Jak nenaštvat svého puberťáka?

Titulek článku jsem si vypůjčila z názvu knihy Eliase a Goldmana vydané nakladatelstvím Fragment. O tom, jak přežít pubertu svých dětí, vyšla celá řada moudrých knih. Jako matka dospívajících ratolestí jsem je zoufale sháněla a pročítala v naději, že najdu recept, jak se svými potomky vyjít v klidu a míru. Většinou to ale byly rady zvýhodňující jednu stranu – a to ubohého nepochopeného adolescenta.

Halina Pawlowská radí: „Udržujte je v teple a nasycené a na nic se neptejte.“ Je to stručné, je to vtipné a dokonce je to i pravdivé. Přesto bych vám to v žádném případě nedoporučovala! Nenaštvete sice svého puberťáka, ale časem spláčete nad výdělkem.

Naštvat svého puberťáka je totiž normální a dokonce zdravé. Dospívající cítí potřebu oddělit se od rodičů a rodiče by jim to měli umožnit. Rodiče, kteří se snaží za každou cenu o kamarádský vztah (např. přizpůsobují mládeži své oblečení, nechají se tetovat či poslouchají divokou hudbu), nutí své potomky, aby přitvrzovaly. Oni totiž nepotřebují dalšího kamaráda – těch mají obvykle dost mezi svými vrstevníky – potřebují se odpoutat od rodičů. Zkrátka a dobře: potřebují si myslet, že mají totálně nemožné, staromódní, přihlouplé a snad úplně tupé rodiče. To je prostě normální. Všichni jejich vrstevníci takové rodiče mají, tak proč byste měli být zrovna vy výjimkou?

Dospívající se obvykle vehementně dožadují svých práv, za to na povinnosti zapomínají a už vůbec nechápou, že existují nějaké hranice, které je třeba dodržovat. Ty hranice stanovujete vy – rodiče. Dokud je na vás dospívající existenčně závislý, musí se podřídit on vám a ne obráceně. Někdy je to docela tuhý boj kdo z koho. Ale nevzdávejte se! Je lepší hádat se s dcerou či synátorem o nepořádku v pokoji, vypleněné ledničce či obarvených vlasech, než např. řešit na kriminálce loupežné přepadení.

Puberta je opravdu těžká a bolestivá – pro obě strany, ale jedno je potěšující: netrvá věčně! Budiž vám útěchou, že z velké většiny těch drzých, obhroublých stvoření vyrostou docela normální lidé - zodpovědní otcové a matky vážící si svých rodičů.

A tak vám radím: Nebojte se naštvat svého puberťáka! Nestyďte se za své „staromódní“ názory – máte na ně právo.
Není ale dobré být despotickým diktátorem. Naslouchejte, diskutujte, hledejte kompromisy – ale mějte na paměti: Poslední slovo patří vám rodičům!

Hodně sil, trpělivosti, odvahy a samozřejmě Boží pomoci přeje

Magda Hauserová