Nejsem žádný odborník z pedagogicko-psychologické poradny, abych vám tady předložila seznam kritérií a postupů, jak vybrat školu pro vaše dítě. Jsem jenom máma 15leté slečny, která právě ukončila základní školu a tudíž jsme si výběrem právě v uplynulém školním roce prošli, proto se s vámi můžu podělit o zkušenosti, které jsme nabrali, a myšlenkové pochody, které se v mé hlavě v té době odvíjely.

Ale nebojte se, i na odborníka dojde - v závěru vám doporučím knihu, kterou jsem sice objevila, až když "bylo po všem", přesto jsem ji se zájmem pročetla a opravdu můžu doporučit.

1. fáze: Celoživotní sledování

Pamatuji si ze svého dětství, že již někdy od třetí třídy se nás třídní učitelka každoročně ptala, čím bychom chtěli být. Vytáhla velký arch papíru s našimi jmény a každý rok do nové kolonky zapsala naše momentální přání. Také si pamatuji, že jsem každoročně řekla totéž. Až do osmé třídy, kdy se měly podávat přihlášky na SŠ, jsem byla přesvědčená o tom, že budu vychovatelkou v dětském domově. Mé plány zhatila lékařka, která mě na tuto školu nedoporučila (což dodnes nechápou ani odborní lékaři na moji diagnózu). V tu chvíli jsem se tzv. šprajcla - netušila jsem, co jiného bych chtěla dělat. Proto jsem vzala seznam škol a vybrala tu, na kterou byla nejmenší šance se dostat. Maminka se se mnou velmi moudře nehádala, přihlášku podepsala a přijímací zkoušky se mnou absolvovala, ač bylo všem jasné, že je to zbytečné. Nakonec jsem skončila na gymnáziu v nejbližším městě. Proč? Netušila jsem, co jiného, než mé vysněné vychovatelství, by mě bavilo.

To u naší dcery to bylo barvitější. Sny a přání se postupem času měnily, od lékařky, přes kytaristku atd., až se ustálily u "něčeho pedagogického". Když na vlastní kůži poznala péči o postižené dítě a měla možnost vidět moji práci se seniory s demencí, to "něco" se úžeji vyprofilovalo na "něco sociálně-pedagogického".

Moje rada tedy zní: Sledujte vývoj přání a směřování svého dítěte odmalička. U někoho je to jedna proměna za druhou, u jiného opravdu dlouhodobé směřování jedním směrem. Může vám to později pomoct, když dojde na lámání chleba a vaše dítě se bude skutečně rozhodovat.

2. fáze: Sesumírování možných variant

Nejpozději na začátku 9. třídy byste se měli začít vážněji zamýšlet a zapřádat čas od času se svým potomkem rozhovor na toto téma. My jsme naši dceru nijak neovlivňovali, nechávali jsme rozhodnutí na ní, ale mluvit o výběru povolání (školy) je určitě nutné. Varujte se toho, že budete do svého potomka projektovat svoje (nenaplněné) sny a přání! Nechejte na něm, aby o svém životě rozhodoval sám. V 15 letech nejsou tak mladí, aby to nedovedli. Až v případě, kdy jasně uvidíte, že vaše dítě ještě opravdu není zralé, aby se rozhodlo samo, vstupte do toho i vy. Vždy ale s přihlédnutím k jeho přáním, zájmům, koníčkům atd. Nesnažte se z chlapce, jehož jedinou láskou je klavír, udělat hasiče, nebo děvče, které ze všeho nejvíce miluje květiny a péči o zahrádku, dotlačit na stavební průmyslovku jen proto, že je jediným potomkem a tatínek vlastní velkou stavební firmu. V úvahu je samozřejmě dobré brát i místní podmínky. I když už dnes ani u nás není nijak neobvyklé stěhování za prací, přeci jen je lepší přemýšlet i tímto směrem: Bude mít uplatnění?

Moje rada: Vezměte papír a na něj sepište školy, o kterých vaše dítě uvažuje, nebo které vidíte jako vhodné vy podle toho, jak své dítě znáte a co jste vysledovali v průběhu jeho dětství. Klidně tam pište i to, co vám na první pohled přijde úplně mimo - fáze vyřazování bude následovat.

3. fáze: Co je v možnostech mého potomka?

Mezi školami na vzniklém seznamu se jistě objeví i takové, které v možnostech vašeho dítěte nejsou. Se třemi čtverkami se těžko bude hlásit na nejprestižnější gymnázium v kraji. Potažmo na gymnázium vůbec. Snažte se objektivně zhodnotit nejen zájmy, ale také studijní možnosti svého potomka.

Naše dcera si jako jednu (první) z možností vybrala gymnázium. Jenže... ona vůbec není studijní typ, který by se na gymnázium hodil. Bylo mi jasné, že by se na takové škole jen trápila. Má spoustu jiných zájmů, ale že by byla schopná "učit se, učit se, učit se", to tedy není. Ve všech testech jí vždy vyšlo, že skutečné výsledky jsou hodně pozadu za jejími možnostmi. Nebylo to lehké, ale přijala jsem to. Utěšuji se tím, že je šťastnější, když může hrát a zpívat, než když sedí nad učebnicí fyziky, a pokud nejdou školní výsledky hodně dolů, nechávám ji žít. Gymnázim jsem jí úspěšně rozmluvila - hlavním důvodem této volby totiž nebyla škola sama, ale kamarádka, která na ní studuje... Dcera to nakonec uznala a od tohoto plánu ustoupila, ačkoliv věděla, že pokud na tom bude trvat, nebudeme jí bránit. Tak jsme tedy začali hledat vhodnou školu, na které by studovala ono zmiňované "něco sociálně-pedagogického".

4. fáze: Výběr konkrétní školy

Jakmile bylo jasno v oboru, začaly jsme s dcerou pátrat na internetu po vhodných školách. Našly jsme celkem tři. Jedna je celkem v dosahu, ale zase nemá úplně nejlepší pověst, navíc k městu, ve kterém sídlí, mám dost averzi a asi bych se celkem bála tam dceru poslat na internát. Druhá byla ve velkoměstě - a to jsem si nedovedla představit, poslat moje "vesnické dítě" v patnácti do Brna. Třetí je na malém městě, kam zase moc nechtěla jít dcera. To tedy byla výchozí situace. Rozhodly jsme se všechny školy navštívit. Než k tomu ale došlo, dcera sama vyřadila první školu ze seznamu, zbyly tedy dvě. První volný termín k návštěvě byl na škole poslední, takže jsme vyrazily. Maličká školička, každý ročník jedna třída, velmi milá paní ředitelka... To byly první dojmy. Paní ředitelka nám školu ukázala, pak s námi poseděla a porozprávěla, vyptala se dcery na její zájmy, důvody, proč si vybrala takový obor, a v závěru se vyjádřila pozitivně - stejně jako já naznala, že se dcera pro vybraný obor hodí. Nijak nás ale netlačila k tomu, že jen jejich škola je ta nejlepší a ideální, bylo to celé velmi svobodné, což jsem velmi oceňovala (většina menších škol se snaží žáky naverbovat, jak to jen jde, co si budeme namlouvat). Dcera mé nadšení z této školy příliš nesdílela, ale ani já jsem na ni nijak netlačila. Zbývala ještě ona brněnská, kam jsme se taky chystaly na návštěvu. Nakonec se to ale neuskutečnilo - dcera se ještě téhož dne rozhodla pro školu, kterou jsme právě navštívily. Její rozhodnutí nezvrátily ani protesty některých členů rodiny. Celou dobu se za správnou volbu modlila a pokoj srdce i mně naznačoval, že to je opravdu volba nejlepší.

Moje rada: Navštivte vybrané školy, nebojte se objednat i na soukromou konzultaci mimo oficiální dny otevřených dveří, pokud se při této příležitosti nemáte možnost zeptat na všechno. Ptejte se na vše, co vás zajímá, i když to můžou být třeba nepříjemné otázky. Zjistěte si také možnosti ubytování, pokud je to potřeba, možnosti mimoškolních aktivit atd. Máte-li možnost, vyptejte se také na pověst školy - zde ale pozor na možné osobní antipatie vůči škole či některým pedagogům, ne každé hodnocení musí být objektivní.

Rada na závěr: Naslouchejte svým potomkům a dejte jim co nejvíce svobody při výběru. I když máte pocit, že vy přece víte nejlíp, co je pro vaše děti nejlepší, snažte se, je-li to možné, nechat výběr na nich. V otázce, zda studovat či ne, jistě musíte být pevní, ale rozhodnutí, co studovat, nechejte na svých ratolestech. Děti i dospělí mají právo dělat chyby a výběr střední školy či učiliště není něco, co nelze změnit, pokud by k chybě došlo. Ale ať je to váš potomek, který chybu udělá, ne vy. Je to přece jeho život. Jistě se nechcete jednoho dne dočkat toho, že vaše dítě bude nešťastné a nespokojené se svou prací jen proto, že jste rozhodovali za ně.

Pro jaké povolání se hodím?

Vydalo nakladatelství Computer Press

Kniha je určena mladým lidem, kteří procházejí důležitým a složitým životním obdobím, kdy mají dospět k rozhodnutí, jaké povolání si zvolí, a která střední, případně vyšší odborná škola jim k dosažení vytouženého cíle napomůže.

V knize naleznete například tyto testy a dotazníky: * testy studijních předpokladů * zájmové dotazníky v poradenské praxi výchovného poradce * obrázkový test profesní orientace * dotazník profesní a studijní orientace pro žáky 8. a 9. ročníků ZŠ

Autor poskytuje cenné informace: * o strategii výběru povolání * kde a jak hledat informace o školách * jak se připravit na zkoušky a úspěšně je zvládnout * jak se efektivně učit a rozvrhnout si čas