no jo, já si ji tak šlechtím a strojím...však to znáš ale nedopsala jsem dobře větu...Amálka se mi povedla, protože je celá po manželovi

O Amálce nemá cenu mluvit...myslím, že se mi moc povedla

Tak tahle věta mě maličko pobavila, ale věřím, že možná vyzněla hůř, než bylo myšleno. Představila jsem si tě, jak si hněteš z hlíny malou Amálku, aby se ti povedla.

Krása u mých dětí...tak já své děti vidím všechny stejně pěkné...i když vím, že ostatní lidé je vnímají jinak...Čenda už od narození uchvátil mojí dětskou doktorku, tvrdila, že by si ho klidně vzala domů...( u ostatních dvou ne).... O Čendovi jako pěkném se často zmiňují i mojí příbuzní, cizí lidé...a tak jsem měla pocit, že je Daník  dost ve stínu...Když byl Daník miminko, líbil se mi moc (možná je to tím, že má asi nejvíc po mě rysy)...možná ho taky víc rozmazluji, manžel říká, že je můj mímánek.. O Amálce nemá cenu mluvit...myslím, že se mi moc povedla, jen čekám, jak se vyloupne i povahově...kluci jsou totiž skvělí...i když Danda trošku větší tvrdá palice. (MImochodem...tvoji Bekynku vnímám taky moc krásnou, ale i MIuška se mi líbí...holky jsou si dost podobné...jedna světlá, druhá tmavší)

 Korálovko, znám to, ale ani ne, tak kvůli kráse, ale spíše kvůli tomu, že mi jedno dítko jakoby víc "přirostlo" k srdci tím, že mi vychází vstříc svou povahou... druhé je vzpurnější a cestičku k jeho srdíčku musím hledat pracněji....a to je někdy náročné a musím si na ti dávat velmi bacha....

Ale článek je krásný, pravdivý, a posuzovat podle krásy je opravdu nebezpečné....

Kéž dokážem být vnímavější k potřebnějším

Kdysi jsem něco podobného zažila i u vlastních dětí. Bekynka byla krásná, roztomilá, hodná... zatímco Miuška po narození nevypadala nijak extra (prvních pár dní či týdnů), pořád křičela, nespala... Bylo pro mě moc těžké, najít si k ní nějaký hlubší vztah. Na druhou stranu jsem si už tehdy říkala, že je to jen povrchní věc, a třeba až Miuška bude ve věku Bekynky, tak budu zase přirozeně tíhnout k ní. Hlavně jsem se snažila oběma dávat stejně, aby nemohly mít pocit, že jednu či druhou upřednostňuji nebo naopak opomíjím.

A skutečně, dneska mi přijde Miuška mnohem roztomilejší. V této době si naopak musím dát pozor, abych nenadržovala té mladší. Ona je mnohem dovádivější, ale tak legračně se při tom vždycky tváří, že je někdy těžké jí vynadat s vážnou tváří - všechnu nervozitu rozptýlí svým "šaškovstvím." A jsme u toho.

Takže, přirozeně se mi výše popsané stává i u vlastních dětí. A jen zdravý rozum mě drží zpátky, abych nejednala jen podle přirozených emocí, ale v lásce a spravedlnosti vůči oběma

Máte to některá taky tak?

Někdy mě taky ovlivní vzhled, ale ve škole vidím, jak u mě hraje víc roli, jak se ten člověk chová - jestli se dítě snaží a je milé. Takže je pak pro mě podvědomě krásné. (A kolegyním, které ho neučí, se vůbec hezké nezdá.)

Tak jsem si říkala, že připojím i svůj názor. Protože každý člověk je jiný, má i jiné vnímání toho, co je krása. Někomu se někdo na pohled líbí, dalšímu vůbec. Někdo může být sympatický mně, jiného ale neosloví. Asi je dobře, že nejsme všichni stejní. A já myslím, že krásný může být každý, jen někdy stačí upravit trochu vizáž, poznat sám sebe, chovat se přirozeně a nechtít být lepší než ostatní, nevyvyšovat se nad ně. Prostě mít rád lidi a dávat jim radost. Nějaká oblíbenost pak přijde sama. Pravé přátele poznáme, když máme problémy. A přátele máme rádi pro jejich dobré srdce, tím pádem jsou i krásní. Alespoň pro nás, ať už jsou či nejsou vzdělaní, ať už mají viditelnou krásu či nikoliv. Upřímné srdce je mnohem víc než to ostatní.

není všechno a není zlato co se třpytí. Já jsem vždycky dávala na první dojem, sympatičtí pro mě byli lidé upravení a hezčí. Jenomže první dojem zklamal a za sympatického člověka se stal hulvát. Poznala jsem pár vesnických žen, které nemají  moderní  oblečení  ale jsou to zlaté ženy.

tak to mě nenapadlo , ale na druhou srranu, něco na tom je , ,:-D

Přesně tak ...spousta lidí, kteří se mi na první pohled nelíbili, si mě později dokázali doslova omotat kolem prstu...taky mě přitahuje inteligence....zvláště u opačného pohlaví...ale nejsem zase příznivcem toho, že Paroubek je sexy kvůli svému mozku

Krásní lidé to mají v životě lehčí, no, co si budeme namlouvat, je to pravda, ale pokud je pod krásnou maskou tupý mozek, tak ta krása je spíše pro to, aby vyrovnala "handikep". ( viz některé naše bulvár hvězdy), ( i když co je vlastně krása, ta je pomíjivá a u každého jiná),a krásný člověk může být pro někoho absolutně nezajímavý a pro druhého životní láskou.Takže já vsázím na chytrost a na něco v hlavě, ta krása pak přichází sama.

Tak trochu mi to připomíná letní olympijské hry...tam zase psychologové tvrdili, jak porota má tendenci lépe hodnotit cvičence v červených dresech...

Sama mám bohužel taky takové tendence...když si vzpomenu na třídu plnou dětí...jeden velmi pěkný klučina a navíc byl ještě do všeho nadšený, každý můj nápad se mu líbil....mi byl hodně sympatický....až jsem mu coby třídnímu šaškovi odpouštěla víc ( v chování) než ostatním dětem...Jeden bezprostřední žák mi to ve třídě otevřeně řekl (doslova prohlásil, že mu nadržuji)...o známkování ale nešlo, spíš mhouření očí nad jeho zlobením....a pak jsem měla holčinu, hodnou, tichou, šikovnou a hlavně moc krásnou - když jsem jí měla dát špatnou známku...úplně mi krvácelo srdce...a to u některých drzých prevítů ...jsem byla docela ráda, když sem jim mohla občas osolit...na  druhou stranu mi některé děti i lidé doslova zkrásněli krásnou povahou...a ti i hezcí se špatnou povahou doslova zošklivili

To mi připomíná jednu dívku..nechápala jsem, jak se o ní kolegové a kolegyně mohli vyjadřovat jako o ošklivé (mně se líbila...)...jenže oni ji znali jako sprostou, drogy a cigarety beroucí...viděli ji už v jiných brýlích

Myslím, že s tím máme zkušenost všichni, že jsme tak či onak "ohodnotili" člověka podle vzhledu. Osobně se snažím pracovat na tom, abych to nedělala, ale ne vždy se daří

Myslím, že to tak skutečně ve světě funguje. Je to ale škoda...

Někdy to bohužel sleduji i na sobě - oblíbím si spíše hezčího člověka. Nejednou se mi však stalo, že to nebyla správná volba, a tak se učím tomu, že ta pravá krása není zvenčí vidět.