Skromnost bývala zdobná vlastnost, která už se nenosí. V dnešní době totiž nepředstavuje okrasu charakteru, nýbrž zátěž. Zcela nepozorovaně se změnila z blyštivého klenotu v trestancův rezavý okov. Vždyť jak byste se chtěli ucházet o zaměstnání spoutáni řetězem skromnosti?

Myslíte, že byste uspěli s odpovědí: „Řidičský průkaz mám, ale řidič jsem nevalný. Přejel jsem sousedovi psa, porazil listonoše a zaparkovat mohu jen na liduprázdném náměstí.“
Právě tak je nevhodné zredukovat odpověď na otázku: „Co byste navrhoval pro zlepšení práce našeho oddělení?“ na rozpačité koktání: „Jémine, to já bych... kdepak já, vašnosti, od toho jsou tu jiní... Vždyť jsem jen nezaměstnaný průmyslovák!“
Sami vidíte, že takhle by to tedy nešlo. Dnešek si žádá sebedůvěry a neotřesitelné odvahy. Všechny novodobé příručky nás nabádají, abychom nepřiznávali své nedostatky a mezery ve vzdělání. Kdo zná dvacet anglických slov, domluví se. Kdo padesát, mluví, a měl-li někdo prababičku v penzionátu U Anglických panen, jest polovičním Angličanem. Jestliže si v životě nesáhl na počítač, do rána odkryje všechna jeho tajemství. Zajisté, určitě, spolehněte se. Návrh na reorganizaci oddělení je téměř hotov. Dokončení posledních kosmetických úprav zabránila jen častá tenisová utkání s Jirkou a Vaškem. Pardon, s pány Bartoškou a Klausem. Ano, nastoupit může hned, jak se vrátí z polovačky z Tater. A finanční požadavky? Ale pánové, o penězích se mezi džentlmeny nemluví. Aspoň o těch malých ne, že? Chachacha!
Jo, takhle se na to musí. Odvážnému štěstí přeje. Na skromného se vykašle. Odložte tudíž skromnost a odějte se pláštěm odvahy vyšívaným drzostí! Je kouzelný a přenese vás na místa vysněná.
No, jak se mi tenhle fejeton povedl? Že moc ne? Nu, přátelé, vidím, že budeme musit přikročit k přísnějšímu výběru čtenářů. Napište nám svoje kritické připomínky. Tři nejnespokojenější vyhrávají. Kniha jim bude odebrána bez nároku na náhradu.
 

Ukázka z knihy...

Koukám a co nevidím

Fejetony známé herečky a spisovatelky, které si s humornou nadsázkou všímají obyčejných věcí kolem nás, ať už se udály v oblasti kulturní, politické, nebo osobní. A všude autorka nachází něco, čemu se můžeme od srdce zasmát.

Vydalo nakladatelství Motto.

O autorce:
Ivanka Devátá

Narodila se 27. 11. 1935 do rodiny hudebního skladatele a dirigenta Antonína Devátého (1903 – 1984). Své první krůčky na divadelních jevištích absolvovala v Brně a po studiích na DAMU se stala členkou hereckého souboru smíchovského Realistického divadla, kde působila celých 34 let. I když v divadle vynikala hlavně v klasickém repertoáru (ztvárnila například Hermii ve Snu noci svatojánské, Stázu v Létě, Kláskovou v Lucerně či Mimi v Loupežníkovi), byly jí vždy bližší spíše komediální role.
Ve druhé polovině 50. let se dostala před filmovou kameru a začala spolupracovat i s televizí (hrála například v prvním československém seriálu Rodina Bláhova) a rozhlasem, kde účinkovala v rozhlasových hrách. Objevila se i ve filmech Táto, sežeň štěně (1963) a Nejlepší ženská mého života (1968). Hereckou kariéru ukončila v roce 1992, ale to ještě netušila, že se před filmovou kameru ještě vrátí.