Nebojte se puberty

A je všechno v pořádku, když kromě "nálad" všechno probíhá v klidu????

 ahoj

 moc pěkné postřehy,hezky se to četlo,

 a myslíte že někdy opavdu vyrostou? někdy mi to připadá až v nekonečnu a někdy jsou tááák miloučcí

Připomněla jsi mi zamyšlení Marka Ebena o pubertě:

Možná, že puberta je jeden z nástrojů, jak příroda pečuje o lidský rod, aby nevyhynul. Člověk by asi nikdy dobrovolně neopustil to bezpečí vlastní rodiny, kde je o něj postaráno milujícími rodiči a rodiče by asi těžko přenesli přes srdce, že to rozkošné a bezproblémové dítě najednou odchází.

Ale pak přijde spásná pu­berta a z toho rozkošného dítěte se stane nesnesitelný jedinec, který opovrhuje svými rodiči, jejich hudbou, jejich oblečením, jejich životním stylem, takže nakonec jednou, když praští dveřmi a odejde, rodiče to jakž takž přežijí. A co je zajímavé, hned venku na toho nesnesitelného jedince čeká jiný nesnesitelný jedinec, ovšem opačného pohlaví, který také před chvílí někde praštil dveřmi a ti dva nesnesitelní pocítí k sobě tak neuvěřitelnou náklonnost, že spojí své životy a stanou se z nich ti báječní milující rodiče, od kterých by žádné dítě neodešlo, nebýt puberty.

Je to podle mě velmi rozumné, a co příroda dělá, dobře dělá.

My máme dítě jen jedno, takže nemůžu srovnávat pubertální projevy různých dětí, ale mám pocit, že pubertu máme asi tak od čtyř let )) Zanedlouho bude dceři 15 a opravdu to s ní mlátí ode zdi ke zdi, někdy bych ji zabila, jindy je ale úplně úžasná, až zírám, kde se to v ní bere. A o tom to asi je. Tak doufám, že se to časem přece jen přikloní k té lepší straně Teď vybíráme střední školu a z "obyčejné" pedagogické se to posunulo k sociální pedagogice, Romča objevila, že by asi i chtěla dělat s postiženými nebo tak něco... a to bych ji teda samou láskou sežrala a jsem celá pyšná (což mnozí nechápou)! Doufám a modlím se, aby se skutečně našla, ale i já tak nějak vnímám, že tohle je její směr. A věřím, že to rozbouřenou řekou puberty přejdeme na klidný břeh bez větších úrazů