Ze slovníku naší dcerky

Jééé, děkuji za krásné komentáře, fakt jsem se nasmála (a předtím si i nalámala hlavu, to když jsem luštila Křemílka a Vochomůrku).

Zajímavý je, jak dětičky na těch svých výrazech stojí. Já řeknu: "Podívej, mrkev." A Odetka řekna "Dupina". Já řeknu: "Odi, řekni MRKEV" a ona jen opakuje "DUPINA". No sranda.

PS: Ať si říká, kdo chce, co chce - matka dítěti vždy rozumí

po přečtení slovníku jsem si taky vzpoměla na pár výrazu svoji mladší dcery

kotkel - koktejl

vrtenka - rtěnka

babaja - hračka 

No to je super slovníček...já si pamatuji výraz na indiána od svého prvního syna

indián - angingand

co je to?- aj dě ďjo?

babičko - babibo

banánek - babiba

linduško - Kikuko

Lindi - Kiki

Ani ve třech letech mu ve školce pořádně nerozuměli ( ale děti překládali paní učitelce)

Daník už tak nepatlal...krátce po roce řekl Danda...ten slova moc nekomolil...snad jen ťaťopis - časopis...u něho si na tyto výrazy moc nepamatuji

u Amálky mě fascinuje na roce její

Co to je? - To to je??? ( s krásnou intonací)

Danko,

musela bych se podívat na další. Z hlavy vím akorát ondynanovej (oranžový) a luxovač (to říká skoro doteď, vysavač).

Já si taky docela popovídám s chlapečkem od kamarádky, který ve třech letech používá asi 15 slov. Jemu prostě stačí "to ne" "já chci taky" "já taky ham" a podobné pro něj důležité věci o autech a oblíbených postavičkách. Kamarádce přijde, že je s ním těžká domluva, ale když vidí o rok mladšího jiného klučinu nebo našeho o dva roky mladšího, tak vždy znovu zjistí, že s tím svým už si může pěkně pokecat a je s ním trochu domluva co chce. Ve srovnání s tím starším mluví málo, ale nemusí být každý užvaněný jako naše beruška.

Křemílek a Vochomůrka??? :-o Páni, tak to bych v tom fakt nerozluštila!

Malá jeden čas zase škemrávala: "Ci Boka a Boka." Ale to je celkem průhledné...

Káža a Kážuš - Křemílek a Vochomůrka
bzi bzi - mimi, miminko
petka - toaletní papír
ham, ham - popelářské auto , ,

1 věta , něco o tom, že dcerku nekousla myš ( plyšová samozdřejmě), ale mě

2 věta : babička mě koupí dobrůtku, kočce mlíčko a Míšovi ( bratrancovi) taky dobrůtku

Tak jo, dostalas mě. :D Fakt nevím. Tu druhou větu bych možná jakž takž rozluštila, být v té konkrétní situaci, ale takhle...

Nechávám se poddat. Co to je?

tak jsem našla ještě perličky, co jsem si zapisovala, když dcerka vytvářela ve 2 letech věty :

Ne, my ne kosu myš, mami kosu myš.
Babi kopi koko mi mice mičko a miša koko taky kopi.

a ted velká hádanka, co je to ?

Káža a Kážuš ?
bzi, bzi
petka
ham, ham

Také pěkná slovíčka. ;) Naštěstí bych většině porozuměla.

Vzpomněla jsem si na jednu příhodu. Jak jsem byla s dcerou v nemocnici, na pokoji s námi byla tříletá holčička. Na svůj věk a v porovnání s mou malou skoro nemluvila. Vůbec jsem jí nerozuměla ! :( Ale kupodivu jen první den. Druhý den jsem už téměř vždy věděla, co se mi snaží říct. Holt maminky (i ty náhradní, dočasné) mají asi nějaký vyvinutý cit pro tyhle "svojštiny" dětí.

Dvě slovíčka té holčičky:

puky - papučky

kuka - šikulka

A ještě - Odetka je nádherné jméno! Neobvyklé, ale o to krásnější. Takové princeznovské.

to je jako ještě neznámý neprobádaný jazyk , který se časem se zdokonaluje.. První ten neznámý jazyk nechápe, že my nerozumíme a pak, když začneme chápat, se zdokonalí on )

Také máme pár perliček...
Točkolo - kolotoč
kytí - jakákoliv květina
čítaní - kniha
míčko - mléko
kota - kočička

a mnoho dalšího

Moooc krásné! Přiznám se, že bych skoro ničemu nerozuměla...

Slovíčka naší malé (i teď, skoro ve třech letech):

kotáda - čokoláda

pepáky - tepláky

oťaťa(k) - toaleťák

kuat - čůrat

mat - tma

A když byla menší (tak do cca 2 let), říkala:

bokok - paní doktorka

báno - dobré ráno

bono - dobrou noc