Kazatel - nová detektivka z Motta

Den začínal hezky. Probudil se hodně časně, dřív než ostatní. Tiše se oblékl a podařilo se mu nepozorovaně vyklouznout ven. Nezapomněl si vzít helmu ani dřevěnou šavli, kterou šťastně mával, když se rozběhl ke sto metrů vzdálené skalní rozsedlině. Na okamžik se zastavil a bez dechu se zahleděl do strmé trhliny uprostřed kopce.

Rozestupovala se do šířky dobrých dvou metrů a vystupovala několik desítek metrů do výšky, kam se právě začalo šplhat slunce. Uprostřed ní visely tři veliké kamenné bloky a vypadaly velice impozantně. Místo šestiletého chlapce magicky přitahovalo, možná i proto, že sem měl přísně zakázáno chodit.
Jméno Králova strž dostala skála poté, co koncem devatenáctého století navštívil Fjällbacku král Oskar II., ale o tom chlapec nic nevěděl a ani ho to nezajímalo. Pomalu se plížil dopředu se šavlí připravenou k útoku. Jeho otec mu vyprávěl, že scény k filmu "Ronja, dcera loupežníka", byly točeny právě tady. Když pak sám film viděl, svíraly se mu útroby při pohledu, jak známými místy projíždí na koni vůdce loupežníků Mattis. Někdy si tu také hrál na loupežníka, ale dnes byl v roli rytíře, jako ten v knížce s obrázky, kterou dostal od babičky k narozeninám.
Plížil se mezi velkými balvany, které pokrývaly půdu, a s veškerou odvahou se připravoval napadnout šavlí draka, chrlícího oheň. Letní slunce dolů nedosahovalo a místo bylo studené a zastíněné. Perfektní pro dračí sluj. Za chvíli se s ním pustí do boje a z krků pod uťatými hlavami bude prýštit krev, dokud mu drak po smrtelném zápase nepadne k nohám.
Koutkem oka zahlédl nějakou věc, která upoutala jeho pozornost. Za velkým balvanem leželo cosi červeného a zvědavost nakonec zvítězila. Drak počká, ale tady je třeba ukryt poklad. Popoběhl a vyšplhal se nahoru, aby se mohl podívat. Málem uklouzl a spadl zase dolů, ale po několika vteřinách balancování to zvládl. Později odmítal přiznat, jak strašně se polekal, ale ve skutečnosti se v celém svém šestiletém životě ještě nebál víc. Na zádech tam ležela nějaká žena a bez hnutí hleděla přímo na něho. Jeho prvním popudem bylo rychle utéct, než žena pozná, že si hraje tam, kde nesmí. Třeba by se ho začala vyptávat, kde bydlí, a dotáhla by ho zpátky domů k mamince a tatínkovi, kteří se na něho budou zlobit a opakovat, kolikrát mu už říkali, že bez doprovodu dospělých sám do skal nesmí.
Zvláštní bylo, že se ta paní vůbec nepohnula. Dokonce ani na sobě nic neměla a cítil rozpaky, že ji vidí nahou. To červené, co prve zahlédl, nebylo oblečení, ale kabelka, ležící kousek od ní. Žádné šaty nikde neviděl. To je divné, ležet tu svlečená, když je ještě hodně chladno.
Najednou ho napadlo něco jiného - ta žena je nejspíš mrtvá. Neměl jiné vysvětlení, proč leží tak tiše a bez pohnutí. Opatrně slezl z balvanu a pomalu couval. Teprve když mezi ním a ženou bylo několik metrů, obrátil se a utíkal domů tak rychle, jak dokázal. Už se nestaral ani o to, že ho budou hubovat.

Propocené prostěradlo se jí lepilo na tělo. Erika se v posteli převalovala sem a tam, ale nedokázala najít pohodlnější polohu. Světlá letní noc spaní neulehčovala a už aspoň po tisící si umiňovala, že musí koupit tmavé závěsy a pověsit je na okna, nebo spíš přimět Patrika, aby to udělal.
Jeho spokojené pochrupování po jejím boku ji šíleně rozčilovalo. Jak si může dovolit spokojeně spát, když ona je noc co noc vzhůru? Je to přece i jeho dítě. Neměl by mít povinnost nespat jako ona? Trochu do něho šťouchla v naději, že ho probudí. Ale ani se nepohnul. Píchla víc. Něco zamumlal, přetáhl si deku přes hlavu a otočil se k ní zády.
S povzdechem se položila na záda, překřížené ruce si položila přes prsa a hleděla do stropu. Břicho se jí klenulo nahoru jako velký glóbus a Erika si představovala, jak v něm plave jejich dítě. Třeba má palec v pusince. Zatím jí však všechno připadalo hodně neskutečné, i samotné děťátko. Byla už v osmém měsíci, ale dosud si na tu představu úplně nezvykla. No, zakrátko to asi všechno bude docela skutečné. Oscilovala mezi touhou a úzkostí. Bylo dost těžké si představit, co bude po porodu. Po pravdě řečeno jí teď nejvíc vadilo to, že nemůže spát na břichu. Pohlédla na budík. Čtyři čtyřicet dva. Třeba by si měla rozsvítit a chvíli si číst.
O tři a půl hodiny později dočetla mizernou detektivku a právě se chystala vstát, když se ozval telefon. Navyklým pohybem ho přesunula k Patrikovi.
"Haló, tady je Patrik." Hlas měl zastřený spánkem. "Ano, jistě, zatraceně, jsem tam za čtvrt hodiny. Tak se uvidíme."
Obrátil se k Erice. "Poplach. Musím odjet."
"Přece máš dovolenou. Nemůže jet někdo jiný?" Slyšela, že její hlas zní vyčítavě, ale nedostatek spánku náladě neprospěl.
"Je to vražda. Mellberg chce, abych hned přijel. Jede tam také."
"Vražda? A kde?"
"Tady ve Fjällbace. Ráno našel malý chlapec ve skalách mrtvou ženu."
Patrik byl okamžitě oblečený, což ulehčovala skutečnost, že byla polovina července a nepotřeboval toho na sebe moc. Než vyběhl ze dveří, vrátil se ještě k posteli a políbil Eriku na břicho, někam tam, kde, jak si slabě vzpomínala, mívala pupík.
"Ahoj, bejbinko, buď hodná na maminku, vrátím se brzy."
Pak ji rychle políbil na tvář a zmizel. Erika se se vzdycháním vyhrabala z postele a oblékla si jedno z menších stanových pláten, což teď bylo jediné, do čeho se vešla.
Navzdory pocitu, že všechno ví, si přečetla spoustu knih o těhotenství a podle jejího mínění ty, kteří psali o radostném očekávání v graviditě, by měli vystavit na náměstí a bičovat. Špatné spaní, bolesti kloubů, zácpa, hemoroidy, pocení a hormonální nerovnováha - to se skutečnosti podobalo víc. A zatraceně - neměla ani dojem, že by z ní něco moc vyzařovalo. S brbláním se vydala po schodech dolů s vidinou šálku kávy. Potom jí jistě bude líp.

Ukázka z knihy Kazatel, vydalo nakl. Motto

Kazatel

Spisovatelka Erica Falcková a detektiv Patrik Hedström vyšetřují další zločin.

V pobřežních skalách poblíž švédského městečka Fjällbacka je objevena mrtvola ženy. Pod tělem oběti jsou však nalezeny kostry dvou dalších žen, které zmizely před dvaceti lety. Pitva potvrdí, že všechny tři zemřely stejným způsobem. Jde o jednoho vraha, který se z neznámých důvodů na dvacet let odmlčel, nebo někdo původního pachatele napodobuje? Situace se ještě zhorší, když z blízkého kempu beze stopy zmizí sedmnáctiletá dívka... 

O autorce:

Camilla Läckberg

Narodila se v roce 1974 ve městečku Fjällbacka, přímořském letovisku v jihozápadním Švédsku. Vystudovala ekonomii na Vysoké obchodní škole v Göteborgu a dva roky pak pracovala jako ekonomka ve Stockholmu. Stále však toužila po psaní detektivních románů a své přání uskutečnila v roce 2003, když vyšla její první detektivka Ledová princezna (Isprinsessan). V prosinci loňského roku oznámila, že s přítelem Martinem Mellinem čeká svého třetího potomka. Dvě děti - syna Willeho a dcerku Meju - má již z předchozího manželství.
Od prvního úspěchu přidává do své detektivní série každým rokem další knihu, zatím poslední sedmá vyšla v září tohoto roku. Děj jejích románů se odehrává v rodném městečku. Většina postav je fiktivních, ale některé tam skutečně žijí. Hlavní postavou je spisovatelka Erica Falcková a její přítel - později manžel - policista Patrik Hedström.