuju. Miuška zaslouží častěji - ale je to taková vzteklina, že po dobře míněné ráně (i kdyby vůbec nebolela) se šprajcne ještě víc a začne o to víc zlobit No, když na ní nefunguje mírné slovo, nějak jí to dát najevo musíme. Ale zase máme zkušenost, že nám ta drsnější výchova funguje po delším působení. Např. když jí několik měsíců vysvětlujeme, že se něco nesmí, občas jednu "koupí" a občas na ní zakřičíme, tak se postupně naučí zákaz respektovat (nebo aspoň se zlepší). Ovšem, u ní je všechno na dlouhé lokte... Zase, jak se jednou něco naučí respektovat, pak je to téměř den ze dne vyřešené a je po problému...