Zdraví

Tak jsem si početla o přístupu ke cvičení, já to mám jako kombinaci mezi Kuk a Korálovkou. Ale posledních pár měsíců se u nás doma střídáme v tom, koho zrovna bolí záda či ruce od nošení 9kg drobka (a to 15kg princeznu chovám téměř výhradně pouze na klíně). Když to přeženu, mám hned náběh na zánět šlach a nervů v ruce. Tak to šetřím a do 14 dnů si stěžuje manžel, že ho bolí záda. Chystám se chodit plavat - no reálně jsem byla 1x asi před měsícem. Ta pohoda už jen nemít 1,5h ty naše poklady, to byla panečku relaxace ) Už se těším, až bude zas cácorka ve školce a budu mít i na sebe víc času. Jsou to holt taková různá období v tom životě...

Těší mě, že v tom nejsem s leností sama ) I když, v poslední době se mírně zlepšuji ;-D

Jinak, taky jsem měla v háji záda, a to dávno před tím, než jsem měla děti. Od porodů mi zlobí kdeco, od kůže (exémy) přes křečovky, lupy až po zánět šlach v rukou (to bude napůl od dětí a napůl od počítače). Ale pomalu se dávám dohromady.

A časem mám pořád víc chuť odpočinout si i bez dětí a věnovat se víc sama sobě. Na Tebe to taky dojde. Člověk nemůže stíhat všechno. Teď máš nejvíc touhy být s Madlenkou, a až trochu povyroste, třeba se Ti taky bude víc chtít cvičit a tak... A s nepravidelným jídlem? Která maminka s miminkem pravidelně jí? Já žádnou takovou neznám Fakt. Ale to všechno se časem zase trochu změní...

Ano, ano, užívám. Tedy pokud se mi zrovna neblokne polovina zad a nemám tak nepohyblivou ruku. To už se mi stalo taky. Léčila jsem to déle než měsíc, stále cítím občas bolest. Já když mám čas, stejně jdu pracovat nebo něco dělám doma. Pokud si vyloženě cíleně neřeknu: "Tak, a teď jdu cvičit.", nikdy se k tomu nedokopu. Jsem prostě líííínáááá. )

Lucy, ber to jako dočasný stav - takoví jsme byli všichni. Je to daň a oběť za děti, na druhou stranu často dobrovolná a radostná. Ale i tohle období časem pomine a budeš mít zase na sebe víc času, víc energie a touhy věnovat se sama sobě, ať už kvůli zdraví, kráse nebo psychice. Tyhle začátky jsou krásné a neopakovatelné, užívej si to

No teda nevím, nevím... Chodím denně s dcerkou na procházky a jím Activii. ))) Jinak jím naprosto nepravidelně, někdy nedobrovolně hladovím, když se Madlenka dožaduje pozornosti, chodím pozdě spát, hrbím se u počítače a přetěžuju páteř téměř osmikilovou roztomilou zátěží. )))) Jednou mi to tělo spočítá.

Taky mám problémy zůstat s cvičením vytrvalá. Ale já teda vždycky, nejen po dětech Jinak s těma omezenýma zdrojema to prožíváme taky tak, i když možná je to jen tím, že máme dvě děti, a předtím jsme je neměli. Každopádně už nemáme ten pocit, že zvládneme všechno a máme vždycky dost sil...

Piju zelený čaj...

Ale vážně.. Cvičila jsem už od dob dospívání a jak jsem jednou při prvním těhotenství slyšela, že je potřeba zpevňovat břišní svaly, hned po porodu, aby nebyly převislé, tak to bylo, jak blikáček v hlavě a už jsem jela..

Vydržela jsem každý den,ráno 10-15 min. měla jsem svou sestavu a bylo...
Až do těhotenství 4 dítka... Najednou nebyla síla, ploužila jsem se, byla vyčerpaná a nevěděla jsem, co se děje..po porodu to narůstalo a já se v pláči ptala, co to je? Skončila jsem u obvodní a ta zjistila, že mi nefunguje št.žláza...Dostala jsem léky a zklidnilo se to, ale k tomu pravidelnému cvičení už jsem se nevrátila...Někdy vydržím 2-3 dny, mám z toho super pocit a pak zas najednou nemám sílu..

S dětma hlavně v létě, chodíme na akváč,(já bych chtěla i víc!)tancujem, hrajem vybíjenou, basket, schovku, děláme výmyky, stojky, kotouly, včera jsme skákali do dálky...Byla sranda, jak si ten náš druháček (od příštího týdne) myslel, že když si dá větší rozběh , tak skočí dál...!!! Lítal až za stodolu!!!A byla to sranda...No, ale skákal víc než já! Manžel si pak dal s těma staršíma běh až do polí a doběhl tak, že si sednul na lávku a seděl 15 min... A to je na tom to nejhezčí, jak si začínáme uvědomovat ty naše hranice... Jak začínáme cíti, že bysme měli "něco" dělat a jak jsme vyřízení z normálního koloběhu dne a jak zatím zůstává jen u přání...

Ty jsi ale aktivní babička )

je pro mě denní tělocvik.Vezmu Rózu (jezevčík) a jdeme na hodinu,ona je víc unavená než já. Občas vezmu kolo a mám krásnou trasu přírodou podle vody.

Míč je taky dobrý na tělo,místo do křesla sednout na míč při filmu.

Snažím se (i s celou rodinou) zdravě jíst. Nijak to nepřeháním, ale obecně jíme víc světlého masa, málo omáček, hodně zeleniny, ovoce a jogurtů... Ale občas si dáme i tmavé maso, holky dostávají za odměnu čtvereček čokolády nebo ovocný bonbon (nejradši z hroznového cukru)... Takže tak nějak s citem, nejsem v tom žádný extremista.

Cvičím málo, vím že bych potřebovala víc, i kvůli zdraví, i kvůli postavě. Ale samotnou mě to moc nebaví, s holkama můžu těžko někam vyrazit a hlídání mám málo. Snad to konečně brzy půjde, abych aspoň mohla 1x týdně chodit plavat. Jinak před nedávnem mě kamarádka naučila pár cviků na gymnastickém míči, a je to cvičení příjemné, tak třeba se přinutím pravidelně cvičit ještě před plaváním. U mě není největším problémem počáteční nadšení, ale pravidelnost a vytrvalost...